Mykorhiza: soužití hub se stromy čili nápověda pro houbaře

Podhoubí těchto hub v půdě obaluje jemné kořínky stromů, vytváří na nich keříčkovité útvary – mykorhizy - a uvolňuje z půdy důležité živiny, jako jsou dusík, fosfor a další stopové prvky. Ty pak přes kořeny posílá své symbiotické rostlině.
Nejznámějšími mykorhizními houbami jsou hřibovité houby, muchomůrky, holubinky, ryzce, lišky, některé čirůvky a další.

Vazba hub na stromy může být velmi specifická
Některé mohou žít jen s jediným partnerem, například klouzek sličný jen s modřínem. Jiné mohou vytvářet symbiózu pouze s některými listnáči či jehličnany. Mnohá česká jména hub naznačují vazbu na dřevinu – kozák březový, křemenáč osikový, ryzec smrkový...

Dobrá nápověda
Znalost vazby hub na stromy pomůže zejména při houbaření v neznámém prostředí. V mladé smrčině je největší šance na ryzce smrkové nebo hřiby smrkové, travnatý porost bříz nebo osik je nadějné místo na kozáky a křemenáče. Na podzim, když už masitějších hub moc není, je dobré porozhlédnout se pod topoly, kde v tu dobu hojně roste jedlá čirůvka topolová – a tak podobně. Jen pod vrbami a olšemi mnoho jedlých druhů neroste. Vazba hub na stromy se tvoří všude, takže nemusíme chodit až do lesa. Stejně to funguje ve stromořadích, remízcích, parcích a zahradách. Pokud máme štěstí, můžeme houby sbírat i na zahradě – a symbiotické stromy mohou být klidně až u souseda. Stačí, aby kořeny zasahovaly pod plotem k nám. Na zahradách nejčastěji nacházíme klouzky a čirůvky (modřín, borovice), kozáky a křemenáče (bříza, habr, osika).

Další informace najdete v internetovém Receptáři na webu www.iReceptar.cz