Life style12. března  2018 v 10:00  

Sebepoškozování je fenomén, který se šíří jako lavina, varuje psycholog

Dnešní generace neumí své problémy řešit a tak zvolí copingovou strategii. Takovým únikem je i to pořezání, říká psycholog Novák - Foto: Clàudia Matges, zdroj: Flickr,  CC BY 2.0

Dnešní generace neumí své problémy řešit a tak zvolí copingovou strategii. Takovým únikem je i to pořezání, říká psycholog NovákFoto: Clàudia Matges, zdroj: Flickr, CC BY 2.0

Nejvíc se sebepoškozování šíří mezi dospívajícími ve věku 13−15 let. Větší problém mají dívky, ale zraňují se i už dávno dospělé ženy. Čím se liší od psychotických poruch nebo masochismu?

Co je tak láká, že sáhnou po noži nebo žiletce a říznou? Podle zkušeností Jiřího Nováka z psychologické poradny Geona to nejčastěji byvá nespokojenost. S láskou, rodiči, se šikanou... „V pozadí je vždy vina a trest. Dítě udělalo něco špatně nebo se pouze domnívá, že by to špatné být mohlo, a tak se raději potrestá, než by mělo na trest čekat.“ 

Nesměšujte ale problém s klasickým sebepoškozováním lidí s psychotickými poruchami nebo masochismem. „Lepší termín je sebetrestání.“ Taky nemusí jít hned o řezné rány. Velmi často takové dítě tzv. psychosomatizuje: má nejrůznější psychotické nejčastěji žaludeční obtíže. „Co se děje ve vaší mysli, odrazí se i na těle. Platí to i opačně.“ 

Jen jedinkrát 

Čím dál častější je sebetrestání jen jednou v živote. Třeba kvůli pocitu selhání z první lásky. „Dítě totiž neví, jak se se vyrovnat s prvním rozchodem, se zklamáním. Dnešní generace neumí své problémy řešit a tak zvolí copingovou strategii. Takovým únikem je i to pořezání.“ Řešením je podle psychologa komunikace. „Musíte se svým potomkem mluvit, pokud ještě máte důvěru. To jediné je možná uchrání od dalšího trestání sebe samých.“ 

Váš příběh: Sebepoškozování

„V té době jsem necítila podporu ani od rodičů, ani od kamarádů, kterých jsem ani moc neměla. Někdy ve 12 letech mě to přestalo bavit a jen tak mne napadlo vzít si nůž a prostě se říznout. Nejdřív jsem cítila jen velkou bolest, ale pak to bylo najednou děsně uklidňující. Když mi ta krev tekla, tak se mi ulevilo a cítila se opravdu líp.“ Jak to dopadlo? Dnes 26leté Martě pomohla kamarádka, se kterou přestala na sebepoškozování postupně myslet a hlavně to dělat. 

Co na to psycholog? 

„Zajímavé je, že si dokázala pomoct téměř sama a cítila bolest,“ komentuje příběh psycholog Novák. Většina nemocných totiž bolest po sebetrestání necítí, hlavně se jim ale uleví na duši. „Vysvětluje se to vylučováním beta endorfinů, hormonů dobré nálady, které vám brání v šoku i po každém úrazu. Jsou to vlastně opiáty, které si vaše tělo samo vyrábí a zmírňují bolest.“ 

A co se týká „samoléčby“: pokud jste v zajetí svého přesvědčení, že musíte být za něco potrestáni, sami to jen tak nevyřešíte. Potřebujete odbornou pomoc. Kamarádi samozřejmě pomoct můžou, ale hlavní roli mají rodiče. „Pokud vidí na svém dítěti stopy trestání, je to dokonce jejich povinnost. Ale pozor na to, aby to nebyly stopy šikany. Tu musíte řešit velmi rychle taky.“ 

Sebepoškozování - Foto:  Hendrike, licence Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 Unported

Pořad: Poradna  |  Stanice: ČRo Dvojka
Čas vysílání: pondělí-pátek 10:05  |  Délka pořadu: 40 minut  
 

Nové články v rubrice

Sledujte nás

Příběhy posluchačů

Další nabídka

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2018 Český rozhlas