Ukázala cestu dalším hereckým generacím. Uštvaly ji ale hanopisy tisku. Osudové ženy: Hana Kvapilová

Éterická herečka Hana Kvapilová (1860–1907), rozená Johanna Kubešová, pocházela ze zámožnější měšťanské rodiny. Taky proto dosáhla pro tehdejší dívku nejvyššího možného vzdělání, což byla Vyšší dívčí škola. Pak ale bohémský otec přivedl špatnou investicí rodinu ke krachu. Zabaven jim byl veškerý majetek.

Svou láskou k umění byl sice otec pro Hanu vzorem, v těžké situaci ale ze dne na den rodinu opustil. Hana tak musela ze své divadelní gáže živit matku i o devět let mladšího bratra.

Žárlivec Vojan

Během svého prvního angažmá ve Švandově divadle se Hana setkala s hercem Eduardem Vojanem. Byl o sedm let starší. V roce 1887 se dokonce tajně zasnoubili. „Vojan byl v té době už etablovaným hercem. Byl ženami obdivován a sám se označoval za hereckého bohéma. K Hance měl spíše majetnický, žárlivý vztah,“ vysvětluje spisovatelka a publicistka Martina Bittnerová.

Když se pak oba dostali do Národního divadla, Vojan žárlil natolik, že se rozešli. Krizi se jim ale podařilo překonat a stali se z nich vynikající jevištní partneři a přátelé. Ve Zlaté kapličce se ale Hana potýkala s intrikami kolegyň. Její herectví se už tehdy vymykalo dobovému průměru.

Zatímco pro tehdejší herečky byl typický prkenný, patetický projev, Hana nebyla typem heroiny, která sází především na efekt a hezké róby. Sázela na opravdovost, kdy se svým postavám snažila dostat až na dřeň. Pochopit je a vcítit se.
Martina Bittnerová

Opravdové herectví

Vedení Národního divadla k ní mělo ambivalentní vztah. Podporovalo spíše herečky starého stylu, Hana tak dostávala jen minimum skutečně velkých rolí. Pak se v herecké šatně (někdy v roce 1890) seznámila s novinářem, dramatikem a později i režisérem Jaroslavem Kvapilem. Bylo mu o osm let méně než jí.

Kvapil se zamiloval na první pohled. Naléhal tak dlouho, až se stali životními partnery. I tento vztah ale zpočátku tajila. „Připadalo jí asi zvláštní, že Kvapil je o dost mladší. To nebylo zrovna obvyklé. 26. května 1894 se po více než čtyřleté známosti konečně vzali.“

V roce 1900 se Kvapil stal šéfem činohry Národního divadla. Stále režíroval a své ženě vybíral role na tělo. Co jiného to mohlo vzbudit než závist, žárlivost a pomluvy hereckých kolegyň? Útoky se začaly objevovat i v tisku.

Tisk ji nešetřil

„Hana Kvapilová sváděla celý život boj o pravdivost své výpovědi a dalo jí hodně práce, aby si to před druhými obhájila. Zároveň musela čelit velkým útokům lidí, kteří jejímu umění nepřáli.“ Hanopisné články nesla velmi těžce, což se podepsalo i na jejím zdraví. Zemřela 8. dubna 1907 v diabetickém kómatu.

Před tím ještě stačila nastudovat roli Blaženy v Shakespearově komedii. Do tohoto kostýmu ji oblékli i do rakve. „Byla první představitelkou realistického repertoáru. Tím ukázala cestu dalším hereckým generacím. Ukázala, že herec by měl být pravdivý. Že by své nitro a své pojetí života měl přenést na jeviště,“ dodává Martina Bittnerová.