Psycholog: Dítě, které žije ve vícegenerační rodině, se líp naučí naslouchat

15. květen 2017

Žije u vás pod jednou střechou hned několik generací? Podle psychoterapeuta Luciana Kantora je to dnes fenomén hlavně menších měst a vesnic. Rozhodně to ale není k zahození.

„Na vesnicích se tento trend ještě drží. Ale naše rychlá doba s sebou nese větší zaměstnanost až přezaměstnanost, kdy i prarodiče pracují co nejdéle,“ říká psycholog a manželský poradce Lucian Kantor.

Klady nebo zápory?

„Má to obrovskou výhodu, která spočívá v různosti pohledů při výchově dětí. Na vlastní oči vidí, jak se na svět dívají rozdílné generace. A pokud to doopravdy funguje, učí se naslouchat harmonii různých hlasů.“ Pokud se totiž rodina nehádá a není tam kakofonie (nesoulad), tak se váš potomek učí, jak mohou mít lidé na stejné věci různý názor (a přesto si mohou porozumět).

Psycholog radí...

„Bohužel nevíme, jestli jde o matku s dcerou nebo s tchýní, což je hodně důležité,“ komentuje Váš příběh Kantor. Pokud jste totiž pokrevně s někým spřízněni, víc si rozumíte. „Pokud by šlo o matku s dcerou, tak by nositelkou změny měla být právě matka mladíka.“ V původní domácnosti totiž pravidla stanovuje právě ona i s otcem. S babičkou by měla promluvit s tím, že její pomoc potřebují, ale že se ony dvě musejí domluvit na pravidlech.


Člověk by měl informace nejdřív strávit a pak dál předat. Jako když samička krmí svá ptáčata. Taky musí toho brouka nejdřív strávit a až pak vyvrhnout do otevřeného zobáčku. Kdyby to neudělala, tak ptáče zadusí.Lucian Kantor, psycholog

A co v případě matky s tchýní? „Tady bych doporučoval, aby si jako dva chlapi promluvili otec a dědeček synka. A pak by spolu s matkou měli vymyslet, jak dál. Od svého syna to totiž babička líp snese,“ domnívá se psycholog. Babička asi podvědomě cítí, že by mohla být na obtíž, a to nechce. Právě proto vstupuje do zažitých zvyků rodiny.

autoři: lup , Tereza Stýblová
Spustit audio