Podle intelektuálů byl Karel Čapek špatným dramatikem. Proč jeho dramata pořád oslovují?

Odpovídá herečka Hana Maciuchová a teatrolog Jaroslav Someš. Ve fotogalerii unikátní snímky z uvedení Čapkova Loupežníka.

Podle kritiků byl Karel Čapek úžasný filozof, spisovatel a fejetonista, rozhodně ale ne dobrý autor divadelních her. Čapkovská všeláska může kdekomu připadat naivní, ale teatrolog Jaroslav Someš s tím rozhodně nesouhlasí.

„V jeho hrách najdete hlubší myšlenky. Vidím oslavu vnitřní lidské čistoty, pracovitosti, člověka, který uměl odpouštět. Co je třeba víc i dnes?“ Čapek byl mimořádný i v dialogu s dobou. „Ale ta se samozřejmě mění. Dnes je asi nejsložitější najít ten správný klíč, a to jak pro diváka, ale i pro interpreta a inscenátora.“

Dvojrole Hany Maciuchové

Podobné dilema řešila i herečka Hana Maciuchová, která si v Čapkově Loupežníkovi zahrála nejdříve Mimi (1972), nedávno pak roli životem zklamané Fanky (2015). Hra přitom sama o sobě představuje generační střet mladého loupežníka a starého profesora.

Karel Čapek ji napsal původně kolem roku 1912 dohromady s bratrem Josefem. Konečnou čtvrtou verzi už ale dokončoval sám, když mu bylo kolem 30. Jaroslav Someš tvrdí, že tak mohl popsat i nový pohled, kdy mají svou pravdu obě generace.

Loupežník stále aktuální

„Když jsem poprvé slyšela, že to chce Divadlo na Vinohradech znovu dělat, zamýšlela jsem se, jestli se Čapek vůbec potká s dnešním publikem,“ přiznává Hana Maciuchová. „Když jsem ale Fanku začala číst, bylo to v době migrační krize, pochopila jsem jeho až realistický přístup. A u lidí Loupežník rezonoval.“

Loupežník je navíc psaný krásnou až zpívající a vypointovanou češtinou. A najdete v něm prý kdeco z osobního života spisovatele. „Jediné, co nenajdete, je Čapek sám. Loupežník je mladý, silný a plný života. Možná že tam je, tedy vše čím by Čapek doopravdy chtěl být,“ dodává Someš.

Jaroslav Someš na Návštěvě u Karla Čapka
autoři: lup , Ondřej Kepka
Spustit audio