Novou knihu pro děti "Dračí polévka" psala Alena Ježková „na objednávku“

6. únor 2012

Naším dnešním hostem v pořadu Je jaká je byla po 11:05 hodině spisovatelka, novinářka a autorka knih pro mládež Alena Ježková.

Může čtení pomáhat?

Alena Ježková je už nějakou dobu ambasadorkou projektu Čtení pomáhá. Přiznává, že na začátku netušila, co od něj může očekávat. Časem se ale ukázalo, že je geniální. „Iniciátorem projektu je pan Martin Roman. Jako soukromý donátor dává ročně k dispozici 10 milionů korun. Ty putují na to, aby děti četly ze seznamu připravených knih. Prostřednictvím internetu jsou jim pak kladeny otázky, které se obsahu knížek týkají. Za každou správnou odpověď a přečtenou knihu vyhrají virtuálních 50 korun. Na stejné stránce pak mohou tyto peníze přidělit nějaké vybrané charitě.“ Za obrovský úspěch se dá považovat fakt, že se akce za její roční fungování zúčastnily desítky tisíc dětí. Ty přitom společně „vyčetly“ už téměř 9 milionů korun.

Děti z Bullerbynu

Za svou nejoblíbenější dětskou knihu považuje Děti z Bullerbynu švédské spisovatelky Astrid Lindgrenové. Když svazek zvítězil v anketě projektu Čtení pomáhá, nesmírně ji to prý potěšilo. „Prorokovala jsem, že Děti z Bullerbynu vyhrají. Když jsem se svou věštbou opravdu vyhrála, nesmírně jsem se nafoukla. Do postav tohoto díla se může projektovat každé dítě, protože zažívá ty samé věci.“ Astrid Lindgrenová v 18 letech nechtěně otěhotněla a musela tak být konfrontována s předsudky a společenskými soudy své doby. Možná, že právě proto si o ní Alena Ježková myslí, že „musela být naprosto výjimečnou, v krásném slova smyslu nekonvenční a velice tvůrčí a kreativní ženou. A to nejen v psaní, ale také v každodenním životě.“

Dračí polévku psala na objednávku

Spisovatelčiným nejaktuálnějším počinem je Dračí polévka. K napsání publikace ji inspirovali cizinci žijící v České republice. „Je to knížka o vietnamském klukovi, kterému je 12 let a žije v mém oblíbeném městě, Praze. Vyrovnává se s jinou identitou, kdy musí jíst příborem a je oslovován jiným jménem. Ačkoliv se jmenuje Long, ve škole mu říkají Láďa. Doma žije ve vietnamském světě a kultuře, kterou nese na svých bedrech jeho dědeček. Tatínek totiž na začátku knihy chybí. Protože se ale časem objeví, vzniknou tak různé nesnáze a peripetie, se kterými se hlavní hrdina musí vyrovnat.“ Kniha prý vznikala tak trochu na objednávku. Alena Ježková totiž jezdí několik let na besedy se svými čtenáři. Právě díky tomu si všimla, že v publiku často sedí velice chytré a bystré vietnamské děti. „Díky tomu se ve mě zrodil nápad, že by bylo docela dobré pro tyto dívky a chlapce něco napsat. Musela jsem přitom vzít v potaz skutečnost, že jsou to jiné děti. Začala jsem přemýšlet o tom, jak v naší společnosti žijí, co si myslí.“

Inspiraci hledala na tržnici

K zálibě ve vietnamské kultuře ji vedly i chutě. Alena Ježková si totiž oblíbila skutečnou dračí polévku, kterou si kupovala v jednom stánku v pražské holešovické tržnici. „Říkala jsem si, že je tak skvělá, že v ní musí být něco víc než jenom ingredience. Představovala jsem si, že ji musí vařit někdo, kdo má nadhled nad životem, řídí se vlastní filozofií. Od toho byl pak už jen krůček k tomu vymyslet námět o klukovi, který má za zády neobyčejného dědu, který ho hlídá.“ Reálnou předlohou pro literárního Longova dědečka byl prodavač už zmíněné holešovické polévky. „Několik let jsem se na něj dívala, vždy, když jsem si šla koupit čerstvou zeleninu. Byl to člověk starší generace oděný v bílém oblečení. Měl klidnou a nesmírně čistou tvář.“ Říká spisovatelka, která prý byla dost překvapená tím, že si kniha získala u žáků základních škol takovou oblibu.

Krčící se knihovny a nedocenění knihovníci

Jak vést dnešní děti ke čtení? Stopy mohou zanechat učitelé, školy, rodiče, ale i městské knihovny. Autorku v této souvislosti trápí především to, že jsou fondy knihoven zanedbané a samotné prostory jsou pak nevyhovující. „Skoro mě mrzí, když vidím dokonalá sportoviště a hřiště s ledovou plochou, vedle nichž se krčí knihovny. Dokonce jsem navštívila knihovnu v montované unimobuňce. Z toho mi bylo opravdu hodně úzko.“ Ke knihovníkům samotným má pak Alena Ježková velmi vřelý vztah. „Jsou takový zvláštní vášnivý národ, který knihy nejenom miluje, ale dobře také ví, co všechno pozitivního mohou způsobit. Bojují za ně, dělají naprosto zadarmo stovky akcí, shánějí ceny do soutěží a lidi, kteří by se do nich zapojili. Myslím si, že je jejich práce naprosto nedoceněná.“

Více si poslechněte sami, a to v záznamu rozhovoru Aleny Ježkové s Danielou Brůhovou.
(Zvukový záznam najdete na začátku tohoto článku.)

autor: Pavla Kopřivová
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.