„Jsem nastartovanej tak akorát začít znova od bodu nula.“ Rozhovor s Jiřím Anderlem o umění, vášni i tvrdých drogách

Možná znáte jeho obrazy. Možná znáte jeho pořad Láska za lásku, ve kterém už 20 let promlouvá k posluchačům Dvojky. Možná jste v jeho vzpomínkách na dětství občas zahlédli i sami sebe. „Je to mysteriózní,“ přemýšlí nahlas Jiří Anderle. „Proto možná má tu nečekanou odezvu. Protože lidi tam nachází svoji minulost.“

Ze začátku prý ani nedoufal, že jeho příběhy tak zaujmou. A že mu vydrží na tak dlouho. „Čím víc jsem se do toho ale nořil, tím víc příběhů mi mozek nabízel.“ Z původního půlročního experimentu se tak časem stalo „rodinné stříbro“. Rozhodně ale Jiří Anderle nežije jen ze vzpomínek.

Ještě nejsem na konci

„Ještě nejsem na konci. Mám pořád pocit, že jsem hlavní obrazy ještě nenamaloval, že hlavní grafiky jsem ještě nenakreslil, že to snad ještě přijde.“ Koupil proto nové pastely, svěřuje se. „Jsem nastartovanej tak akorát začít znova od bodu nula.“

Vladimír Príkazský a Jiří Anderle. Tvůrci pořadu Láska za lásku|foto:Elena Horálková, Český rozhlas

Anderle ale nebyl vždycky živ jen z malířství. Několik let se živil i jako herec v Černém divadle Jiřího Srnce, spolužáka z grafického školy. Zažil s ním obrovské úspěchy, ale zůstal nohama na zemi. „Úspěch tě nikdy nesmí obelstít. Ať se v novinách napíše sebepochvalnější článek, stejně se do nich pak zabalí mrkev.“

LSD a zásadní zážitek

Bez obalu přiznává, že mu v tvorbě pomohlo LSD. „Tenkrát s ním experimentoval kdekdo. Patřilo to k dobrému vychování. V tomhle bylo zase zásadní moje setkání s Jirkou Srncem.“ Účinek drogy mu prý přinesl i „zásadní“ prožitek: pomíjivost existence a uvědomění si vlastního konce.

„Uvědomil jsem si, že musím kreslit v autobusech, hotelích, šatnách. Musím zaznamenat, co jsem prožil.“ V jeho obrazech je tak obsažena nejen láska a něha, ale taky úzkost a strach. „To je to moje věčné téma. Já tomu říkám divadlo světa, teatro mundi. A v pozadí je neustálý zápas dobra se zlem.“

Panoptikum světa politického

V září letošního roku oslavil Jiří Anderle 80. narozeniny a sám si „nadělil“ výstavu Panoptikum. Téma? „To vlastně vidíme každý den v televizi,“ neodpustí si rýpnutí.

„Nejlepší herci nejsou Gabin, Olivier nebo Marvan. Jsou to politici. Vezměte si Nera, Caligulu nebo Napoleona. To jsou gigantické herecké výkony. Já se z toho vymalovávám a nemyslím na to, jestli se to někomu bude líbit. Umění je vysloveně osobní záležitost, která se nedá sdělit."

Malíř a grafik Jiří Anderle s papouškem Žandou|foto:Tereza Krásenská