Celkem 22 nových a možná staronových českých poslanců zasedne po zítřejším a sobotním hlasování v Evropském parlamentu. Co je tam čeká, jak budou mít napilno a jaký za to dostanou plat ? Jak vlastně vypadá práce europoslance ? O čem Evropském parlamentu poslanci rozhodují, co celé dny dělají? S jednou z poslankyň z Polska strávil zpravodaj Českého rozhlasu při evropských institucích Pavel Novák jeden den v parlamentu ve Štrasburku.
"Dzień dobry," zdraví mě europoslankyně Gražyna Staniszewska. Má za sebou už 20 let v poslanecké funkci. Nejdříve v polském Sejmu a posledních 5 let v Evropském parlamentu. Být členem národního zákonodárného sboru je ale něco docela jiného, než práce europoslance. "Evropský parlament má mnohem menší význam, než kterýkoli národní parlament. Na národní úrovni se v parlamentu přijímají konečná rozhodnutí, kterým se všichni musí podřídit. Oproti tomu, tady to tak není. Tady se jen neustále přijímají k něčemu nějaká stanoviska," vysvětluje poslankyně Staniszewska.
V Evropském parlamentu se se musí neustále vyjednávat, hledat kompromis s názorem rady ministrů, tedy reprezentací členských států. Nakonec se po vleklých jednáních dojde ke smírnému textu právní normy, na které se dokáží shodnout členské státy s představiteli lidu těchto států. Často tak vznikají dokumenty na hony vzdálené původnímu návrhu odborníků v Evropské komisi. Na složitosti, nesrozumitelnosti a někdy i bezzubosti evropských norem se tak značnou měrou podílejí rozpory mezi členskými státy a názorová pestrost sedmi stovek evropských poslanců.
Na začátku funkčního období se to poslankyni Gražyně Staniszewské nelíbilo. Byla zvyklá na to, že parlament má velkou moc. Nakonec ale došla k názoru, že i když neexistuje vůle vytvořit jakési Spojené státy evropské, všichni si uvědomují, že některé záležitosti je dobré řešit společně. Například vystupovat jednotně v jednáních s Ruskem.
Život europoslance je tak trochu životem na kufrech. Na cestách do parlamentu a z něj zase do svých domovských států stráví hodně času. Do Bruselu mají z většiny zemí přímé lety. Do Štrasburku ale letecké společnosti provozují linky jen zřídka. "Každé pondělí přijíždíme ze své země do Bruselu nebo do Štrasburku. Ve čtvrtek nebo v pátek zase odlétáme. A tak to jde týden za týdnem, měsíc za měsícem. V pondělí s kufrem na letiště a na konci týdne zase kufr sbalit a letět zase zpátky," popisuje Staniszewská.
Většina europoslanců si v Bruselu pronajímá byt. Ve Štrasburku bydlívají v hotelech. Kdo snese francouzské ceny a odborářskou mentalitu, zůstává ve Štrasburku. Kdo hledá pohodlí a chce ušetřit, jezdí na druhou stranu Rýna do Německa. Diety na ubytování dostávají všichni poslanci stejné. Na útěku k pohostinnějším sousedům se tedy dá vydělat.
Velké rozdíly panovaly mezi europoslanci v platech. Zatímco Litevci museli vyjít se sotva tisícem eur měsíčně, Italové se topili v sumě 11 tisíc eur. Peníze jim vyplácely národní státy. Noví europoslanci budou dostávat všichni stejně 7 tisíc eur a to z pokladny Unie. Národní státy jim ale mohou ještě něco přihodit. Třeba Itálie zbývající 4 tisíce eur. Snad, aby si její poslanci mohli dovolit dát i ty nejdražší špagety ve Štrasburku.
"Pro poslance je to dobře. Všichni chodíme na oběd do té samé jídelny. Jezdíme stejnými taxíky. Nakupujeme v těch samých obchodech. Zatímco někteří každý den poctivě přicházejí do práce, aby získali diety, jiní tu skoro nejsou vidět. Jedni ale večer chodí do nejlevnějších restaurací a druzí zase do nejdražších. To přece postrádá jakýkoli smysl," argumentuje Staniszewská.
Vidina vyššího platu však už Gražynu Staniszewskou k další kandidatuře na post v Evropském parlamentu nezlákala. Odchází zpět do domácí politiky, protože jak říká, měla pocit, že je odtržená od svých lidí, od běžných Poláků. Chce si tedy všechno v hlavě srovnat, promyslet a vzít si oddechový čas. Ten ale neměla právě ve chvíli, kdy jsem se měl k odchodu z její kanceláře. Zvonek oznámil, že je čas vrátit se do jednacího sálu a hlasovat. Pro Gražynu Staniszewskou to bylo z jejího vlastního rozhodnutí europarlamentní zvonění poslední.
[
