Tomio Okamura: "Nezapomínejme používat tři slova: dobrý den, děkuji a na shledanou a bude nám všem na světě lépe!“

8. červenec 2011

Hostem Jana Rosáka a pořadu Šťastnou cestu Dvojky ČRo po 14:05 hodině byl v pátek 8. července viceprezident Asociace českých cestovních kanceláří a agentur Tomio Okamura.

Nevěnovali jsme se ale problémům našich turistů v zahraničí, ale pokusili jsme se poznat Japonce – cestovatele, a to z pohledu Tomia Okamury. „Japonci milují cestování. Zdaleka nejvíce ale cestují po své vlastní zemi. Je třeba ale dodat, že je to velmi vyspělá země a průměrný plat běžného Japonce je, v přepočtu na koruny, kolem 80 000 měsíčně. Mají tedy hodně peněz, které rádi investují do cestování, a to zejména do Evropy,“ řekl Tomio Okamura. Dokonce zcela průměrnou rodinu vůbec finančně neohrozí každoroční měsíční prázdniny svých děti ve Spojených státech amerických.

Logo

A proč Japonci tolik milují právě Evropu? Podle T. Okamury je to kvůli tzv. stabilitě kontinentu, kde zemětřesení nejsou na denním pořádku. „Japonská města byla dříve vždy postavena ze dřeva, které má ale bohužel svou životnost. Ani jedno japonské město tak dnes nemá historické centrum, a to je právě to, co dnes Japonci v Evropě doslova milují.“

Když v 50. letech začali ve velkém cestovat, byl jejich velký sen navštívit Paříž. „Doma měli nízké dřevěné stavby, bydleli proto v nejvyšších patrech těch nejluxusnějších pařížských hotelů. To, co se ale poté dělo bylo typické pro všechny hotely města. Japonec totiž doma používá trochu jinak koupelnu. Miluje naložení do vany, ale předtím se musí osprchovat a do vany vejde již jen pro relaxaci. Také má k tomu doma tyto místnosti přizpůsobené (mají speciální odpad odvádějící vodu ze sprchování mimo vanu či sprchový kout). To ale žádná pařížská hotelová koupelna neměla. Ostrovní klienti tak hromadně způsobovali doslova potopy.“

Tomio Okamura

Tomio Okamura přidal také vysvětlení, jak nepoučený Japonec jí českou svíčkovou. „Nikdo jim nikdy neřekl, že náš knedlík, který samozřejmě doma neznají, není chleba. Oni jej ale za chleba považují a svíčkovou pojídají jako klasický toast, tedy vezmou knedlík, namažou na něj svíčkovou, přidají maso a přiklopí druhým knedlíkem.“ Zajímavá je také jejich slušnost, a to za každou cenu. Před cestou do zahraničí se vždy naučí alespoň pár místních slov. Každý prý umí pozdravit. To, že jim ale na pozdrav u nás obvykle nikdo neodpoví nepovažují za neslušnost personálu, ale za svou špatnou jazykovou přípravu.
Ostatně slušnost a zdvořilost považuje T. Okamura za základní principy vzájemného lidského soužití. „Nezapomeňme používat tři slova: dobrý den, děkuji a na shledanou a bude nám všem na světě lépe!“

Narodil se v Tokiu, většinu života však prožil v Čechách. Má po tatínkovi japonské a korejské předky, ale ať se ho zeptají kdekoli ve světě na původ, prohlašuje, že je Čech. Tomio Okamura je skutečně po své mamince napůl Čech, jeho maminka se narodila v jihočeských Dačicích, ale celá její rodina pochází z Bystřice pod Hostýnem ve Zlínském kraji. Část dětství strávil dokonce v dětském domově v Mašťově u Podbořan v západočeském kraji. Ještě před několika lety začínal v Japonsku nejprve jako popelář a následně prodával několik let v tokijském kině v malém občerstvení popcorn a colu. Dnes jeho cestovní kancelář dováží do České republiky přibližně 100 tis. turistů ročně a jako jeden z vyvolených byl nedávno představen při osobní audienci japonskému císaři jako symbol spojující Českou republiku a Japonské císařství.

Tomio Okamura

Celý zajímavý rozhovor si poslechněte v audiozáznamu.

autor: lup
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.