Letošní Pražské jaro bude poprvé ve své historii na stadionu

Mezinárodní festival klasické hudby Pražské jaro je fenomén, který neodmyslitelně patří k jarním dnům v hlavním městě. S blížícím se datem konání jedné z předních kulturních událostí letošního roku, se bude stále více prezentovat. O tom na co se můžeme těšit a jak probíhá příprava spojená s mezinárodní účastí, přišel hovořit ředitel festivalu Roman Bělor.

Nosným tématem letošního ročníku bude 100. výročí úmrtí Gustava Mahlera, který zemřel 18. května 1811, což se shodou okolností překrývá s datem konání festivalu: „Připravili jsme Osmou Mahlerovu symfonii, Symfonii tisíců, což je jedno z arciděl světové vážné hudby. Koncert je výsledkem nadnárodní spolupráce, především s německým rozhlasem a uvedeme ho v pražské O2 aréně, to je také letošní novinka,“ dodává ředitel R. Bělor. Poprvé ve své historii vstupují koncerty na stadiony, a to díky jejich obsáhlosti.

SOČR - Pražské jaro/ Prague Spring Festival

Rodí se festival takovýchto rozměrů v "bolestech"? „Není to tak bolestné. Pražské jaro už má dlouholetou tradici. Organizační sít je vybudována a my nemáme problém sehnat špičkové umělce. Vše se plánuje i několik let dopředu a je to postupně se zaplňující živoucí celek. Již v roce 2006 jsme např. věděli, že letos budou zahajovat studenti Pražské konzervatoře.“ Ti se na událost připravovali celý rok. V jejich podání uslyšíme Mou vlast Bedřicha Smetany a určitě to není náhoda, že ji reprodukují právě oni. Letos si totiž připomínáme 200 let od založení konzervatoře.

V historii festivalu to je poprvé, kdy zahájí studentský orchestr, ale ve světě se nejedná o nic neobvyklého. Pochopitelně to, že škola oslaví významné jubileum, se vědělo se značným předstihem a bylo tedy nutné zařídit, aby bylo vše dotažené k naprosté dokonalosti. Bohužel se nám nepodařilo zastihnout dirigenta Jiřího Belohlávka, abychom se zeptali, jak se studenti připravovali. Proto nám více o probíhajících zkouškách prozradil Pavel Trojan ze sekretariátu Pražského jara. Popsal pocity studentů, jejich mimořádné očekávání i odpovědnost, vznášející se pomyslně nad zkušebnou. Zkoušelo se velice intenzivně, 3x denně.

Pražská konzervatoř|foto: Tomáš Vodňanský

Pokud se ohlédneme do historie, letos se koná 66. ročník Pražského jara. Telefonicky jsme se spojili s muzikologem Jiřím Pilkou, který vzpomínal na úplné počátky, na jeden z prvních ročníků v roce 1950: „Tenkrát jsme neměli moc peněz a jako studenti navštěvovali často pouze zkoušky. Veškeré události té doby byly ovlivněny převážně politicky, ale i přesto Sověti přivezli velké umělce, jako např. Sviatoslava Richtera. To byl trochu excentrický pán a vyžádal si klavír, aby mohl hrát až do rána, celou noc. Šlo ale o nezapomenutelný zážitek.“ Nebyla to ale zdaleka jediná úsměvná historka v podání J. Pilky. Pražské jaro bývalo jistým způsobem otevřenou bránou, vracející poválečné Československo zpět do světového dění. Tak ho můžeme vnímat i dnes.

Více si poslechněte v rozhovoru na vlnách Dvojky Českého rozhlasu...