Spisovatelka, která svůj soukromý život úzkostlivě oddělovala od psaní, nakonec prožila motiv vlastní knihy. Osudové ženy: Milada Součková

Spisovatelka Milada Součková si své soukromí tak úzkostlivě chránila, že jsou těžce dohledatelné i její fotografie. V rozhlasovém dokumentu jí propůjčila svůj hlas herečka Eva Vrbková - Foto: Vojtěch Havlík

Spisovatelka Milada Součková si své soukromí tak úzkostlivě chránila, že jsou těžce dohledatelné i její fotografie. V rozhlasovém dokumentu jí propůjčila svůj hlas herečka Eva VrbkováFoto: Vojtěch Havlík

Jaká doopravdy byla spisovatelka, která si teprve na konci života uvědomila, jak vůbec psát?

„Kdybych měla čas, chtěla bych napsat přepsání své vlastní prózy. Opravdu, teď teprve vidím, jak by člověk měl napsat lidský příběh,” svěřila se Milada Součková (1899–1983) necelý půlrok před smrtí v dopise básníku Karlu Milotovi. Autorka, která chtěla, aby za ni hovořilo pouze její dílo. 

Své soukromí si proto pečlivě střežila a kromě několika cestovních pasů, fragmentů korespondence a mlhavých vzpomínek přátel po sobě nezanechala nic osobního. Detaily jejího života tak můžeme pouze tušit nebo hledat v jejích literárních textech. 

Účinkují: Andrea Elsnerová, Jan Teplý, Josef Pejchal a Eva Vrbková
Připravila:
Eva Dvořáková
Host: Kristián Suda, editor díla Milady Součkové
Dramaturgie: Ivana Denčevová
Literární spolupráce: Hynek Pekárek
Režie: Michal Bureš

Soukromí si úzkostlivě hlídala 

„V nich se ale vždycky mísí všechno, co si člověk uchovává v paměti. Mísí se to s fikcí nebo s vlastní představou, jak to bylo nebo jak to mohlo být,” vysvětluje Kristián Suda, editor díla Milady Součkové, které čítá šest románů, několik básnických sbírek, mnoho literárněvědných esejů. 

Součková se narodila 24. ledna 1899 v Praze v rodině stavebního podnikatele. Psala už za studií, prvotinu První písmena ale vydala až v 35 letech. K soustavné literární práci ji přivedl až její manžel Zdenek Rykr, kontroverzní malíř, umělecký kritik a šéf reklamní divize čokoládovny Orion. 

Vztah se Zdenkem Rykrem 

Seznámili se pravděpodobně v polovině 20. let přes divadelní teoretičku a kritičku Olgu Srbovou a okruh jejích známých. Vzali se po několikaleté známosti, v roce 1930. Děti nikdy neměli. V jejich vztahu ale hrálo důležitou roli něco jiného - umění.  

„Oba považovali umění za velmi vážnou věc, která něco hledá. Kromě jistého kritického postoje k české avantgardě, která často jenom přejímala modely a schémata z Paříže, je spojovaly i další odkazy: vztah k tradici středomoří, vztah k orientu a antice. Oba byli velmi vzdělaní,“ říká Suda. 

Vzájemně se inspirovali a ovlivňovali. Svědčí o tom shodné motivy i témata v jejich dílech. Rykr navíc výtvarně doprovázel a graficky upravoval řadu textů Součkové. Jejich umělecká spolupráce vrcholila v letech 1938–39. Pak ale do jejich životů zasáhla válka a Rykrova sebevražda 15. ledna 1940. 

Rykrova sebevražda 

Co ho dohnalo pod rozjetý vlak? „Mohlo za tím být pronásledování gestapem, protože oba dva působili v odboji. Podle jiné verze převzal židovskou reklamní firmu svých přátel a gestapo na fiktivní převod přišlo a on se cítil být pronásledovaný. Jeho rodina po něm den před tím vyhlásila pátrání. Roli hrály i jeho deprese a melancholie,“ popisuje Suda. 

Zdenek Rykr (cca v roce 1923), osudový muž Milady Součkové - Foto: Wikimedia Commons CC BY-SA 2.0

Zdenek Rykr (cca v roce 1923), osudový muž Milady SoučkovéFoto: Wikimedia Commons CC BY-SA 2.0

Toto osobně nejtragičtější období je pro Součkovou paradoxně nejtvořivější. Vydala tři romány (román Neznámý člověk nesměl po válce v Československu nikdo vydat), sbírku básní, napsala divadelní hry a získala i cenu nakladatelství Melantrich. 

Odchod do exilu 

Od roku 1946 Součková pracovala v New Yorku jako kulturní přidělenec československého velvyslanectví. Po komunistickém puči v roce 1948 ale z diplomatických služeb vystoupila a rozhodla se zůstat v USA. O svém odchodu do exilu vydala prohlášení v New York Times. Pro režim byla nejednou nepohodlná. 

Zatímco na amerických univerzitách přednášela českou literaturu, doma se o ní mlčelo. Ani její univerzitní kolegové neměli tušení, že mají vedle sebe autorku osobitých próz a básní. Zemřela 1. února 1983 v cambridgské univerzitní nemocnici v Nové Anglii jako takřka neznámá spisovatelka. 

Proč osudová žena? 

Jako by motiv její prózy Neznámý člověk naplnil i její životní osud. „Pro mě je osudovou ženou v kontextu české literatury, kdy hodnotíme autory spíše podle vnějších postojů než podle samotného textu. Ona se ale představuje pouze svým literárním dílem, přísně odděluje literární tvorbu a vlastní život, což se dnes často směšuje,“ uzavírá Suda. 

Autor:  Eva Dvořáková
Pořad: Osudové ženy  |  Stanice: ČRo Dvojka
Čas vysílání: pátek 18:30  |  Délka pořadu: 25 minut  
 

Nové články v rubrice

Sledujte nás

Příběhy posluchačů

Další nabídka

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2018 Český rozhlas