Po válce utíkal tak, že by mu to i Cimrman s Vichrem z hor záviděl. Opomenuté osudy Bohémy

Jára Kohout se prokazatelně do roku 1942 podílel na problematických rozhlasových skečích. Hru Ve víru tance měl hrát výhradně před příslušníky wehrmachtu. A některá představení svého divadla věnoval Vlajce a jejímu šéfovi Janu Rysu-Rozsévačovi. Ale nejspíš to nebyl programový kolaborant.

Jára Kohout-civilní snímek-1936|foto: Archivní a programové fondy Českého rozhlasu

Po celou dobu Werichovy emigrace finančně i jinak podporoval jeho matku, jak slíbil. A stejně tak se podle slibu během války staral o ansámbl Osvobozeného, který spolu s divadlem od V+W odkoupil. Navíc mu nacisti zavřeli divadelní vinárnu a pak si sám odseděl tři měsíce ve vazbě gestapa.

Nenechat se znárodnit

Mělo to být kvůli provokativnímu a Němcům nepřátelskému chování personálu. Možná i proto mu skeče po válce prominuli. Jako úspěšný divadelní podnikatel to ale ani tak neměl lehké. Nejdřív mu znárodnili divadlo V+W a pak musel odevzdat i „náhradní“ Tyláček. A to přitom vystupoval i s Antonínem Zápotockým. Jako by se naplňovala slova: „Proč já si tě nedržel tři kroky od těla?“

V roce 1947 ještě hrál ve čtyřech filmech. Když mu ale z jeho nové hry vyškrtali 49 vtipů, přečetl je v českém vysílání BBC. Nakonec směl hrát jen na venkově. Na Slovensku měl pak s Burianem parodovat soud se dvěma komiky. Protože Burian měl zákaz, byl v trestaneckém a „maskoval“ se páskou přes oči.

A pak skutečně fouknul

Kohout si asi uvědomoval, že za protektorátu udělal pár přešlapů. A odmítl je udělat znovu. Po únoru 1948 se rozhodl emigrovat. Ale jak! V říjnu 1948 si domluvil představení hry Na tom našem dvorku pro pohraniční stráž v Aši. Během inscenace pak poslal svoji rodinu s převaděči.

Sám se zatím v kostýmu kohouta a se svíčkou v ruce plazil po jevišti a říkal: „Já fouknu! Mám fouknout? Já fouknu!“ A pak během přestávky a pořád ještě v kostýmu kohouta skutečně fouknul. Kostým mu prý měl při případném nezdaru posloužit jako důkaz toho, že se zbláznil. V USA pak tuhle zkušenost zužitkoval i ve filmu Promítač (v čase 3:00).

Přeorientoval se na mima

V Německu rodinu živil hraním po uprchlických táborech. Později se v Paříži podílel na českém vysílání francouzského rozhlasu a pro změnu jako mim vystupoval na stejném jevišti jako Edith Piaf nebo Yves Montand. Taky si otevřel restauraci, kde vyvářela jeho žena.

V roce 1951 byl jedním ze zakládajících členů Rádia Svobodná Evropa v Mnichově, kde (zase) pro změnu dělal skeče a písně proti komunistické vládě. Na podzim 1952 mu ale vyšla vysněná cesta do USA, do newyorské redakce Svobodné Evropy. On ale chtěl prorazit v Hollywoodu.

Herec Miloše Formana a Woodyho Allana?

Úplně to nevyšlo. Objevil se v už zmiňovaném Promítači, v Banánech Woodyho Allana a mihnul se i ve známé scéně kouření marihuany v prvním Formanově americkém filmu Taking off. Jinak hrál spíš jen v reklamách.

V 90. letech se vrátil do Čech a natočil tu ještě dva filmy. Za zmínku ale spíš stojí, že údajně hrál i v Lánech před prezidentem Masarykem, že měl být u jednoho z prvních vysílání rozhlasu ještě z kbelského stanu anebo že se účastnil prvního experimentálního vysílání televize na výstavě Mevro (1948).