Od skončení Bushovy éry se Evropská unie a Spojené státy pořád ještě nenašly. Svět před ně staví stejné problémy, ale Evropa a Amerika k nim hledají přístup každá zvlášť. Jakoby nebylo třeba, aby nejdřív našly přístup jedna k druhé a pak vnutily zbytku světa řešení, které by bylo k obecnému prospěchu a přitom nebylo v jejich neprospěch. Škoda. Snad se ještě rozpomenou, co je euro-americké partnerství.
Minulý týden se stalo něco, co tomu nasvědčuje. Takřka ve stejnou chvíli promluvil jeden evropský a jeden americký státník téměř shodně o jedné z priorit mezinárodního společenství. O nutnosti zavést taková opatření, která by znemožnila podobné zneužití bankovního systému, jaké způsobilo krizi, z které se svět teprve vzpamatovává.
Ti dva byli Nicolas Sarkozy, na davoském ekonomickém fóru, a Barack Obama, který takřka zároveň přednesl ve Washingtonu zprávu o stavu Unie. Ukázalo se, že na příčiny krize světových financí a na její hospodářské následky mají podobné názory i podobné návrhy řešení. Takže pokud půjdou v činech za svými slovy, brzo přijdou na to, že jdou po stejné cestě. A to by mohlo přiblížit aspoň v něčem Evropu a Ameriku.
Obama ve zprávě o stavu Unie řekl: Nemám zájem na nějakém trestání bank, ale na ochraně naší ekonomiky. Silný a zdravý finančí trh umožní podnikům přístup k úvěrům a tím k tvorbě pracovních příležitostí. Zdravý finanční trh promění rodinné úspory v investice a ty se změní v zisk. Ale to se může stát jen tehdy, jestliže tento proces ochráníme před podobným hazardérstvím, jaké málem způsobilo zhroucení celého hospodářství.
Když jde o spekulativní kapitalismus, stačí Sarkozymu, aby opakoval své radikální myšlenky, s kterými vstupoval už do prezidentské kampaně a které od té doby vyslovil na nejrůznějších fórech. Vždy k nelibosti mnoha liberálních ekonomů. Neváhal je ovšem vyslovit i v Davosu.
Globalizace opustila vytčenou dráhu ve chvíli, kdy se připustilo, aby trh měl vždycky pravdu a aby se žádná jiná pravda netolerovala. Svět financí byl oproštěn od regulace, aby snáz vznikl takový kapitalismus, ve kterém je normální vkládat do hry peníze těch druhých, rychle a snadno na nich bohatnout, aniž by se přitom vytvářely hodnoty či pracovní příležitosti.
A teď zase kousek z Obamy: Nemůžeme dovolit, aby finanční ústavy, včetně těch, kterým svěřujete své úspory, podstupovaly taková rizika, jaká dokáží nakonec ohrozit celou ekonomiku.
Sarkozy jen o málo jinými slovy říká totéž: Jestliže nechceme dál vystavovat ekonomiku neúnosným rizikům (rozuměj rizikům způsobeným hazaradním zacházením se svěřenými penězi v bankovních operacích), jestliže nechceme dál podporovat nezodpovědné spekulování pak musíme změnit systém regulování bank, a jistit jejich operace jejich vlastním kapitálem.
Ale Sarkozy už dobře ví, že sám sebe také musí pojistit. Proti odpůrcům svých idejí, a tak se v Davosu hned ohradil proti možným invektivám.
Nemluvím tu o krizi kapitalismu. Mluvím o krizi způsobené deformací kapitalismu. Tím, že jsme se my, politici, zbavili veškeré odpovědnosti za tržní mechanismy, pomohli jsme na svět takovému hospodářství, které nakonec ničí bohatství, o které se opírá a které má rozmnožovat.
Ve zprávě o stavu Unie, už Barack Obama zřetelně říká, že teď se ale politická sféra do těchto záležitostí volného finančního trhu přece jen vloží.
Kongresu už jsem předložil zákon o reformě financí, který obsahuje potřebné změny. Lobbisti usilují o to, aby neprošel. Nemůžeme dovolit, aby jim to vyšlo. Jestliže se mi ten zákon vrátí na stůl se změnami, které znemožní skutečnou reformu, budu ho posílat zpátky do sněmovny, dokud nebude dokonalý. Musíme prosadit dokonalý zákon.
A Sarkozy v Davosu navazuje: Souhlasím s prezidentem Obamou, když považuje za nutné odradit banky od spekulací, které sledují jen jejich vlastní prospěch a prospěch spekulativních fondů. Ale to nelze provést izolovaně v jedné zemi.
Protože pro peněžní toky neexistují hranice. Za amerického prezidenta v posledních dnech už hovoří muž, kterého si Obama zvolil za svého rádce ve věcech ozdravení americké ekonomiky. Je to bývalý prezident Centrální banky Paul Volcker:
Podstupovat riziko, to k bankovnímu podnikání patří. Ale není možné riziko nezodpovědně zvyšovat spekulacemi v zájmu vlastního zisku a ne už vůbec v zájmu klientů. Je tedy nutné dojednat na mezinárodních fórech zpřísnění požadavků na vlastní kapitálové rezervy bankovních domů, a omezení jejich možností k nepřiměřeným spekulacím.
Chtěl bych skončit hlasem Evropana Sarkozyho. Tentokrát z amerického kontinentu. Z tribuny senátu Spojených států. Už v r. 2007 tam prohlásil:
Ti kdo milují vaši zemi, která nejlépe světu ukázala výhody svobodného podnikání, čekají od Ameriky, že bude první, kdo odsoudí scestný vývoj a excesy finančního kapitalismu, který dává volnou ruku spekulaci. Miluji takovou Ameriku, která je inspirací pro podnikatele, ne pro spekulanty.
Zákonodárci tleskali vstoje. Teď ale je na nich, aby řekli, jakou Ameriku milují oni. Jen ještě poznámku: Nebylo tu dnes mým úmyslem přimalovat Sarkozymu svatozář. Dodnes není ve svých slovech a činech jednoznačný. Mně tu šlo ale o to, že se americký a evropský politik zase jednou shodli. A dokonce spolu mají na čem pracovat. Mohlo by je to přivést na společnou cestu k nápravě škod spáchaných v Bushově éře na transatlantickém partnerství.
Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .
[
