Marek Orko Vácha: Každý den mám pocit zostřování mikroskopu. Člověk najednou vidí nové a nové věci

20. březen 2017

O možnostech a hranici vědy debatovali dva přední vědci. Na čem se shodli? Kam biologie směřuje?

„Když se během mých studií v roce 1981 objevila nová nemoc AIDS, říkali nám profesoři, že bude trvat tak dva tři roky, než budeme mít vakcínu. Žádný problém. A je rok 2017 a vakcína pořád nikde,“ říká teolog a přírodovědec Marek Orko Vácha z 3. lékařské fakulty UK v Praze.

Nemožné se stává skutkem

S tím souhlasí profesor Jaroslav Petr z České zemědělské univerzity: „Vůbec jsem neměl představu, jak se můj obor bude vyvíjet. Když například byla publikovaná stať o první naklonované ovci Dolly, tak týden před tím jsem na přednášce říkal, že něco takového by nebylo možné.“

Jak dál připomíná, některé objevy jsou už na hraně objevení a stále se nic neděje, zatímco některé skoro nerealistické se objeví z ničeho nic.

Provázanost člověka a zbytku živé přírody

Vácha svůj dojem z biologie a rychlosti rozvoje vědy nazval jako darwinovský. Darwin si o buňce myslel, že to je chumáček želatiny. „Každý nový den mám ale pocit zostřování dalekohledu nebo mikroskopu. Najednou člověk vidí nové a nové věci a říká si, jak to je. A to je neuvěřitelně dobrodružné.“

„Člověk si najednou uvědomí provázanost člověka a zbytku živé přírody,“ pochvaluje si Vácha. Podobné radosti přináší věda i Jaroslavu Petrovi: „Když se vám daří, tak jste první na celém světě, kdo to ví. A to je pocit, který bych přál každému.“

autoři: pst , jra
Spustit audio