Schengenský prostor (slangově Schengen) je území některých evropských států (zemí Schengenské dohody, slangově zemí Schengenu), na kterém mohou obyvatelé překračovat hranice smluvních států na kterémkoliv místě, aniž by museli projít hraniční kontrolou.
Prostor se označuje podle vesnice Schengen v Lucembursku, u níž byla 14. června 1985 podepsána Schengenská dohoda a v níž byla 19. června 1990 podepsána prováděcí úmluva. Smluvními státy jsou převážně země Evropské unie, ale i některé nečlenské země EU. Do Schengenského prostoru spadají i některá ze zámořských území členských zemí.
Absenci hraničních kontrol na vnitřních hranicích kompenzuje rozsáhlá spolupráce a vysoké schengenské standardy, které stanovují pravidla v mnoha oblastech, sahajících od policejní a justiční spolupráce přes vízové a konzulární záležitosti až po ochranu osobních údajů. Z hlediska bezpečnostního mají všechna tato opatření znemožnit zneužívání svobody pohybu ke kriminálním aktivitám.
Historie
Zakládajícími členy Schengenského prostoru je pět členských států EU (Francie, Německo, Belgie, Lucembursko a Nizozemsko), které se 14. července 1985 dohodly na zrušení veškerých kontrol osob cestujících v rámci těchto zemí. V současné době zahrnuje v zásadě všechny členské státy EU kromě Irska a Velké Británie, které sice v roce 2000 Schengenskou dohodu také podepsaly, ale "účastní" se jen její části (např. policejní spolupráce), Kypru, Bulharska a Rumunska. Kypr požádal o odklad a ještě se této politiky plně neúčastní, obdobně i Rumunsko a Bulharsko, které přistoupily v roce 2007. Členy Schengenského prostoru jsou navíc také Island a Norsko. Západní část evropského kontinentu je tedy možné projet bez jediného zastavení od jižního cípu Španělska až k severnímu pobřeží Estonska.
Devět nových zemí, které přistoupily k EU v roce 2004, vstoupilo do Schengenského prostoru v pátek 21. prosince 2007. Rozhodnutím referenda z 5. července 2005 byla ratifikována Schengenská smlouva také ve Švýcarsku.
Principy Schengenského prostoru
Země Schengenu zavedly pro celou oblast společnou vízovou politiku a dohodly se na zavedení účinných kontrol na svých vnějších hranicích. Vnitřní hranice z hlediska pohybu osob a zboží de facto neexistují. Lze však na nich po omezenou dobu obnovit kontroly tehdy, když si to vyžaduje zachování veřejného pořádku či vnitrostátní bezpečnosti. Toho využilo například Finsko během Mistrovství světa v atletice 2005 nebo Německo během Mistrovství světa ve fotbale 2006.
Občané všech zemí Schengenského prostoru mohou svobodně cestovat v rámci celého Schengenského prostoru a překračovat vnitřní hranice na kterémkoliv místě na tzv. "zelené hranici" bez zdržování a formalit. Totéž platí i pro cizince mající tzv. schengenské vízum opravňující ke vstupu do jedné ze zemí Schengenu - toto vízum jim tedy umožňuje cestovat i do všech ostatních zemí Schengenského prostoru.
Protože vstup do jedné země Schengenu umožňuje cestování celou smluvní oblastí bez dalších hraničních kontrol, musí se na vnější hranici Schengenského prostoru (to znamená i na hranicích na letištích) provést hraniční kontrola současně zástupně pro všechny země Schengenu.
Úprava silničních přechodů
Smluvní státy při vstupu do Schengenského prostoru odstranily překážky bránící plynulému provozu na hraničních přechodech (zátarasy, závory). Na silnicích v blízkosti hraničních přechodů byly provedeny úpravy dopravního značení a byla zrušena omezení rychlosti související s hraniční kontrolou. Zrušení hraničních kontrol se týká všech občanů Evropské unie i občanů třetích zemí. Řidič projíždějící hranicí by ani v podstatě neměl poznat, že vjel do jiného státu. Dozví se to jen z modré informativní dopravní značky s 12 zlatými hvězdami s označením státu. Evropou tak je možné projet "bez zastavení" od jižního cípu Španělska např. až k severnímu pobřeží Estonska.
Přechod hranic mimo hraniční přechody
Článek 6 Schengenské smlouvy z roku 1985 zavazuje smluvní státy umožnit trvale přihlášeným obyvatelům obcí v blízkosti hranic přecházet hranici i mimo hraniční přechody (například ve volné krajině nebo po komunikacích nižší kategorie) a i mimo provozní dobu hraničních přechodů. Schengenská smlouva nevylučuje dosavadní ani budoucí nadstandardní bilaterální dohody, které by umožnily překračování hranice mimo hraniční přechody i dalším kategoriím osob.
Podle článku 2 odst. 1 prováděcí úmluvy z roku 1990 je vnitřní hranice možno překračovat na jakémkoliv místě, aniž by se prováděla kontrola osob.
V současnosti tvoří Schengen souvislé území 24 států, a to:
22 členských zemí EU: Belgie, Česká republika, Dánsko, Estonsko, Finsko, Francie, Itálie, Litva, Lotyšsko, Lucembursko, Maďarsko, Malta, Německo, Nizozemí, Polsko, Portugalsko, Rakousko, Řecko, Slovensko, Slovinsko, Španělsko a Švédsko
2 nečlenské země EU: Island a Norsko
S výjimkou Velké Británie, Irska, Kypru, Rumunska a Bulharska jsou do schengenské spolupráce zapojeny všechny členské státy EU, ke kterým navíc patří rovněž Norsko a Island.
Poslední velké rozšíření proběhlo dne 21. prosince 2007, kdy se počet schengenských států zvýšil z 15 na 24. Součástí Schengenu se stalo 9 členských států, které jsou součástí EU od 1. května 2004: Česká republika, Estonsko, Lotyšsko, Litva, Maďarsko, Malta, Polsko, Slovensko a Slovinsko.
Nezbytnou podmínkou pro schválení rozšíření Schengenu se stalo dne 8. listopadu 2007 schválené ukončení schengenského hodnocení a potvrzení připravenosti všech 9 států na vstup do Schengenu. Probíhalo už od roku 2005, v roce 2007 vstoupilo do své finální fáze. V průběhu roku 2007 se uskutečnily opakované návštěvy v oblastech, ve kterých byly při hodnocení v roce 2006 zjištěny nedostatky vyžadující opětovnou kontrolu přímo na místě.
Další rozšíření
Nejpravděpodobnějšími dalšími nejbližšími adepty na členství v schengenském prostoru jsou Švýcarsko a Lichtenštejnsko.
Podmínkou další vlny rozšíření je zprovoznění Schengenského informačního systému druhé generace (SIS II), jehož příprava pokračuje a podle současných informací by mohla být ukončena na přelomu roku 2008 a 2009.
Na připojení k SIS II čeká Kypr, který se rozhodl nevyužít portugalského projektu SISone4all, díky němuž bylo možné rozšířit schengenský prostor již na přelomu roku 2007/2008 bez čekání na spuštění SIS II. Dalšími adepty na nové schengenské státy jsou rovněž Bulharsko a Rumunsko. Stejně jako Česká republika a další státy přistoupivší k EU v roce 2004 však nejprve musí splnit příslušné podmínky.
Ochrana vnějších hranic
Na první pohled nejviditelnějším znakem schengenské spolupráce je zrušení kontrol na vnitřních hranicích a přesun aktivit spojených s ochranou hranic na tzv. vnější hranice států schengenského prostoru. Všechny osoby překračující hranice podléhají minimální kontrole. Státní příslušníci třetích zemí jsou na hranicích členských států podrobeni důkladné kontrole, která ověřuje splnění všech podmínek pro vstup do Schengenského prostoru.
Na mezinárodních letištích jsou fyzicky odděleni cestující pohybující se v rámci schengenského prostoru od těch, jejichž let míří z/do země mimo Schengen. Zatímco cestující odbavující se na tzv. vnitřní lety do zemí schengenského prostoru potřebují doklad totožnosti pouze za účelem potvrzení své totožnosti pro vstup do letadla, při letech do zemí mimo schengenský prostor platí praxe, kterou známe při letech do jiných států již v současné době.
Schengenský informační systém
Schengenský informační systém (SIS) je evropská policejní databáze, která slouží zejména pro pátrání po osobách (hledaných, pohřešovaných, nežádoucích) a věcech (vozidla, registrační značky, cestovní a osobní doklady, registrační doklady k vozidlům, bankovky, zbraně a další) na území schengenského prostoru. Do systému přispívají všechny členské státy Schengenu přímo ze svých národních databází. Využívání SIS je nezbytnou podmínkou pro odstranění kontrol na vnitřních hranicích.
K dotazům do systému mají přístup všichni oprávnění uživatelé příslušných orgánů schengenských států na stejné úrovni, jako do svých národních systémů. Doba od vyhlášení pátraní v jednom státě do okamžiku, kdy je pátrací záznam dostupný cestou SIS ve všech státech, je maximálně 120 sekund.
Více informací o Evropské unii najdete na webu www.euroskop.cz.
