Nesnesitelná perfekcionistka se šlechtickým původem. Příběhy slavných: Audrey Hepburn

16. březen 2018

Herečka a velvyslankyně UNICEF, jedna z nejznámějších a nejkrásnějších filmových tváří 20. století. Účinkují Jana Stryková, Marika Procházková a Jiří Hána.

Byla typem ženy, kterou si zamilují muži i ženy. Trošku rošťácká až klukovská, ale taky každým coulem dáma. Na první dobrou okouzlila každého. Přitom se ve filmu prvně objevila v době, kdy sexsymbolem byla „všude plná“ Marilyn Monroe. Audrey ale měla superštíhlou postavu. Ne záměrně. Kvůli válečnému strádání.

Šlechtická rodina

Na křestním listě Audrey najdete napsáno Edda Kathleen van Heemstra Hepburn-Ruston. Matka totiž pocházela ze starobylé nizozemské šlechty. Taky kvůli poškození dobrého rodinného jména nechtěl dědeček o herectví vlastní vnučky nic slyšet. Už rozpad prvního manželství její matky vzbudil takový společenský skandál, že ho řešila až královna.

Celou rodinu tehdy poslala do Jižní Ameriky. A tam se Audreyina matka seznámila s bankéřem Anthonym Hepburnem-Rustonem. Svatba byla v Djakartě. Dcera Edda (Audrey) se narodila 4. května 1929 v Bruselu. Ale ani tohle manželství nebylo šťastné. Otec v roce 1935 rodinu opustil. Absenci pozornosti si malá dívka kompenzovala čokoládou.

Čím nepřístupnější jsem byla, tím víc mě lidé chtěli. Bojovala jsem vždy za své požadavky a bránila se, když jsem měla jiný názor. Třeba když chtěli, abych si změnila příjmení, protože si mne budou plést s Katherine Hepburnovou. Musela jsem odmítnout. Jméno Hepburn? To je má krev. Nakonec si mě za tohle rozhodnutí naopak vážili. Protože vím, co chci.

vzpomínky Audrey Hepburn

Celý život jí chyběl otec

Stala se z ní plachá, uzavřená holčička bez kamarádů, která pořád pilovala balet. Pochybností o sobě se prý zbavila paradoxně až tehdy, když přestala točit a začala s prací pro charitu. Příjmení Hepburn začala používat, až když pochopila, že otce postrádá. Muže svého života pak vlastně hledala celý život.

Za války rodina přišla o celé jmění. Přišel hlad. Jedli prý i cibulky tulipánů. Tehdy taky živila celou početnou rodinu. Dávala hodiny baletu, v botách pašovala tajné depeše. Prý. Říkala to o sobě sama, takže kdoví... Co ale pravda je, je její houževnatost a až nesnesitelný perfecionismu, se kterým se vrhala do každé práce.

Vytoužený syn až ve 30

Práci navíc spojovala s milostnými vztahy. Svou účast na filmování třeba podmiňovala tím, že bude obsazen i její manžel Mel Ferrer. O něm se zase říkalo, že s Audrey manipuje a využívá ji. Nad scénářem Snídaně u Tiffanyho prý jásal jen on, ona si prý při všem tom nemožném pózování připadala jako dobytče na trhu.

Byla na vrcholu, ale snila o dětech. Když se jí v roce 1960 konečně narodil syn Sean, bylo jí 30 let, měla za sebou spoustu potratů a manželství před rozvodem. Čím víc se jí nedařilo v soukromí, tím víc ji milovali diváci. Získala skoro všechny filmové ceny jako Oscar, Tony, Emmy i Grammy...

Před davy fanoušků hledala útočiště

Při filmování neuvěřitelně dřela. Na roli v My Fair Lady zkoušela i 14 hodin denně: univerzitní profesor ji učil cockneyský přízvuk, brala hodiny tance, pracovala s dirigentem... Na plátně vypadá naprosto spontánně, ale při každé roli se málem nervově zhroutila.

Před davy fanoušků a novinářů utíkala často do starobylého domu ve Švýcarsku obklopeného sady a vinicemi. Sem utekla i po rozpadu svého 14letého manželství. S druhým mužem, psychiatrem Andreem Dottiseem, se seznámila na plavbě po Středozemním moři v červnu 1968. Byl o devět let mladší.

Ten pravý...

Znovu otěhotněla a rozhodla se skončit s natáčením. V lednu 1970 se jí narodil druhý syn Luca. Manželství ale nevydrželo. A kvůli penězům se vrátila i před kameru. Přišel poslední muž její života: herec Robert Wolders. Byl to konečně otec pro její dva syny, přitom se nikdy nevzali.

Hrát už opravdu nechtěla, tak se naplno vrhla na práci pro charitu. Stala se i velvyslankyní Dobré vůle a UNICEF, která pomáhala chudým a nemocným dětem v Africe, Asii a Jižní Americe. Pochována je ve svém švýcarském domově, na Poklidném místě. Zemřela 20. ledna 1993.

autoři: lup , Jana Soprová
Spustit audio