Island se po volbách sune doleva a do Evropské unie

28. duben 2009

Za "historický" označila výsledek nedělních parlamentních voleb na Islandu tamní staronová premiérka Jóhanna Sigurdardóttir. Což se prý správně čte Jou'ha'na Sí'vür'dzar'tou'tir, ale poněvadž v českých elektronických médiích převládá výslovnost počeštěná, autor komentáře se jí zbaběle (a s úlevou) přidrží.

Sigurdardóttir a její Sociálně demokratická aliance jsou jasnými vítězi voleb - a volební vítězové mívají sklony k přehánění. Přesto se nedá popřít, že v islandské politice se nedělní hlasování stalo zřejmým předělem.

Už zájem o něj byl v evropském kontextu šokující: k urnám přišlo více než 85 procent oprávněných voličů. A ti v mnoha případech upřednostňovali nové tváře před starými ostřílenými poslaneckými vlky a vlčicemi. Proto v novém parlamentu se starodávným jménem Althing obsadí téměř polovinu křesel, 27 z 60, poslanečtí nováčci. Je to jasný ohlas finanční krize, která právě na Island dopadla velice tíživě a drasticky snížila důvěru v soudnost politických veteránů. Jednou z odchylek od tohoto trendu je nicméně premiérka Sigurdardóttir, která je členkou Althingu nepřetržitě jedenatřicet let - a zůstane jí i nadále.

Další novinkou je počet žen, které v novém parlamentu zasednou. Za celou novodobou volební historii od roku 1874 jich nikdy nebylo tolik.

A ještě jedno novum volby přinesly: spojená levice, složená z premiérčiných sociálních demokratů a Levicových zelených, na hlavu porazila pravicovou Stranu nezávislosti. Pro tuto stranu, která islandské politice dominovala řadu desetiletí, jde o nejhorší porážku za osm dekád. Oproti posledním volbám v roce 2007 ztratila 9 křesel, což je téměř desetina celkového počtu parlamentních míst.

Voliči tím ukázali na stranu, která podle jejich názoru může za hloubku islandského ekonomického propadu. A ten je opravdu drsný. Měna ztratila bezmála dvě třetiny bývalé hodnoty. Inflace převýšila patnáct procent. V zemi, kde dříve prakticky neznali nezaměstnanost, bude před koncem roku bez zaměstnání deset procent práceschopné populace. Každý třetí Islanďan uvažuje o emigraci.

Pravda je taková, že Islanďané si žili nad poměry, lidé i stát byli příliš zadlužení. Nikdo nevěřil, že všeobecný blahobyt jednou skončí a nejvíce politických bodů za něj pravidelně sbírala pravicová Strana nezávislosti. Ta se ale po ekonomickém krachu logicky stala i hlavním terčem.

Premiérčini sociální demokraté byli sice v době, kdy krize udeřila, také ve vládní koalici, ale jen jako menší partner. Ze spoluodpovědnosti za příchod krize je viní málokdo. Když stará koaliční vláda podala v lednu demisi, domluvili se sociální demokraté s Levicovými zelenými - kteří, jak jejich oficiální název napovídá, jsou ještě více vlevo - a pod vedením Sigurdardóttir vytvořili přechodnou vládu. Ta zemi po čtvrt roce přivedla k nedělním předčasným volbám. Které dosavadní přechodné levicové koalici umožnily, aby pokračovala v práci s řádným mandátem založeným na většině tří poslaneckých hlasů.

Významnou podporou pro vládu bude vysoká popularita Jóhanny Sigurdardóttir, někdejší letušky a odborářky - a pokud na tom záleží, jakože na Islandu vůbec ne, ženy s lesbickou orientací. V nedávném průzkumu ji pochválily téměř tři čtvrtiny Islanďanů - a jejího výkonu si cení také političtí komentátoři. V situaci, kdy vláda bude muset dělat vysoce nepopulární věci, je velká popularita premiérky k nezaplacení. Země je silně zadlužena, jak vnitřně, tak v zahraničí, a kabinet bude muset škrtit státní výdaje a zvyšovat daně. To bude mít určitě nějaký dopad na nezaměstnané, důchodce a obecně lidi s nižšími příjmy. Tedy na typického voliče sociálních demokratů; na lidi, které Jóhanna Sigurdardóttir během celé své dosavadní politické kariéry slibovala chránit. A teď k tomu bude mít ty nejhorší podmínky.

Není divu, že Sigurdardóttir raději akcentuje jiné priority své nadcházející vlády. Chce zpřísnit bankovní dohled a zemi dovést do Evropské unie a do eurozóny. Ve dvou posledních bodech se liší od svého koaličního partnera, Levicových zelených, těm však dala drsně najevo, že pro tento případ by se v parlamentu mohla spojit i s opozicí. Mnoho Islanďanů je přesvědčeno, že členství v unii a eurozóně představuje polštář, který by býval dopady krize zmírnil. Ovšem těch, kteří do unie nechtějí, protože se bojí, že by omezila tradiční islandskou nezávislost a reglementovala rybolov, hlavní zdroj islandských příjmů, je také dost.

O tom, který tábor je větší, rozhodne referendum plánované na konec přístupových jednání. Ta by však sama o sobě měla být jednoduchá a rychlá. Z úkolů, které by se od Islandu jako adepta vstupu do Evropské unie žádaly, jsou totiž už dvě třetiny hotovy.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .

autor: msl
Spustit audio