Co to je Gagarinova věc prý pochopíme až na výstavě, říká Pavel Lagner
Před nedávnem se znovuotevřela kultovní Galerie Václava Špály na pražské Národní třídě. Po osmi letech se tak blýská na lepší časy. Její nový začátek zahájila expozice "Gagarinova věc a věci, kterých mi není líto." V dnešním (pondělním, 13. září) Setkání jsme nejen o této výstavě hovořili s kurátorem galerie a hercem Pavlem LAGNEREM ...
Pavel Lagner má ve správě, jako zaměstnanec společnosti PPF Art, nejen Galerii Václava Špály, ale také Ateliér Josefa Sudka, Galerii České pojišťovny a Galerii Louvre. Obhospodařovat všechny prostory je prý velice náročné. “Zejména v Galerii Václava Špály počítám se spoluprácí s externími kurátory. Na jednoho člověka je toho opravdu příliš. Tento prostor má určitého genia loci,“ říká. A dodává: “Z malých galerií, o které se starám, je největší. Funguje nejdéle, má úžasnou pozici a vnitřní členění. Je specifická a pro mě i pro ostatní lidi má určitý šmak, který ostatní síně nemají.“
V současnosti zde můžeme zhlédnout výstavu “Gagarinova věc a věci, kterých mi není líto“ autora Jiřího Černického. Sestává se, jak už název sám napovídá, ze dvou částí. “Gagarinova věc“ je prý jakýsi investigativní projekt tvůrce: “Týká se předmětu, který byl v modulu Jurije Gagarina po jeho návratu z prvního obletu zeměkoule. Tato věc tu ovšem před startem nebyla. Stala se tak předmětem nejrůznějších zákulisních diplomatických a tajnoslužebních akcí a politických zvratů." Právě její kopii je možno ve “Špálovce“ vidět.
Druhá část expozice nese název “Věci, kterých mi není líto.“ Projekt je tvořen videozáznamy z pražského metra. Autor v nich oslovuje cestující se slovy, zda by mu dali věc, na které jim nezáleží. Ze získaných předmětů pak vytvořil video: “Výsledek je fantastický. Videoart není můj šálek kávy. V podání Jiřího Černického mi ale přijde fascinující. Zvláště proto, že je vytvořen z banalit.“
Na kterém předmětu P. Lagnerovi naopak záleží? Co by si určitě odnesl z hořícího bytu? “Určitě by to byla knížka, kterou jsem vytvořil asi před deseti lety. Shromáždil jsem v ní informace o rodině - rodokmeny, fotografie, úmrtní a křestní listy. Do druhé ruky bych popadl autíčko, které jsem dostal od své babičky v roce 1972.“
Z úst galeristy by leckdo očekával spíše předměty uměleckého rázu. P. Lagner ovšem mylnou domněnku vyvrátil. Ve svém poměrně malém bytě prý příliš uměleckých artefaktů nemá. Není bohatý a díla darem od umělců nedostává. “Obrázky od kamarádů nebo mnou namalované mám rád a chovám k nim osobní vztah. Z bydlení si ale nechci udělat galerii.“
Kurátor se stará o výběr výtvarníka a jeho děl. Zkoncipuje výstavu, exponáty rozmístí podle souvislostí. Stará se také o jejich rozvěšení a osvětlení. Navzdory pečlivým přípravným pracím se ale přesto může stát, že určitý předmět nefunguje ve výstavním prostoru tak, jako tomu bylo v ateliéru: “Stalo se mi to několikrát. Výtvarníky a obrazy vybírám i s dvouletým předstihem. Samozřejmě se pak může stát, že je umělec v době před zahájením samotné výstavy v tvůrčím procesu někde jinde než tomu bylo na začátku. Překvapí mě něčím, co bych do galerie za běžných okolností nevybral.“
“Myslím, že aby byl člověk dobrý galerista, tak kunsthistorické vzdělání nepotřebuje. Když ale chce být kvalitním teoretikem, kritikem a touží publikovat, pak na vzdělání nezbytně záleží.“ P. Lagner totiž dějiny umění sice studoval, ale nikdy je nedokončil. Přesto je ve svém oboru velice žádaný.
Nevěnuje se pouze činnosti galeristy, ale také herectví. Hrál ve snímcích Knoflíkáři, Oběti a vrazi a Musím tě svést. Už dva roky se představuje v Divadle v Celetné, kde se ujal role služebné Máry v představení Plešatá zpěvačka: “Nejsem slavný ani dobrý herec. Mé filmové příležitosti jsou vždy otázkou přátelství s režisérem. Film mě jako diváka moc baví. Jako herce ale ne. I když může z venku vypadat efektně, samotný proces na placu je nuda k nepřečkání. Daleko víc mě baví divadlo.“
Více se dozvíte v audiozáznamu rozhovoru s Vladimírem Krocem ...
Pavel Lagner
Po studiu pedagogické fakulty a pražské DAMU působil do roku 1992 ve Východočeském divadle v Pardubicích.
Na ministerstvu kultury prošel do roku 1994 několika funkcemi (tajemník, vedoucí sekretariátu, ředitel kanceláře). Poté působil ve společnosti AB Barrandov, Artinvest a pojišťovně Zürich.
V letech 2000 až 2004 byl manažerem Galerie Tvrdohlaví v Praze.
Od roku 2005 je kurátorem galerií a uměleckých sbírek České pojišťovny a PPF.
Už deset let hraje divadlo jako člen spolku Kašpar.
Zdroj: www.divadlovceletne.cz
Nestihli jste páteční Setkání Hosta do domu? Nabízíme text Věry Luptákové Se svým šatníkem si hrajte a hlavně kombinujte, radí módní designérka Iška Fišárková
Nezapomeňte, že rozhlasové hry, četby, nedělní pohádky nebo pohádky skřítka Hajaji najdete ve streamu, po dobu jednoho týdne, na našich stránkách. Více informací a přímé linky na pohádky najdete ZDE.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
