RECENZE: V Zahradnictví se komedie nedočkáte. Ani spojitost s Pelíšky ve filmu nenajdete

Nový film dua Jan Hřebejk a Petr Jarchovský má zvláštní obsazení a jiný žánr, než čekáte. A postavy z Pelíšků v něm nepoznáte.

Všechny tři Hřebejkovy filmy, které letos budou postupně uvedeny v kinech, tak trochu fungují jako předskokani vánoční zábavě Pelíšků (1999). Zahradnictví: Rodinný přítel je ale úplně jiný žánr. Melodrama.

V centru děje stojí nešťastný milostný trojúhelník a tragédie o lásce, která nemůže být vyřčena ani naplněna a trochu bolí. Zároveň představuje postavy z Pelíšků, které už docela dobře znáte. Ale kdyby to autoři sami neprozradili, z filmu na to nepřijdete.

Nacistická okupace jako snová kulisa

Pelíšky se odehrávají na pozadí roku 1968, příjezdu sovětských vojsk a okupace. Jsou tou komedií, která je postavená na dobré knížce plné gagů. V Zahradnictví se moc komedie nedočkáte. A drsná doba nacistické okupace je použita jen jako kulisa v pozadí.

Film se obecně v prvním plánu moc nezabývá tou dobou ani jejími událostmi. Spíš to používá jako možnost, jak postavy uzavřít na jeden ostrov a dostat je do extrémní situace. Ale do značné míry je pak snový. A v něčem i idealistický.

Logo

Útrpné herecké výkony

Role milovníka se ujal Ondřej Sokol. Pro mě je to spíš estrádní umělec a jeho herecký výkon je spíš utrpením, než že bych se do něj zamiloval jako postava Ani Geislerové. Jsou zde ale i skvělí herci jako Klára Melíšková nebo Martin Finger, u kterého je ale podobnost s Jiřím Kodetem dost náhodná.

David Novotný hraje zase to svoje a Sabina Remundová karikaturu jedné tetičky. Zahradnictví je zvláštně obsazeno. Kvalita je různá a není úplně koherentní. Není to žádný velký herecký koncert. On k tomu scénář ani nedává prostor. Stejně jako režie. Názor si udělejte sami.

autor: Daniel Řehák
Spustit audio