Pavel Polák: Německé slepeniny

Jaké štěstí, že poslanci zemského sněmu Mecklenburska-Předního Pomořanska zrušili před dvěma lety zákon, jehož vyslovení i překlad vyžadoval velkou dávku odvahy a velmi dobrou paměť. V originále byl jeho název dlouhý 63 písmen. Česky zní takto: Zákon-o-přenášení-povinností-označování-hovězího-masa.

Zánik tohoto dlouhatánského slova zpečetilo slovo, které je ještě delší: Rozhodnutí-o-zrušení-zákona-o-přenášení-povinností-označování-hovězího-masa. V originále rovných 99 písmenek. Zákon je ten tam a s ním zaplaťpámbů i nebezpečí, že bych ho snad musel v živém vysílání někdy vyslovit.

Němčina má ale spoustu zdatných náhradníků, kteří číhají, aby mohli v nepozorovaný okamžik překvapit a udeřit. Zazní nejčastěji v méně soustředěném poobědovém čase. Než si uvědomíte, že jste vyslechli slovo nejméně o 30 znacích, pamatujete si jenom jeho konec.

Následuje zdvořilý dotaz: „Jaké pojištění máte prosím na mysli?“ Nebo: „O jaké čepici jste to mluvil?“ Ano, samozřejmě, je to pojištění-povinného-ručení-motorových-vozidel a byla to čepice-kapitána-parní-lodní-dopravy-na-Dunaji. Němci prostě rádi lepí slova k sobě a jsou v tom dobří. Ne tak cizinci. Protože je hodně důležité vědět, v jakém pořadí se musejí slepit.

Když vás zastaví německý policista a chce po vás řidičský průkaz (německy Führerschein) a vy mu ho podáváte se slovy „tady je můj Scheinführer“, zaručeně tím vykouzlíte na tváři policisty úsměv. Protože neříkáte „řidičský průkaz“, ale „falešný vůdce“. Někdo, kdo se vydává za Adolfa Hitlera.

Zkrátka na německá slova je potřeba dávat si velký pozor. Právě proto, že se tak snadno slepují. Tímto děkuji německým zákonodárcům, kteří aktuální němčinu ochuzují o nesnesitelně dlouhá slova. A všem policistům, kteří mě v budoucnu zastaví, slibuji, že to nebude veselá kontrola.

Čtěte také