Life style16. března  2017 v 10:00  

Je třeba se bát geneticky modifikovaných potravin? „Z moderních Mičurinů strach nemám,“ říká odborník z VŠCHT

Tomáš Macek se setkal i s názorem, že geneticky upravené potraviny jsou škodlivé proto, že obsahují geny. Zatímco ty běžné je prý nemají... Ve skutečnosti je má každý organismus - Foto: CC0 Public domain

Tomáš Macek se setkal i s názorem, že geneticky upravené potraviny jsou škodlivé proto, že obsahují geny. Zatímco ty běžné je prý nemají... Ve skutečnosti je má každý organismusFoto: CC0 Public domain

Geneticky modifikované organismy a z nich vyrobené potraviny rozdělují spotřebitele na obou stranách Atlantiku. Zatímco ve Spojených státech se běžně produkují a konzumují, v Evropě k nim převládá nedůvěra až odpor.

„Naše obavy pramení z neinformovanosti. Člověk šlechtil odjakživa a vždycky se snažil získat rostlinu s nějakými výhodnými vlastnostmi,“ říká Tomáš Macek z Vysoké školy chemicko-technologické v Praze. 

Moderní Mičurinové pracují chytře 

„Starší generace pamatuje Mičurina, jak štětečkem opyloval jablka a po několika desítkách let vyhodnocoval nejlepší odrůdy. Ale doba pokročila a moderní Mičurinové využívají genetiku a biotechnologické postupy. Dříve se zdlouhavě sledovalo a vyhodnocovalo, co jak zmutuje. Dnes vnášíte konkrétní gen, o kterém víte, jakou má funkci. Já z nich obavu nemám,“ vysvětluje. 

Určité problémy podle Macka mohou existovat, a proto je nutné rostliny testovat. „Ale každá brambora a rajče může být za určitých podmínek jedovatá. Když je něco takzvaně bylinkové, neznamená to, že je to automaticky zdravé a neškodné. Rostliny dovedou produkovat i velmi ošklivé alkaloidy.“ 

Sběrače škodlivin 

V Austrálii nebo Spojených státech se dokonce testuje možnost využít kontaminované plodiny k výrobě energie. Samozřejmě tak, aby se škodlivé látky v podobě popílku a polétavého prachu nedostaly zpět do ovzduší - Foto:  WildEarth Guardians, flickr.com   ,  CC BY-NC-ND 2.0

V Austrálii nebo Spojených státech se dokonce testuje možnost využít kontaminované plodiny k výrobě energie. Samozřejmě tak, aby se škodlivé látky v podobě popílku a polétavého prachu nedostaly zpět do ovzdušíFoto:  WildEarth Guardians, flickr.com , CC BY-NC-ND 2.0

Rostliny ale mají i opačnou schopnost – přijímat, hromadit a zneškodňovat látky z půdy, vody i ovzduší. „Z okolního prostředí získávají mangan, hořčík, železo. Zkrátka všechno, co potřebují ke svému životu. A stejným způsobem dokážou přijímat a zneškodňovat i látky, které kontaminují životní prostředí. Bohužel v tom nejsou zrovna rychlé, zato jsou ale levné,“ vysvětluje Macek. 

Například topoly nebo vrby dokáží i ze spodní vody, pokud až tam sahají jejich kořeny, odstraňovat různé těžké kovy. V Austrálii nebo Spojených státech se dokonce testuje možnost využít je jako plodinu k výrobě energie. „Samozřejmě za podmínek, aby se kovy v popílku a polétavém prachu nedostaly zpět do ovzduší,“ dodává. 

Autor:  Jiří Holoubek, Michael Erhart
Pořad: Poradna  |  Stanice: ČRo Dvojka
Čas vysílání: pondělí-pátek 10:05  |  Délka pořadu: 40 minut  
 

Nové články v rubrice

Sledujte nás

Příběhy posluchačů

Další nabídka

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2017 Český rozhlas

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace