Nejstarší mladá spisovatelka světa 80. let. Příběhy slavných: Alexandra Berková

Na 19 povídek najdete v Knížce s červeným obalem. Vyšla v roce 1986, kdy její autorce Alexandře Berkové (1949−2008) bylo už 37 let. Na prvotinu docela pozdě. Taky o ní kritika napsala, že je to „nejstarší mladá autorka světa“. Ohlas u čtenářů byl ale úžasný. Psalo se o ní jako o jedné z největších literárních událostí 80. let. Z knižních pultů zmizel celý náklad za jediné dopoledne.

Ženy sní o světovém míru, o čistém životním prostředí a odstranění hladu. O čem sní muži? Zůstat viset ve výtahu s atraktivními dvojčaty...

Alexandra Berková

Z neznámé Berkové se skoro přes noc stala obdivovaná prozaička a pak i autorka televizních a filmových scénářů. Svou první knížku ale nenapsala ze dne na den. Měla ji v šuplíku nejmíň deset let, ale neodpovídala ideologii tehdejšího režimu. Vyjít mohla až po Gorbačovově perestrojce v Československu.

Psát začala v době osamění. „Veškerej kumšt je sublimace bolesti. Lidstvo vyrábí umění jako včely propolis. Tam, kde je bolest a zranění, nastupuje kumšt. V mém případě to bylo řešení těžkých situací, na které jsem nestačila,“ napsala sama Berková. Taky se už od dětství vždy neomylně zamilovávala do těch, co jí nechtěli.

Dvojky měla jen z chování

Narodila se koncem 50. let v Trenčíně. Když jí bylo devět, přestěhovali se do Teplic. Máma psala do novin a tatínek byl dirigentem symfonického orchestru. Byl to výborný muzikant, ale k lidem byl hluchý. Prý jen rozdával instrukce, normálně s ním mluvit nešlo. Zato budoucí spisovatelka byla protivně přemoudřelým dítětem.

Až do maturity měla samé jedničky, jen v 5. třídě dostala dvojku z chování. Soudružka ředitelka jí totiž potkala večer v divadle, když už „přece měla dávno spát“. Druhou dvojku z chování dostala na střední sklářské. Za kouření. Ve skutečnosti to spíš odráželo její problém s respektováním autorit. To jí zůstalo až do konce života.

Vášnivá čtenářka

Logo|foto:Český rozhlas

Jako dítě si přála být herečkou nebo malířkou. Taky hltala každou knihu, na kterou narazila. V 16 letech byla ale najednou závodní plavkyní a skvělou tenistkou. S vrstevníky si nikdy nerozuměla. Celou svou duší totiž tajně v pokojíčku prožívala neštěstí a boly celého světa.

Po maturitě ji nevzali na uměleckou vysokou školu. Tak to zkusila na Filozofické fakultě UK, kde oslnila znalostí celého Čapkova díla. Přečetla ho ještě na základce. Štěstí trvalo jen pár měsíců. Přišel srpen 1968 a první normalizační čistky. V rámci tažení proti novinářům jí zavřeli maminku.

S doktorátem uklízela v kostele

Po škole dělala v nakladatelství Svoboda a pak v Československém spisovateli. Na konci 80. let ji ale vyhodili. Nezbylo než uklízet v kostele. Tehdy už měla doktorát a taky rodinu s dcerkou. Na začátku 90. let jí vyšla druhá kniha – novela Magorie aneb Příběh velké lásky (1991).

Fantastické podobenství o zemi pod plochým kamenem většina čtenářů správně pochopila jako metaforu reálného československého socialismu. Napsala ji už před listopadem 1989, taky jako samizdat koloval mezi čtenáři. Tehdy se vypsala hlavně ze svých sociálních bolestí.

Filmová scénáristka

Koncem 80. let se vrhla naplno do psaní, třeba i rozhlasových a filmových scénářů pro Karla Smyczka (Pánská jízda, Bumerang...). Největší ohlas vzbudil TV seriál Co teď a co potom s Ivanou Chýlkovou popisující příběh úspěšné mladé ženy. Jenže z jeho autorky se po odchodu manžela k milence stala troska.

„Manžel byl modelem muže: řekni mi, co mám dělat a já jdu… Ten, kdo se mohl zbláznit, aby mne uhnal, mi najednou dával najevo, že ho jen zdržuji a obtěžuji.“ Po rozpadu manželství s akademickým malířem Vladimírem Novákem se naplno vrhla do obhajoby feminismu.

Po listopadu 1989

Po roce 1990 začala Berková učit tvůrčí psaní a v roce 2001 se stala vedoucí nové katedry na Literární akademii Josefa Škvoreckého. V novele Temná láska (2000) už dobře známá feministka popisovala vlastní nepovedené manželství. Poslední knihou měla být původně filmová povídka Banální příběh (2004). Šest let po její nečekané smrti ale vyšla kniha O psaní (2014). Je plná nakažlivé živelnosti a energie spojené s tvůrčím psaním.