Osudové osmičky v životě zdánlivého suveréna. Příběhy slavných: Václav Voska

23. červen 2017

Účinkují Lucie Trmíková a Jan Hájek.

„Hlavní věc je najít systém... Zrovna jako v životě,“ říkal příznačně Václav Voska coby Emil Magis, jeho nejslavnější postava ze hry Vajíčko. Podivný systém je možné vypozorovat v životě samotného Vosky. Ten systém se řídí číslovkou osm v letopočtu a byl mu osudem dán nejspíš už jeho narozením 21. října 1918.

První osudovou osmičkou byl rok 1938. V atmosféře přicházejícího protektorátu si v říjnu jako 20letý student poprvé sehrál roličku v profesionální hře Vinohradského divadla Jan Hus. O dva roky později se na Vinohradech stal elévem.

Rok 1948

Drobné role ho prý dostávali i ze smutku po tragické smrti jeho bratra Jiřího (1943). Začal být žádaný taky v rozhlase. V malých rolích se objevoval i v Národním divadle. Až do další osudové osmičky.

V únoru 1948 mu akční výbor pro očistu Národního divadla poslal dopis apelující na jeho pravicové smýšlení. Odvolal se s tím, že je bezpartijní věřící katolík. Tím jeho angažmá ve zlaté kapličce skončilo. Měl ale štěstí v neštěstí: dostal se mezi další odpadlíky-výborné herce.

Rok 1958

Spolu začali v Městských divadlech pražských tvořit legendu 50. let Ornestinum. Ačkoli tu byl v angažmá až do smrti, sehrál nespočet rolí (včetně té ze hry Vajíčko), Městská divadla pražská mu nedokázala splnit jeden jeho velký herecký sen.


Jaký byl Václav Voska?
Vyzařovala z něj jistota, suverenita, klid a bezpečí (až s náznakem mužské koketérie). Ve skutečnosti byl plný pochybností a strachu. Do divadla chodil aspoň hodinu před představením a donekonečna listoval texty. V tu chvíli si prostě nevěřil. Doma pak uplatňoval rodinný model, který viděl u svých rodičů: jeho žena-herečka se po narození jejich dcer musela starat jen o rodinu. V divadle byl pověstný svými žertíky. Největším kumpánem mu byl Rudolf Dejl.

Vždycky chtěl hrát Hamleta. To se mu splnilo až díky rozhlasu a další osudové osmičce. Bylo mu 40 let, když v roce 1958 natáčel v rozhlase roli Hamleta. Úspěch měl i v dabingu. Říkalo se mu český Mastroianni. V 60. letech patřil k nejoblíbenějším hercům doby. A pak přišla další osmička.

Roky 1968 a 1982

V roce 1968 bylo Voskovi 50 a zachtělo se mu politiky. Stal se poslancem České národní rady. Ale jen do doby normalizace. Tehdy se mu převrátil svět: nesměl hrát, zhoršovalo se mu zdraví, byl neustále unavený, nezvládal stres. Zbývala poslední osudová osmička. Paradoxně ne na konci.

V roce 1982 se připravoval na roli Salieriho v Amadeovi. Kvůli vyčerpání ale odjeli ženou na dovolenou do Beskyd. Uprostřed přírody dostal infarkt. Zemřel za dalších pár srpnových dnů v nemocnici. Jako osudem zničeného Salieriho ho už diváci nikdy neviděli.

autoři: lup , Jana Soprová
Spustit audio