Evropská unie

AKTUALIZACE TOHOTO WEBU JE UKONČENÁ.
Tuto stránku jsme přesunuli do Archivu webů ČRo.
Uvedené informace proto nemusejí být aktuální a některé soubory mohou být nedostupné.

Lisabonská smlouva

Alena Adámková  3.12.2008

Lisabonská smlouva mění stávající zakládací smlouvy EU (Smlouvu o Evropské unii a Smlouvu o založení Evropského společenství), aniž by je sama nahrazovala. Tato smlouva byla slavnostně podepsána v Lisabonu dne 13. prosince 2007 zástupci 27 členských států EU. Dokument se snaží vyřešit potřebu institucionální reformy Unie po předchozím neúspěchu Smlouvy o Ústavě pro Evropu, jejíž ratifikace byla ukončena po jejím odmítnutí v referendech ve Francii a Nizozemsku na jaře 2005. 

Lisabonská smlouva přináší celou řadu zásadních změn primárního práva EU. Ruší zejména dosavadní pilířovou strukturu Unie (III. pilíř představující policejní a justiční spolupráci v trestních věcech bude začleněn do komunitárního I. pilíře), zavádí právní subjektivitu Evropské unie, funkce stálého předsedy Evropské rady a vysokého představitele Unie pro zahraniční a bezpečnostní politiku. Posiluje úlohu Evropského parlamentu a národních parlamentů, přehledněji vymezuje rozdělení pravomocí mezi Unií a členskými státy a zjednodušuje rozhodovací postupy, přičemž rozšiřuje hlasování kvalifikovanou většinou v Radě. Lisabonská smlouva má také význam v oblasti lidských práv. Zakotvuje právní závaznost Listiny základních práv EU. Mezi politiky Unie, které by měly být nejvíce ovlivněny změnami, jež přináší Lisabonská smlouva, patří zejména spolupráce v oblasti justice a vnitřních věcí.

Hlavní body Lisabonské smlouvy

Více pravomocí Bruselu: smlouva posiluje rozhodovací pravomoci EU v několika oblastech. Jedná se zejména o boj proti terorismu a trestné činnosti, týká se částečně i energetické politiky, veřejného zdraví, civilní ochrany, změny klimatu, služeb obecného zájmu, výzkumu, vesmíru, územní soudržnosti, obchodní politiky, humanitární pomoci, sportu, cestovního ruchu a spolupráce správních orgánů.

Když bude Lisabonská smlouva schválena, přibude celkem 68 oblastí, kde nebude mít Česká republika právo veta proti většinovému rozhodnutí zemí Unie (zatím jich je 150).

O čem by Unie rozhodovala systémem většiny (i kdyby některé země nesouhlasily):

- o pravidlech pro legální přistěhovalectví
- o tom, jaká budou společná pravidla v boji proti změně klimatu
- o některých dopravních předpisech
- o společných pravidlech ochrany veřejného zdraví, třeba před škodlivými účinky tabáku a alkoholu
- o energetické politice
- o předpisech pro cestovní ruch
- o předpisech pro policejní a soudní spolupráci v trestních věcech

Kde by byl dál nutný jednomyslný souhlas včetně Česka:

- změny daní
- zahraniční a obranná politika
- sociální politika
- změna smluv o EU

Nový způsob rozhodování: hlasování kvalifikovanou většinou v Radě bude rozšířeno do nových oblastí. V několika desítkách oblastí ztrácí jednotlivé země právo veta. Bude se rozhodovat většinově. Od roku 2014 se bude kvalifikovaná většina počítat na základě tzv. dvojí většiny členských států. Dvojí většiny bude dosaženo, pokud souhlas s návrhem vysloví 55 % členských států, které představují nejméně 65 % obyvatel unie.

Když se tedy Čechům nebude něco líbit, už to nebudou moci sami zablokovat. "Odměnou za to je posílení akceschopnosti EU. Jde o to, jestli je pro vás důležitější právo veta každé jednotlivé země, nebo akceschopnost EU jako celku," říká politolog Lukáš Macek. Opačně to může být i výhodné: když bude chtít Česko něco prosadit, už nemusí přesvědčovat všechny země, ale nově stačí získat jen 14 z 27 států. Bude-li chtít něco prosadit, musí pro svůj záměr přemluvit a získat nejméně 14 dalších zemí ze sedmadvacítky. Nově zkrátka projde to, co si bude přát 55 procent států, a ještě v nich dohromady musí žít 65 procent obyvatel EU.

Rotace předsednictví končí, méně komisařů: smlouva vytváří funkci předsedy Evropské rady, který bude volen na dva a půl roku, čímž se ruší dosavadní půlroční střídání členských zemí v předsedání Radě, zavádí přímou vazbu mezi volbou předsedy Komise a výsledky voleb do Evropského parlamentu. Zástupci členských států budou dál předsedat radám ministrů, nikoli však summitům.

Sníží se počet členů Komise, což znamená, že ne všechny členské země budou mít svého komisaře. Menší země se budou o komisařské posty dělit, protože 27 komisařů je moc. Jejich počet se sníží na dvě třetiny, tedy na 18. Češi tudíž budou mít svého komisaře vždy jen dvě "pětiletky" (funkční období) ze tří. Komisaři budou vybíráni na pět let systémem rovné rotace mezi členskými státy.

Společná zahraniční politika: EU bude prosazovat jednotnou zahraniční politiku, a to prostřednictvím nové funkce vysokého představitele pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, který bude zároveň místopředsedou Komise. Nový Evropský útvar pro vnější činnost bude poskytovat podporu vysokému představiteli. Nová funkce skloubí dosavadní úřad vysokého představitele pro zahraniční a bezpečnostní politiku a komisaře pro zahraniční vztahy.

Právní subjektivita EU: EU se nově stane právním subjektem, což posílí vyjednávací pozici unie a zvýší efektivitu její činnosti na mezinárodní scéně.

Posílení pravomocí Evropského parlamentu: Lisabonská smlouva posiluje úlohu Evropského parlamentu i národních parlamentů, zajistí rovnocenné postavení Evropského parlamentu vůči Radě, jež zastupuje členské státy, při schvalování většiny právních předpisů EU. Evropský parlament bude moci nově schvalovat více věcí, u nichž měl doposud spíše poradní hlas. Počet poslanců Evropského parlamentu (EP) by se po volbách v roce 2009 měl snížit ze současných 785 na nejvýše 751; z jedné země může být v EP maximálně 96 a minimálně šest poslanců.

Větší zapojení národních parlamentů: národní parlamenty se budou moci více zapojit do činnosti EU, a to zejména díky novému mechanismu sledování toho, zda unie přijímá opatření pouze tam, kde je činnost na evropské úrovni efektivnější z hlediska požadovaných výsledků (zásada subsidiarity).

Takže třeba čeští poslanci a senátoři získají novou pravomoc, kdy budou moci Bruselu ukázat takzvanou "žlutou kartu", když se jim nebude líbit jakákoliv chystaná změna. Evropská komise to musí vzít v úvahu.

Silnější hlas pro občany: díky tzv. "občanské iniciativě" bude moci jeden milion občanů z většího počtu členských států vyzvat Komisi k předložení určitých návrhů.

Vystoupení z EU: smlouva poprvé výslovně uznává možnost vystoupení z unie.

Občanská práva a Listina základních práv: smlouva zachovává a posiluje tzv. "čtyři svobody" a politické, hospodářské a sociální svobody občanů a zavádí nová. Zejména zaručuje svobody a zásady zakotvené v Listině základních práv a činí Listinu právně závaznou. To se týká občanských, politických, hospodářských a sociálních práv.

Solidarita mezi členskými státy: smlouva stanoví, že EU a její členské státy budou jednat společně v duchu solidarity, pokud by některý členský stát byl cílem teroristického útoku nebo obětí přírodní nebo člověkem způsobené pohromy. Zdůrazněna je též solidarita v oblasti energetiky.

Větší bezpečnost pro všechny: EU získá vyšší akceschopnost v oblasti svobody, bezpečnosti a spravedlnosti, a bude tedy lépe vybavena pro boj proti trestné činnosti a terorismu. Cílem nových ustanovení týkajících se civilní ochrany, humanitární pomoci a veřejného zdraví je i posílení schopnosti EU reagovat na ohrožení bezpečnosti občanů.

Kritika Lisabonské smlouvy

Kritici smlouvy (za které ČR hovoří především prezident Václav Klaus) namítají, že smlouva údajně představuje pouze kosmetickou úpravu neschválené Ústavy EU. Kritici tvrdí, že schválení smlouvy by vedlo k výraznému omezení suverenity jednotlivých členů EU v podobě přesunu kompetencí národních parlamentů na orgány EU a že EU může své pravomoci dále rozšiřovat.

To je sice pravda, ale zároveň platí, že jediný národní parlament může takový přesun vetovat. Kdyby tedy Češi v budoucnu další posílení kompetencí Unie nechtěli, může to Poslanecká sněmovna a Senát lehce zablokovat.

Odpůrcům vadí, že Lisabonská smlouva omezuje suverenitu jednotlivých zemí Unie - což je nevýhodné hlavně pro střední a menší země, jako je Česko. Větší slovo než dnes mají mít velcí evropští hráči jako Německo a Francie. Malým vadí, že se státy vzdají kompetencí ve zhruba 50 oblastech ve prospěch Bruselu - například jde o migraci, dopravu nebo energetiku. A taky to, že ubude eurokomisařů čili nebudou mít pokaždé v komisi svého zástupce. Evropský parlament, který má dnes jen poradní hlas, by získal více pravomocí. Jenže v parlamentu se 785 poslanci mají Češi jen 24 zástupců.

Další kritika se týká procedury - případné nerespektování výsledků referenda v Irsku a snaha prosadit v Irsku nové referendum, by podle nich bylo v rozporu s demokracií, protože v tomto případě Evropská unie jako instituce musí respektovat právo veta každého členského státu. Po vetování i jen jediného členského státu (v tomto případě Irska) by následné přijetí této smlouvy do právního řádu EU bylo nezákonné.

Odpovědi na často kladené dotazy

Brusel bude rozhodovat bez nás, varují odpůrci smlouvy. Je to pravda? Zde najdete odpovědi na často kladené dotazy:

1. Zruší EU poplatky u doktora?

O tom, jestli se bude platit u lékaře, budou Češi dál rozhodovat sami.

2. Ovlivní EU doplatky za léky?

Je to podobné jako u poplatků - EU dohlíží jen na to, aby velké farmaceutické firmy nezneužívaly své postavení na úkor jiných.

3. Lze blokovat potraty cizinek?

Pokud by se Češi rozhodli zakázat či omezit potraty třeba z náboženských důvodů, prošlo by jim to. Nesmějí však přistupovat jinak k Češkám a k cizinkám.

4. Kdo rozhodne o svazcích gayů?

Česko si může i nadále určovat, zda budou legální svazky homosexuálů a jaká budou mít práva. Porušením evropských pravidel by byla diskriminace homosexuálů například v přístupu k zaměstnání či do škol.

5. Může EU zavést eutanazii?

Otázku "milosrdné smrti" si mohou Češi vyřešit sami.

6. Lze obnovit trest smrti?

Česká republika se už dříve spolu s dalšími evropskými státy zavázala, že trest smrti neobnoví. Pokud by to učinila, porušila by svůj závazek.

7. Ovlivní EU stíhání zločinců?

Česko musí stíhat jen ty nejzávažnější trestné činy, například terorismus či obchodování s drogami. U těch ostatních zatím nejsou jednotná evropská pravidla. Každý stát si také může určit, od kolika let jsou lidé trestně odpovědní i věkovou hranici pro oběti pohlavního zneužívání, a tedy i pro legální sex.

8. Kolik bude stát elektřina?

I dál o tom bude rozhodovat trh a ceny v jednotlivých státech se tedy budou lišit. Česko bude moci i nadále ceny částečně regulovat. EU do toho zasahuje tím, že zruší monopol a umožní volnou soutěž.

9. Může Evropa změnit daně?

Jakoukoli společnou změnu daní by musely odsouhlasit všechny státy jednomyslně. Jediné, co dnes ovlivňuje EU, je daň z přidané hodnoty (DPH). Brusel stanovuje pásmo, ve kterém se DPH pohybuje. V boji proti kouření stanovila EU i minimální daň na cigarety. I kvůli tomu roste v Česku jejich cena.

10. Kdo ovlivní cenu telefonování?

Brusel se snaží regulovat roaming, tedy volání z ciziny, snaží se tlačit na zlevňování odpovídající nákladům.

11. Sjednotí se výše nájmů?

Ne. Česko si může ale zvolit, zda dá daňové úlevy lidem s hypotékou nebo levnější půjčky pro sociálně slabší. Kvůli finanční krizi bude EU více dohlížet na banky, které hypotéky nabízejí.

12. Může EU sladit mateřskou?

Český eurokomisař Vladimír Špidla chce sjednotit minimální délku mateřské. Česka se to však nedotkne - máme jednu z nejdelších mateřských. Stát si přesnou délku určí sám, stejně jako částku. Brusel nezasahuje ani do přídavků na děti.

13. Sjednotí se v EU dovolená?

Evropská unie zavedla zatím jen pravidlo, že pokud si lidé loňskou dovolenou nevyčerpají do listopadu dalšího roku, začne jim běžet automaticky. To už v Česku nějakou dobu platí. Délku dovolené si však určují státy samy.

14. Skončí kouření v hospodách?

Brusel to dosud mohl nařídit nepřímo - s ohledem na zaměstnance restaurací, kteří by neměli dýchat na pracovištích kouř. Lisabonská smlouva však umožňuje, aby kvůli ochraně zdraví před alkoholem či cigaretami většina států přehlasovala menšinu a kouření v hospodách zakázala. Brusel o tom tak může teoreticky rozhodnout za Čechy.

15. Jak to bude s pitím alkoholu?

Věkovou hranici si země určují samy. EU by mohla stanovit minimální věk, ale členské země by s tím musely souhlasit.

16. Sjednotí se zákazy jízdy kamionů?

Konkrétní časy si budou státy určovat samy. Brusel může někdy stanovit jednotné evropské mýtné pro náklaďáky. Češi si však mohou určit, na kterých silnicích se bude vybírat. Mýtné zatím jednotné není.

17. Jednotná pravidla na silnici?

Evropa podrobně nesjednocuje ani dopravní předpisy. Některá pravidla - například ohledně rychlosti - by se však v budoucnu sjednotit mohla.

18. Ovlivní EU výstavbu nových elektráren?

Evropa nikomu nepředepisuje, zda mít či nemít jaderné elektrárny. Některé země je mají, jiné ne. Může však sladit pravidla pro jejich bezpečnost, která musí Česko dodržovat.

19. Může Česko zavést víza?

Česko se musí držet společné vízové politiky celé Unie. Nemůže tedy zrušit víza pro některou zemi bez souhlasu ostatních států EU. Evropa rozhoduje společně i o podmínkách pro pobyt legálních přistěhovalců. Česko v tom však může být přehlasováno. Podobně Evropská unie rozhoduje i o sociálním zabezpečení pro lidi, kteří pracují v jiném státě EU. Česko však může plán zablokovat, pokud by prokázalo, že by to příliš zasáhlo do jeho sociálního systému.

Plné znění Lisabonské smlouvy:

Více informací o Evropské unii najdete na webu www.euroskop.cz.


 

Nacházíte se

v tematickém okruhu: Témata
na webu: Evropská unie
v rubrice: Lisabonská smlouva

DÁLE V RUBRICE


Archiv

RSS  |  MAPA SERVERU  |  KARIÉRA  |  KONTAKTY  |  ENGLISH  (c) 2000 - 2019 Český rozhlas