Cena Ď posluchačů Dvojky zná vítěze: „Nikdy by mě nenapadlo, že převezmu cenu za práci, kterou jsem ani neměl dělat a bez které už nemůžu být“
Cena Ď se v krajských městech uděluje už 15 lidem, kteří nezištně pomáhají. Od loňského roku posluchači Českého rozhlasu Dvojky vybírají absolutního vítěze. Zástupci společnost Tango Havlíčkův Brod Cenu Ď posluchačů Českého rozhlasu Dvojky převzali v pondělí 15. června v 17:00 na scéně Státní opery přímo z rukou šéfredaktora Dvojky Miroslava Dittricha.
Od pondělí 1. června od 9:00 do pátku 12. června 12:00 jste mohli na portálu Dvojky hlasovat v anketě o absolutní vítězi mezi těmi, kteří nezištně pomáhají, ale o kterých se běžně nemluví. Jednotlivé lidské příběhy skutečně rezonují v srdcích posluchačů Dvojky, a tak do ankety přišlo celkem 13 559 hlasů.
Abolutním vítězem mezi jednotlivými výherci z krajských kol se stala společnost Tango Havlíčkův Brod s 6553 hlasy před Self Defence Division s 5193 hlasy. Na třetím místě (a připomeňme, že první jednotlivcem) se umístil Jan Dohnálek s 1019 hlasy. Gratulujeme.
1. místo: Společnost Tango Havlíčkův Brod – 6553 hlasů (48 %)
Společnost byla nominována šesti dětskými domovy. S velkým důrazem na projekt Daruj hračku s Českým rozhlasem, který dětem v domovech každý rok zprostředkuje kolem 4000 dárků.
Nejzajímavější na společnosti Tango Havlíčkův Brod je, že v ní pracují těžce handicapovaní spoluobčani, často upoutaní na vozíček.
Člen Tango týmu Pavel Bek při přebírání ceny řekl: „Prvních 29 let života jsem strávil po sociálních ústavech. Nikdy by mě nenapadlo, že někdy budu přejímat nějakou cenu za svoji práci, kterou jsem vlastně ani neměl dělat a bez níž už být nemohu.“
2. místo: Self Defence Division – 5193 hlasů (38 %)
Seskupení tvořené z členů Policie ČR a Armády ČR nominoval jiný spolek, Andělé bez křídel, za to, že se věnují charitativním akcím, propagují prevenci kriminality, organizují mnoho sportovních aktivit a věnují se pedagogické činnosti i mimo kraj.
Příkladem je benefiční akce pro nemocného Tomáška. Za finance vybrané ze seminářů sebeobrany se nakoupily pomůcky, které tříletému chlapci významně změnily životní standard a usnadnily život i jeho rodině.
„To, co dělám pro lidi, mne absolutně naplňuje a k tomu žádné peníze nepotřebuji,“ prohlásil při převzetí ceny za všechny Michal Rychtařík.
3. místo: Jan Dohnálek – 1019 hlasů (8 %)
Nominovala ho paní Hana Jelínková. Jako on prodělala mozkovou příhodu a díky němu věděla, jak se k této životní zkoušce postavit.
Jan Dohnálek pomáhá obdobně postiženým spoluobčanům „to nezabalit“. Motivuje je k tomu, aby se zase naučili mluvit, chodit, žít. Sám si tím prošel. A protože ví, že byl obdarován silnou vůlí, nepovolí ve svém úsilí…
„Dřív jsem měl peníze,“ vzpomíná Dohnálek. „Dnes nemám peníze, ale mám práci pro druhé. A to je víc.“
Ostatní nominované uvádíme jen s konečnými výsledky, neřadíme je
Milada Sobková – 114 hlasů (1 %)
„To, že paní Sobková pomáhá těžce handicapovaným spoluobčanům, je její přirozenost. Ale to, že je stále více vítána, je důsledek její laskavosti,“ píše Domov Paprsek Olšany v její nominaci.
Paní Milada Sobková tam řadu let pravidelně dojíždí. Pomáhá například panu Hříbkovi, který maluje ústy, učit se novým technikám. K tomu organizuje jeho výstavy a propojuje jej s dalšími umělci.
„Mám takové dědičné zatížení,“ vysvětluje to ona sama, „rodiče byli tiskaři, takže mne táhla grafika, ale vše dopadlo úplně jinak…“
Petr Štěpánek – 56 hlasů
„Pomáhat je přece normální!“ říká Petr Štěpánek. Už tři roky působí jako dobrovolník v Oblastní charitě Hradec Králové. Pomáhá fyzickou prací i vlastní iniciativou.
Kromě pravidelných aktivit pořádaných Kruhem dobrovolníků vypomáhá v dětském domově i například během vlastní dovolené. Mezi kamarády taky sám uspořádal dvě sbírky.
První věnoval azylovému Domovu pro maminky s dětmi, kde zakoupili výtvarné potřeby pro děti. Druhou pro Dětský domov Nechanicích na zaplacení dopravy na výlet. Do Dětského domova občas jezdí a vozí dětem dárky a hračky.
Jiří Koláček – 57 hlasů
Pana Jiřího Koláčka (69 let), žijícího v Domově s pečovatelskou službou v Boskovicích, nominovala Zoo Brno, za šokující finanční dar ve výši 1 000 000 Kč. Stejnou částku pan Koláček věnoval i Zoo Dvůr Králové.
Celoživotní úspory nemocného Jiřího Koláčka, velkého milovníka přírodopisných pořadů, tak byly rozděleny na podporu výstavby a chodu záchranné stanice pro mořské želvy na ostrově Nusa Pedina v Indonésii a na podporu chovu zvířat v brněnské zoo.
Lesy ČR – 80 hlasů (1 %)
Lesy ČR dlouhodobě podporují o. s. D.R.A.K. v oblasti benefičních akcí a formou mnoha praktických příspěvků potřebným.
Cenu Ď za společnost Lesy ČR převzal její ředitel Ludvík Řičář. Podle jeho slov je pomoc samozřejmé.
Ale pro obdarovávané jde o příkladný přístup. Vozíčkářům například díky příspěvku byla opravena přístupová terasa. Lesy ČR přispěly také na zateplení objektu o. s. D.R.A.K.
Zaměstnanci společnosti Osram – 86 hlasů (1 %)
Společnost Osram byla nominována Dětským domovem Janovice u Rýmařova za mimopracovní úsilí jejích zaměstanců pomáhat. Zaměstnanci Osramu pořádají vánoční bazary a celý výdělek věnují dětskému domovu. Děti z domova zvou i na firemní akce nebo pro ně připravují dárky.
„Vůle pomáhat je tak silná, že našim zaměstnancům to nikdy nikdo nemůže zakázat. A kdyby, tak mimo práci stejně budou pomáhat soukromě dál!“ sdělila Barbora Škrbelová, která má v Osramu mimo jiné na starost koordinaci pomoci dětským domovům.
Zdenka Wasserbauerová – 71 hlasů (1 %)
Paní Zdena Wasserbauerová za 18 let osobně získala do registrů dárců kostní dřeně přes 5000 potencionálních dárců i potřebné finance. A denně přenáší na další lidi své nadšení pro věc.
Když její vnuk onemocněl leukémií, začala chápat, že nejen on potřebuje pomoc. Tehdy jí jeden ze zasvěcených lékařů řekl: „Nebreč a dělej něco, čím můžeš pomoct!“ A ona začala podporovat Nadaci pro transplantace kostní dřeně a registr dárců.
„Když víte, že se podílíte na záchraně několika životů, je to tak krásný pocit, že ho ani mnoho miliard nemůže nahradit,“ říká Zdena Wasserbauerová.
Dana Svobodová – 66 hlasů
Paní Svobodová pomáhá v domově pro potřebné DOP-HC s.r.o., Dolní Rychnov pravidelně alespoň jednou v týdnu již 8 let. I když se musí starat i o svého přítele a maminku.
Se socioterapeutkou tvoří nenahraditelný tandem, duševní podporu. Klienti domova se vždy ptají, kdy už zase přijde.
Přitom ale ona sama vždycky jen pokrčí rameny, jakože: „Já nejsem důležitá, ptejte se jiných, já jen tak něco tu a tam málo udělám pro druhé a to nic neznamená…“
Jiří Vydra – 96 hlasů (1 %)
Malíře Jiřího Vydru nominovala o.p.s. Dobromysl za pomáhání těžce nemocným dětem a dalším potřebným, jimž věnuje čas, lásku a mnohá umělecká díla.
Od roku 1997 pravidelně maluje s dětmi na onkologickém oddělení v nemocnici Motol. Jejich obrázky pak na vlastní náklady tiskne, vytváří z nich kalendáře, a ty pak rozdává. Dobromyslu věnoval díla, která se ve prospěch této o.p.s. prodala za více než 70 000 Kč.
„Oni mi to vracejí,“ vysvětluje. „Je to něco úžasného, když mi říkají Jiříku. A cítím, jak se na mne těší, stejně jako já na ně…“
Tereza Klímová s kamarády – 51 hlasů
Za realizaci akcí Daruj hadry nominovala seskupení kolem Terezy Klímové společnost Lata – Programy pro ohroženou mládež, n. o. Veškerý výdělek z bazárků, které nezištně Tereza Klímová a další organizují, jde na podporu společnosti Lata.
Když byla Tereza Klímová malá holka, přála si být cukrářkou. „Abych tam mohla všechno sníst!“ přiznává. Dnes je psycholožkou. Je patrné, že už nechce všechno pro sebe. A co se týká „oslazení života“, tak myslí hlavně na druhé…
Ivana Skalická (za ZŠ Pardubice – Studánka) – 57 hlasů
„To, co paní Skalická a její žáci dělají, nás dojímá. Ty děti opravdu vědí, co to stáří je! Nevidí jen moderní svět plný technologií, ale i svět lidí, kteří mají srdce,“ shodli se jejich nominovatelé – Dětské centrum Veská a Domov pro seniory U Kostelíčka Pardubice.
Ivana Skalická dělá na pardubické ZŠ Studánka „něco navíc“ už 15 let. Vyrovnaná a hluboce pokorná paní učitelka byla mile překvapená.
„Jsem tady mezi všemi nominovanými ve společnosti lidí, kteří všichni nějakým způsobem pomáhají ostatním a nemyslí jen na sebe. A za to bych všem chtěla poděkovat,“ řekla. Ví, že bez ochoty svěřených dětí by její sny neuspěly.
Stanislava Košnerová – 60 hlasů
Nominoval ji Domov pro seniory a Domov se zvláštním režimem Strakonice. „Známe se od prosince 2013, kdy jsme připravovali Mikuláše a nám do dveří vstoupil Anděl. Ona je hrozně skromná a to Andělé bývají,“ říkají o ní.
„Tady jsou jiní, kteří si cenu zaslouží!“ říkala Stanislava Košnerová při přebírání ceny. Jako zdravotní sestra docházela zdarma do Domova pro seniory 8 měsíců denně na 8 h.
Pohled na svět jí změnila synova rakovina. Když si přečetla inzerát o dobrovolnictví, našla nový životní cíl. „A tenhle domov seniorů se stal mým druhým domovem,“ připouští dnes.
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
