Supraphon mě nejdřív odmítl. Z mého chrapláku měli všichni srandu, vzpomíná Dalibor Janda

František Ringo Čech: Dalibore, jaký máš vzdělání? Myslím, základní, národní škola, maturita...

Dalibor Janda: Já pocházím z Hranic na Moravě. Všichni doma byli strojní zámečníci, tak já musel taky. Dělal jsem v Sigmě dlouho. Nejdřív jsem tedy šel na strojní průmyslovku. Tam to bylo moc dojíždění. Až do Přerova je 35 km vlakem. Právě proto mě to postupně přestávalo bavit a nakonec muzika převládla.

Já byl pořád po sklepích, kde jsem hrál. No, a tak jsem šel na strojního zámečníka a dělal jsem v Sigmě. Ta je taky v Hranicích. A mimoto jsme pořád zkoušeli, hráli, a tak dál. Vyučil jsem se tak strojním zámečníkem a pracoval asi rok. Pak jsem šel na dva roky na vojnu až do Košic. Po vojně jsem se vrátil do Sigmy. A až v roce 1977 jsem odjel za dobrodružstvím do Prahy.

František Ringo Čech: Jak to u tebe začalo s hudbou? Postavil sis kapelu nebo ses do nějaký přidal?

Dalibor Janda: Já jsem si myslel, že když přijedu do Prahy, že se všichni zblázněj z toho, že přijel nějakej Janda z Moravy. Dělat jsem začal na letišti na Ruzyni a nakonec jsem tam pracoval čtyři roky. Kontroloval jsem dráhy před startem letadel, uklízel dráhy, vyvážel jsem škváru z teplárny a podobně.

Živil jsem se tím, ale celkem dobře, finančně to bylo velice zajímavý. Bydleli jsme na ubytovně mezi samýma letuškama a tak. Po večerech jsem jim hrával. Samozřejmě. Měli jsme i mejdánky. Bylo nás asi 35 chlapů a asi 140 letušek. Bylo to prima. Říkali mi, že tam mám ještě někde skříňku.

František Ringo Čech: Dalibore, řekni mi, jak to bylo s tou tvou první písničkou Jahodový koktejl? Řekni k ní něco.

Dalibor Janda: Jeden známej mi doporučil textaře, kterého jsem tehdy ještě neznal. Ona vlastně nebyla první. Není vůbec známá, ale dělal jsem ji s Láďou Poštulkou. To byl takovej můj úplnej začátek. A Jahodovej koktejl vznikl tak, že jsme se sešli s Honzou Krůtou na Můstku. A tam byl takovej bufet Koruna. A tam jsme si dali jahodovej koktejl.

Dal jsem mu demo snímek, asi tři, čtyři písničky na kazetě. A řekl jsem mu, jestli se ti bude něco líbit, tak něco otextuj. A hned večer mi volal, že se mu to docela líbí a hned navrhnul, aby se to jmenovalo Jahodový koktejl. Já na to řek, proč ne. A tak vznikla tahle první písnička.

Dalibor Janda: Druhá písnička vznikla během tejdne. A pak nám to Supraphon nechtěl vydat. Tak se to natočilo u Martina Kratochvíla tehdy soukromě. Supraphon to nechtěl s tím, že neví, kdo to bude poslouchat. A taky díky tehdy Československýmu rozhlasu se to začalo hrát v Pozor, zákruta!. A tam to hráli snad skoro každej den. A od tý doby tam začali volat lidi, kdo to zpívá, a Supraphon měl najednou zájem. Pořád se ptali, jestli nemám něco novýho. A já měl v šuplíku písničky, který jsem skládal a nikoho to nezajímalo. Tak jsem je vytahal ze šuplíku a Krůta textoval.

František Ringo Čech: Dalibore, ten váš tým Janda-Krůta fungoval, myslím, bez problémů. Viď? Byli jste zajedno v tom, jak ty děláš hudbu a jak on píše texty?

Dalibor Janda: On to psal moc básnicky. To mi někdy vadilo, ale nakonec jsme se vždycky sešli. Já jsem to chtěl víc do pusy protože jsem už byl jako muzikant ostřílenej. Já už totiž předtím 14 let hrál po tancovačkách, po barech a tak. Kdo nemá tohle za sebou, tak pak není schopen dělat koncerty. Ta zkušenost je k nezaplacení.

Jan Krůta byl dvorním textařem Dalibora Jandy. Napsal texty třeba k Hurikánu nebo Jahodovému koktejlu|foto: Elena Horálková

Ale dobrý bylo to, že já v podstatě měl nějakou představu, jak chci zpívat. Při studiích mi pořád říkali: Zpívej čistě a zpívej tak, aby to bylo tohle. To, co teď zpíváš, nebude nikdo poslouchat. Já přitom chtěl zpívat tím chraplákem. V 70. letech jsem totiž zpíval už 14 písniček od Creedence Clearwater Revival. Já je hrozně miloval.

František Ringo Čech: Co bylo dál? Začal se mezi vás někdo cpát, když viděli, že jdeš nahoru? Přicházeli skladatelé a textaři?

Dalibor Janda: To je právě zajímavý. Zpočátku to nikoho nezajímalo, a tak jsem zpíval chraplákem a Honza (Krůta) se do toho dobře trefoval. Jiný autoři pořád měli pocit, že jsem reklama na Stopangin. My si z toho ale dělali srandu.

František Ringo Čech: Začali tomu říkat nemocné hlasy... Pojďme dál. Dalibore, ty jsi ženatej jednou? Nebo jsi prošel takovým tím, první žena, druhá žena, třetí žena?

Dalibor Janda: Po letech říkám, bohudík, jednou. Ještě bych tak akorát šlápl úplně někam mimo. A to bych nechtěl.

František Ringo Čech: Ano, většinou si jen pohoršíš. Já ti můžu říct, člověk občas potká takový ty nádherný ženský, který když vidím dnes, tak si říkám, že jsem s tou svou nechybil. Jde kulička, nakrátko ostřihaná, jen tak tak se kulí. Já si pak říkám, ježiši, vždyť to je ta manekýna slavná, která jezdila po Evropě. Zlatý naše manželky.

Dalibor Janda: Mít vedle sebe krásnou ženskou, to je za trest. Asi jsem romantický typ. Tedy poslední dobou. Asi posledních 20 let.

František Ringo Čech: Máš nějakou nenaplněnou lásku? Prošla tvým životem žena, která tě zaujala, která tě připravila o spánek a prošla, vzala si nějakýho bambulu jinýho?

Dalibor Janda: Prošlo kolem mě spoustu ženských...

František Ringo Čech: Kde jsi poznal svojí ženu?

Dalibor Janda: Na letišti. Právě na tý ubytovně. Ona mě ale nechtěla a já jsem ji přepadl na záchodě, na Silvestra, protože nechtěla jít na mejdan. A od tý doby jsme spolu.

František Ringo Čech: Hrál jsi v nějakým filmu? Nebo nazpíval nějakou titulní skladbu?

Dalibor Janda: Ve filmu jsem nikdy nehrál, ale titulku jsem nazpíval. Po natočení prvního LP Hurikán. Dneska mě tedy mrzí, že jsem tehdy odmítal spoustu autorů a spoustu lidí, který mi napsali písničky.

Pak mi volal Láďa Štaidl a říká mi: „Dalibore, přijeď do Jevan, něco ti pustím.“ Já na to: „Láďo, víš, že já nedělám moc převzaný písničky.“ On ale říká: „Hele, přijeď si to poslechnout, když se ti to nebude líbit, tak tě do toho tlačit nebudu.“ Tak jsem tam jel a pustil mi už hotovej hudební komplet. Já na to: „Kdo psal text?“ A on povídá: „Honza Krůta.“

Čtěte také

Já to zazpíval jednou, podruhé a říkám: „Asi blbý, ne?“ A on povídá: „Člověče, necháme to tak. Je to super. Líbí se ti to?“ Já na to říkám: „Není to špatný. Je to krásná věc.“ Byla to Oheň, voda, vítr. A můžu ti říct, že dneska jsem nesmírně šťastnej a Láďovi za to vděčím. Třeba na Slovensku je to moje úplně nejpopulárnější písnička.

Ale říkám to proto, protože si sám neumím napsat kantilénu. A do té doby jsem ani nevěděl, že bych to dokázal zazpívat. Takovou písničku bych totiž nikdy nenapsal a jsem za to vděčnej. A záhy potom jsem od Karla Svobody nazpíval Vchází bez vyzvání. To je taky z televizního seriálu. Dnes to všechno jsou takový bonbonky na mých deskách.

František Ringo Čech: Dalibore, máš nějakej nesplněnej sen? To je moje oblíbená otázka, ale nikdy jsem se ještě od nikoho nedozvěděl nic pořádnýho, a to jich už tady byly desítky.

Dalibor Janda taky mohl být českým zpěvákem. který žije v Německu. Málem...|foto: Jan Sklenář

Dalibor Janda: Co se týče muziky tak jeden mám. V roce 1987 mi nabídl nějaký Robert Dunk ze západního Německa, že mi bude dělat manažera. Tehdy jsme dokonce německy natočili asi tři písničky. Singl jsme vyrobili u Supraphonu. Skončilo to na tom, že pan Kvídera, tehdy generální ředitel Supraphonu, zamítl jakoukoliv mou účast v Německu. Hrozně mě to mrzelo, protože ta nabídka byla v tý době velice zajímavá.

František Ringo Čech: Když bys měl promluvit k mladý generaci, dát jim nějakou radu, moudro. Co bys vzkázal těmhle potetovanejm mladíkům?

Dalibor Janda: Ono moc radit ani nejde. Mají internet a média. Všechno, je to honba za penězma. Každá generace chce mít svoje. Za chvíli bude všechno jenom virtuální. Nebudeme vědět, co je pravda a co je lež. Když o tobě napíšou, že jseš makovej, tak už to tam bude do smrti, že jseš makovej. A to je katastrofa.

Audiozáznamy dalších rozhovorů s Hvězdami vinylu najdete v našem Archivu pořadů.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.