Malá gompa u Singhiku patří tibetské buddhistické sektě Nyingmapa. Je to jeden z nejchudších klášterů, který jsme v Sikkimu navštívili. Hlavní slovo zde má zhruba čtyřicetiletý lama Gondi, který má na starosti výchovu a vzdělání asi dvaceti malých mníšků. Klášter se zrovna připravuje na velkolepou slavnostní Bumduck púdžu (Bumduck Puja), kterou si u nich objednali a zaplatili vesničané. Hlavním úkolem této púdži je prosit o mír a klid ve světě, dobrou úrodu pro vesnici, hodné děti atd. - prostě aby se vesničanům dobře žilo. Vzhledem k finanční náročnosti se púdža koná zhruba jednou za dva či tři roky - podle toho, kolik mají vesničané zrovna peněz.
Klášter Ralang se nachází několik desítek kilometrů od vesnice Ravangla a vypadá velmi podobně jako světoznámý klášter Rumtek, který si za své sídlo vybral nejvyšší duchovní představitel buddhistické sekty Kagjupa - 17. karmapa Ogyen Trinley Dorje. Klášter Ralang je však mnohem mladší a také modernější. Již nás neudivuje bezchybné ozvučení hlavní modlitebny - technika si razí cestu i do klášterního života. Po krátké prohlídce hlavní klášterní modlitebny jsme pozváni na čaj a křupavé preclíky a pak už čekáme na stopa zpět do Ravangla.
Guru Rinpoche, tzv. druhý Buddha, je považován za patrona Sikkimu. Třicetimetrová socha sedícího guru Rinpoche se tyčí nad městečkem Namchi. Guru Rinpoche Padmasambhava se údajně narodil a žil v 8. stol. n. l. v Afghánistánu. Bývá zobrazován s červenou čepicí na hlavě, v pravé ruce drží tzv. hromoklín dordže (symbol tantrické síly) a v levé ruce lebku, která se používá jako nádoba na jídlo nebo nektar během rituálů. Dalším poznávacím znakem je trojzubec na levém rameni.
Během naší návštěvy u lamy Paly se jednou večer konala tzv. púdža (modlitba, v mezinárodní transkripci puja) za zemřelého. Byli jsme samozřejmě pozváni. Mniši, rodina zemřelého a my jsme se vtěsnali do malé místnosti, kterou za svého života obývala zemřelá osoba. U jedné stěny stál jakýsi oltář se svíčkami a náboženskými předměty. Mniši recitovali mantry, které prokládali krátkými hudebními vstupy, zatímco my ostatní jsme je v tichosti poslouchali a zároveň jsme popíjeli místní kvašené pivo čang.
Malá plošinka na kopci nad jezerem Kecheopari skrývala kromě malé buddhistické gompy a několika domků místních lidí i velké klubko dětí všech věkových kategorií. Zajímavé bylo, že početnou rodinu měl i místní lama Pala. V buddhismu totiž může náboženské obřady vykonávat nejen mnich, který stejně jako v křesťanství žije v celibátu, ale také tzv. lama - učitel. Lama může (ale nemusí) být zároveň mnichem. Ten, který si vybere místo mnišského života život rodinný, může přesto nosit "mnišské" roucho, pečovat o chrám a účastnit se náboženských obřadů.
Před zahájením hlavního programu Shiridzonga mely účastníci přivítali nejdůležitějšího hosta celé akce, což byl ministr turistiky pro Sikkim Shri R. B. Subba. Uvítací tanec kolem bambusové tyče byl jakýmsi pozdravem a požehnáním přicházejícímu ministrovi. Tanečníci na sobě měli suknice, klobouky s péry a pásové ozdoby z mušlí. V přesně daných intervalech tančili kolem úředníka, který následně po krátkém proslovu usedl na slavnostní tribunu. A jelikož jsme byli na celé akce jediní turisté, byli jsme samozřejmě pozváni na privilegované místo po jeho boku.
Shiridzonga mela je oslavou narozenin zakladatele náboženské sekty Yuma Samyo a koná se každoročně u chrámu Mangkhim v Martamu. Hlavním bodem programu je vystoupení vybraných tanečních skupin složených z místní mládeže. Střídala se vystoupení typu karaoke na nepálskou moderní hudbu a tradiční tance limbu. Tradiční tance etnika Limbu tvoří jakési pomalé procházení po pódiu, rozhazování rukama a otáčení se na všechny strany. Limbu tance jsou často doplněny rekvizitami, jako jsou luky a šípy, motyčky, mačety kukuri, štíty, srpy, džbány apod. Tance často symbolizují sklizeň rýže či jiné zemědělské práce.
Nacházíme se sice v indickém státu Sikkim, ale etnikum Limbu, které slaví Shiridzonga melu, je původem z Nepálu. "Shiridzonga dzani bato kaaho?" (= "Kde je festival?"). Tuto nepálskou větu nám ochotně nadiktoval řidič našeho sdíleného taxíku, když se s námi už poněkolikáté srdečně loučil. Prý se máme takto ptát vesničanů, až budeme hledat festival. Odpověď je jednoduchá: "Yaaho!" (= Tudy!). Nakonec jsme se ale nikoho ptát nemuseli, neboť k malému chrámu v údolí mířili všichni vesničané z širokého údolí.
Výborným vynálezem jsou tzv. tibetské modlitební mlýnky, které zdobí přístupové cesty ke chrámu či některou z chrámových zdí. Věřící či mniši obcházejí zeď s modlitebními mlýnky po směru hodinových ručiček a pravou rukou spouštějí do chodu jeden modlitební mlýnek za druhým. Modlitební mlýnek bývá dutá nádoba, ve které jsou uschované jednotlivé mantry (modlitby). Další mantry jsou vytesané na povrchu každého jednotlivého mlýnku. Tím, jak se mlýnek silou setrvačnosti otáčí, roztáčí se všechny modlitby uschované uvnitř i na povrchu každého jednotlivého mlýnku. Jediným snadným pohybem ruky lze tedy uvést do pohybu stovky a tisíce modliteb, které se okamžitě rozletí do kraje.
