Litování z duše nesnášela. Osudové ženy: Věra Čáslavská

Věra Čáslavská na olympijských hrách v Mexiku - Foto:  Národní muzeum,  eSbírky – kulturní dědictví on-line,  CC BY-SA 4.0

Věra Čáslavská na olympijských hrách v MexikuFoto:  Národní muzeum, eSbírky – kulturní dědictví on-line, CC BY-SA 4.0

Stala se nejúspěšnější českou sportovkyní, miláčkem národa a svého času druhou nejznámější ženou planety. Ani symbolem odvahy a odhodlání nebyla náhodou. Ve svém životě čelila několika překážkám, které ji téměř srazily na kolena.

„Věra Čáslavská byla sportovkyní par excellence a ze sportu si odnesla spoustu vlastností i do svého osobního života. Jednak to byla obyčejná houževnatost, píle a pracovitost a pak i respekt k druhým,“ připomíná historik sportu František Kolář. 

 

Osudové ženy: Věra Čáslavská. Účinkují Petra Špalková, Martin Matejka, Václav Neužil a historik sportu František Kolář. Připravil Radek Brož, literární spolupráce Hynek Pekárek, režie Michal Bureš. Natočeno v roce 2018.

Vložit na svůj web

Narodila se v roce 1942 do rodiny drobného živnostníka. Její otec vlastnil lahůdkářství. Po roce 1948 o něj přišel a rodina se musela uskromnit. Věra Čáslavská se odmalička věnovala krasobruslení a baletu. V roce 1957 vystupovala s baletní školou v televizním pořadu pro děti, kde se setkala s Evou Bosákovou, gymnastkou, pozdější držitelkou zlaté medaile z olympiády v Římě. Ta ji začala trénovat. 

Naučit se prohrávat 

Po několika letech už byla Čáslavská schopna Bosákovou i porážet. Přesto jí nějakou dobu trvalo, než si nad svým idolem troufla vyhrávat. Aby dosáhla sportovního vrcholu, musela Čáslavská překonat i další překážky. 

Později vzpomínala, jak pro ni byla každá prohra ohromnou ranou do srdce, se kterou se těžko smiřovala. V roce 1962 získala zlato v přeskoku na mistrovství světa v Praze, o dva roky později tři zlaté medaile na olympiádě v Tokiu. 

Královna Mexika. Královna světa 

Věra Čáslavská přijímá blahopřání na stupních vítězů - Foto:  Národní muzeum,  eSbírky – kulturní dědictví on-line,  CC BY 4.0

Věra Čáslavská přijímá blahopřání na stupních vítězůFoto:  Národní muzeum, eSbírky – kulturní dědictví on-line, CC BY 4.0

Vrcholem kariéry byly LOH v Mexiku v osudovém roce 1968, krátce po okupaci Československa. Gymnastickou soutěž na olympijských hrách v Mexiku provázely emotivní reakce. Zvláště cvičení Čáslavské a sovětské závodnice Kučinské doprovázelo publikum pískáním, výkřiky i potleskem. 

Získala tu v několika disciplínách čtyři zlaté a dvě stříbrné medaile. Když při předávání medailí zněla sovětská hymna, Čáslavská odvrátila hlavu. Ještě v Mexiku ukončila sportovní kariéru a vdala se za atleta Josefa Odložila. 

Jejich svatba se stala velkou událostí. Zato doma ji po podpisu Dvou tisíc slov, kterými vyjádřila podporu demokratickým procesům ve společnosti, a po veřejném nesouhlasu s okupací, čekaly těžké roky. 

Dvacet let se neukazuj 

Věře se v té době narodily děti Radka a Martin, napsala knížku Cesta na Olymp, vystudovala tělovýchovu. Po dlouhodobém neúspěšném hledání práce se někdejší hvězda československého sportu odvážně obrátila na generálního tajemníka komunistické strany Gustáva Husáka. V roce 1974 ji konečně zaměstnali jako trenérku ve středisku sportu Sparty Praha. Veřejně se o ní mluvit nesmělo. 

Na konci 70. let přišla nabídka od mexického prezidenta, aby se stala trenérkou gymnastek v jeho zemi. Celá rodina dostala na dva roky povolení vycestovat. Právě tady se s Odložilem s velkou slávou brali, a právě tady přestalo jejich manželství fungovat. Pro Odložila nebylo jednoduché být "manželem Čáslavské". Po návratu z Mexika, kde Čáslavská odmítla zůstat natrvalo, směřovalo jejich manželství ke konci. 

Odsoudili ji spolu se synem 

V roce 1989 nastal v životě Věry Čáslavské a celého Československa další zlom. Ani ve dnech sametové revoluce nezůstala stranou. Sebrala odvahu a promluvila při demonstraci na Václavském náměstí. Po revoluci dostala řadu pracovních nabídek. Nakonec vyhověla prezidentu Havlovi a stala se jeho poradkyní pro oblasti školství, zdravotnictví a tělovýchovy. 

Ve stejné době potkala rodinu Věry Čáslavské velká tragédie. Syn Martin při potyčce na diskotéce zranil svého otce, který pak zemřel. Byl odsouzen na čtyři roky. Od prezidenta Havla dostal milost. „Věra se v udělení milosti vůbec neangažovala. O tu milost požádala Radka Čáslavská. Věru tenkrát ani nenapadlo, aby žádala o něco takového, protože by to bylo pochopitelně veřejností zneužito proti ní, k čemuž nakonec došlo. Věra už od okamžiku, kdy se ta tragédie udála trpěla těžkými depresemi a odsouzení Martina jí ještě přidalo. Takže pak trávila spoustu času po nemocnicích,“ doplňuje František Kolář. 

Dostát svému předsevzetí 

Stáhla se do ústraní, odmítala kontakt i s blízkými přáteli. Až po dlouhých patnácti letech se gymnastovi Ladislavu Pazderovi podařilo ji přemluvit, aby se vrátila mezi lidi. Od té chvíle se opět naplno pustila do nejrůznějších aktivit. Účastnila se společenských akcí, pravidelně se zapojovala do veřejného života a vyjadřovala se k politice. S nově nabranou energií také dlouhou dobu odolávala těžké chorobě. V srpnu roku 2016 umírá, aniž by se zpronevěřila svému předsevzetí: hlavně žádné litování. 

Věra Čáslavská na letišti po svém návratu z OH v Mexiku - Foto:  Národní muzeum,  eSbírky – kulturní dědictví on-line,  CC BY 4.0

Autor:  Petr Brož
Pořad: Osudové ženy  |  Stanice: ČRo Dvojka
Čas vysílání: pátek 18:30  |  Délka pořadu: 25 minut  
 

Nové články v rubrice

Sledujte nás

Příběhy posluchačů

Další nabídka

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2018 Český rozhlas

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace