<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?>
<?xml-stylesheet title="XSL_formatting" type="text/xsl" href="/default/default/xslt/rss-obal.xml"?><rss version="0.91">
<channel>
<title>Atlas psu</title>
<link>http://www.rozhlas.cz/psi</link>
<description>Obsahla encyklopedie psu</description>
<language>cs</language><item>
  <title>Akita inu</title>
  <link>http://www.rozhlas.cz/_zprava/43476</link>
  <description>Původ: Velmi staré plemeno z Japonska, kde mu byla již od roku 1500 vedena plemenná kniha, nejstarší na světě. Původně šlo o psy střední velikosti, používané k lovu, ostraze a tahu. K nim byla od 17. století systematicky přikřižována těžká dogovitá plemena, aby je bylo možné používat na psí zápasy. Po jejich zákazu se plemeno ocitlo před zánikem. Teprve po roce 1945 byly vybudovány základy moderního chovu.</description>
</item><item>
  <title>Aljašský malamut</title>
  <link>http://www.rozhlas.cz/_zprava/28722</link>
  <description>
    Původ:
    předkové byli psi eskymáckého kmene Malemutů ze severozápadní části Aljašky. Eskymáci je užívali coby tažné psy, lovce i hlídače. Při osidlování Aljašky je k přepravě lidí i nákladů využívali i evropští přistěhovalci.
    
    </description>
</item><item>
  <title>Alpský jezevčíkovitý brakýř</title>
  <link>http://www.rozhlas.cz/_zprava/42693</link>
  <description>Původ: Tvoří přechodnou formu mezi pravými honiči a jezevčíky. Vznikl v rakouských Alpách, kde tamní myslivci potřebovali odolné psy, schopné vytrvale, ale ne příliš rychle sledovat zvěř v náročných vysokohorských podmínkách. Původně nejednotné typy z jednotlivých oblastí byly od poloviny minulého století sjednocovány a roku 1897 byl vypracován standard alpského jezevčíkovitého brakýře.</description>
</item><item>
  <title>Americký kokršpaněl</title>
  <link>http://www.rozhlas.cz/_zprava/35273</link>
  <description>Původ: Představuje americkou varietu anglického kokršpaněla, jenž je jeho bezprostředním předchůdcem. V důsledku prostorové izolace se od 20. let tohoto století formovala menší, osrstěnější varieta anglického kokra s kulatou hlavou a zkráceným nosem, která byla přes protesty anglických chovatelů v roce 1946 uznána za původní americké plemeno.</description>
</item><item>
  <title>Americký stafordšírský teriér</title>
  <link>http://www.rozhlas.cz/_zprava/52873</link>
  <description>Původ: Podobně jako bulteriér má svůj původ ve Velké Británii, kde vznikl křížením buldoků se staroanglickými teriéry s cílem získat co nejvýkonnějšího psa pro zvířecí zápasy. Mnozí z těchto psů se dostali do USA, kde byli zápasy rovněž velmi oblíbené. Vlivem reproduktivní izolace zde z větších zvířat vznikl americký stafordšírský teriér, zatímco z těch menších bostonský teriér. K oficiálnímu odlišení od stafordšírského bulteriéra z Anglie došlo až v 70. letech tohoto století.</description>
</item><item>
  <title>Anglický buldok</title>
  <link>http://www.rozhlas.cz/_zprava/48670</link>
  <description>Původ: Dogovitý pes, jehož předkové se v Anglii vyskytovali již ve středověku. Ve 14. - 16. století byli používáni především k zápasům s býky, později také ke psím zápasům. Ty byly roku 1835 zakázány a buldok téměř vyhynul. Chov byl znovu obnoven v 2. polovině 19. století, roku 1876 byl vydán standard, který byl upraven roku 1909 a platí dodnes.</description>
</item><item>
  <title>Anglický foxhaund</title>
  <link>http://www.rozhlas.cz/_zprava/32509</link>
  <description>Původ: Od středověku si anglická šlechta držela obrovské smečky velkých trojbarevných psů používaných při štvanicích na lišky. I když jsou foxhaundi v téměř čisté podobě chováni neobyčejně dlouho - písemné záznamy o chovu jsou vedeny přes 200 let, jejich chovatelé důsledně dbali a dodnes dbají na jejich lovecké uplatnění ve smečkách a brání se tomu, aby se z foxhaundů stali výstavní či společenští psi. Proto se s nimi v Evropě mimo Anglii prakticky nesetkáme.</description>
</item><item>
  <title>Anglický kokršpaněl</title>
  <link>http://www.rozhlas.cz/_zprava/34161</link>
  <description>Původ: I když se španěly, tedy se psy určenými k nahánění ptactva z hustých porostů, se setkáváme již ve středověku, zprvu nebyli rozděleni do jednotlivých plemen, ale členili se jen podle užití na polní a vodní. Kokršpaněl coby zástupce první skupiny se stabilizoval poměrně pozdě, teprve koncem 19. století.</description>
</item><item>
  <title>Anglický špringršpaněl</title>
  <link>http://www.rozhlas.cz/_zprava/36475</link>
  <description>Původ: Důkazy o existenci psů podobného typu v Anglii máme už z raného středověku. Ke skutečnému rozrůznění španělů však došlo až koncem 19. století. I když špringršpaněl je považován za nejpůvodnějšího z loveckých španělů, jeho první standard byl vydán až roku 1902. Jméno získal podle charakteristického způsobu pronásledování zvěře sériemi krátkých skoků ("to spring" = skákat).</description>
</item><item>
  <title>Appenzellský salašnický pes</title>
  <link>http://www.rozhlas.cz/_zprava/59353</link>
  <description>Původ: Nepůvodnější ze všech čtyř švýcarských salašnických psů, i on bývá odvozován až od psů římských legií. Nad hřbetem zatočený ocas svědčí o příbuznosti s asijskou větví pasteveckých psů (tibetská doga, puli). Jako samostatné plemeno byl popsán na samém konci 19. století, chov se rozvíjí až ve století dvacátém.</description>
</item><item>
  <title>Argentinská doga</title>
  <link>http://www.rozhlas.cz/_zprava/34449</link>
  <description>Původ: Argentinskou dogu vytvořil jistý doktor Antonio Nores Martinez na základě zjištění, že žádné z dosud v Argentině žijících plemen není schopno spolehlivě ochránit obrovská stáda hovězího dobytka před pumami a jaguáry. Křížením místních potomků španělských mastinů s překvapujícím množstvím dalších plemen ( uvádí se anglický buldok, boxer, německá doga, bulteriér a snad i irský vlkodav a pointr) se za několik desetiletí podařilo stvořit psa s molossoidními rysy, přesto však velmi rychlého a vytrvalého. K oficiálnímu uznání plemene došlo v Argentině v roce 1964, ze strany FCI dokonce až v roce 1973.</description>
</item><item>
  <title>Barbet</title>
  <link>http://www.rozhlas.cz/_zprava/41138</link>
  <description>Původ: Velmi starobylé plemeno, které se po staletí téměř nezměnilo. Je považován za předchůdce vodních psů, pudla, ale i dlouhosrstých ovčáků (briarda, bearded kolie apod.). Prakticky vyhynul a dnešní podoba plemene je výsledkem chovatelské rekontrukce ze 70. let tohoto století.</description>
</item><item>
  <title>Basenži</title>
  <link>http://www.rozhlas.cz/_zprava/47958</link>
  <description>Původ: Basenži vznikl z polodivokých psů, tzv. šensiů, kteří žili s africkými kmeny Pygmejů v Kongu. Jde o jedno z nejpůvodnějších a nejprimitivnějších existujících plemen psů, čehož dokladem je i to, že podobně jako divocí předchůdci domácích psů neumí štěkat. Basenži coby moderní plemeno vznikl ve třicátých letech našeho století.</description>
</item><item>
  <title>Baset</title>
  <link>http://www.rozhlas.cz/_zprava/29281</link>
  <description>
    Původ:
    Již od 13. - 14. století se v Anglii i ve Francii začali chovat těžší nízkonozí psi, určení k pronásledování zvěře v těžko prostupném terénu, kteří měli být tak pomalí, aby jim lovci stačili. Dnešní mohutní a těžcí baseti jsou ovšem výsledkem úsilí britských chovatelů, které nemělo s užitkovostí nic společného a jež se datuje od poloviny minulého století. Mimo jiné svědčí o významném vlivu bladhaunda.
    
    </description>
</item><item>
  <title>Bavorský (horský) barvář</title>
  <link>http://www.rozhlas.cz/_zprava/43619</link>
  <description>Původ: Podstatně lehčí a menší varieta hannoverského barváře, vyšlechtěná z něj v druhé polovině minulého století v Bavorských Alpách křížením s dnes už neexistujícími německými brakýři. Cílem bylo vytvořit psa, který by se dokázal rychle pohybovat i v těžko prostupném horském terénu.</description>
</item><item>
  <title>Bearded kolie</title>
  <link>http://www.rozhlas.cz/_zprava/35405</link>
  <description>Původ: Britská příbuzná briarda, rovněž navazující na asijskou vývojovou větev ovčáků. I když na britsko - skotském pomezí byli chlupatí ovčáčtí psi chováni už ve středověku, ve 20. století téměř vymizeli. Z posledních zbytků byla moderní bearded kolie vytvořena až po druhé světové válce.</description>
</item><item>
  <title>Beauceron (Berger de Beauce)</title>
  <link>http://www.rozhlas.cz/_zprava/33188</link>
  <description>Původ: Beauceron tvoří jistý přechod mezi ovčáky a psy dogovitými. K jeho předchůdcům patřili jednak evropští ovčáčtí psi, jednak tzv. býkohryzové, používaní k lovu divočáků a jiné velké zvěře. Do dnešní podoby se formoval od devadesátých let minulého století.</description>
</item><item>
  <title>Bedlingtonteriér</title>
  <link>http://www.rozhlas.cz/_zprava/39714</link>
  <description>Původ: Nejméně 200 let staré plemeno pochází ze severní Anglie, kde ho chovali především horníci. Dříve bylo podstatně méně ušlechtilé a užívalo se při lovu králíků, lišek, jezevců, ale i vyder. Dnešní podoba se vykrystalizovala koncem 19. století a je výsledkem zušlechťování a křížení s vipetem a otterhoundem.</description>
</item><item>
  <title>Belgický ovčák - Groenendael</title>
  <link>http://www.rozhlas.cz/_zprava/30328</link>
  <description>
    Původ:
    Zhruba od druhé poloviny 17. století začali do té doby převážně držené velké pastevecké psy - obranáře vytlačovat menší a hbitější ovčáci, dovedně pracující se stádem. Vyskytovali se po celé Evropě a shodovali se v základních exteriérových znacích: měli neosrstěnou čenichovou partii, vztyčené uši a byli střední velikosti. Na území Belgie došlo koncem 19. století k vytyčení základních znaků belgických ovčáků, kteří až do té doby byli značně nejednotní, a později i k vydělení čtyř základních variant podle typu a barvy srsti.
    
    </description>
</item><item>
  <title>Belgický ovčák - Laekenois</title>
  <link>http://www.rozhlas.cz/_zprava/31793</link>
  <description>Původ: Zhruba od druhé poloviny 17. století začali do té doby převážně držené velké pastevecké psy - obranáře vytlačovat menší a hbitější ovčáci, dovedně pracující se stádem. Vyskytovali se po celé Evropě a shodovali se v základních exteriérových znacích: měli neosrstěnou čenichovou partií, vztyčené uši a byli střední velcí. Na území Belgie došlo koncem 19. století k vytyčení základních znaků belgických ovčáků, kteří až do té doby byli značně nejednotní, a později i k vydělení čtyř základních variant podle typu a barvy srsti.</description>
</item><item>
  <title>Belgický ovčák - Malinois</title>
  <link>http://www.rozhlas.cz/_zprava/27025</link>
  <description>
    Původ:
    Zhruba od druhé poloviny 17. století začali do té doby převážně držené velké pastevecké psy - obranáře vytlačovat menší a hbitější ovčáci, dovedně pracující se stádem. Vyskytovali se po celé Evropě a shodovali se v základních exteriérových znacích : měli neosrstěnou čenichovou partií, vztyčené uši a byli střední velikostí. Na území Belgie došlo koncem 19. století k vytyčení základních znaků belgických ovčáků, kteří až do té doby byli značně nejednotní, a později i k vydělení čtyř základních variant podle typu a barvy srsti.
    
    </description>
</item><item>
  <title>Belgický ovčák - Tervueren</title>
  <link>http://www.rozhlas.cz/_zprava/29238</link>
  <description>
    Původ:
    Zhruba od druhé poloviny 17. století začali do té doby převážně držené velké pastevecké psy - obranáře vytlačovat menší a hbitější ovčáci, dovedně pracující se stádem. Vyskytovali se po celé Evropě a shodovali se v základních exteriérových znacích : měli neosrstěnou čenichovou partii, vztyčené uši a byli střední velikosti. Na území Belgie došlo koncem 19. století k vytyčení základních znaků belgických ovčáků, kteří až do té doby byli značně nejednotní, a později i k vydělení čtyř základních variant podle typu a barvy srsti.
    
    </description>
</item><item>
  <title>Bernský salašnický pes</title>
  <link>http://www.rozhlas.cz/_zprava/58078</link>
  <description>Původ: Odvozuje se od římských molossů. V horských oblastech Švýcarska byl po dlouhá staletí pomocníkem pastevců, hlídačem stád, honákem i tahounem. K jeho odlišení od ostatních švýcarských salašnických psů a čistokrevnému chovu dochází až od počátku našeho století, standard, kde byl poprvé pojmenován svým dnešním jménem, vyšel roku 1907.</description>
</item><item>
  <title>Bernský švýcarský honič</title>
  <link>http://www.rozhlas.cz/_zprava/33923</link>
  <description>Původ: Velmi starobylý, v curyšské katedrále se dochovalo vyobrazení podobných psů už z roku 1 100 našeho letopočtu. Jako ostatní honiči i oni navazují na psy starých Keltů. Po celý středověk byli užíváni k lovu zajíců, lišek, ale i vysoké. K rozčlenění do jednotlivých plemen, která jsou dnes považována za samostatná, dochází však až počátkem našeho století.</description>
</item><item>
  <title>Bígl</title>
  <link>http://www.rozhlas.cz/_zprava/31008</link>
  <description>Původ:     Pravděpodobně malý příbuzný foxhaunda, jehož předkové byli stejně jako on v celých smečkách používáni k parforsním lovům. Hranice mezi jednotlivými velikostními rázy nebyly ovšem v minulosti tak výrazné jako dnes a prakticky splývaly. Bíglové podobní dnešním byli v Anglii chováni už před více než 150 lety, roku 1890 byl založen první chovatelský klub.</description>
</item><item>
  <title>Bladhaund</title>
  <link>http://www.rozhlas.cz/_zprava/28723</link>
  <description>
    Původ:
    Patří k nejstarším evropským honičům, zároveň je blízce spřízněn i s plemeny dogovitými. Pochází z benediktinského kláštera sv. Huberta v dnešní Belgii, kde ho mniši chovali v relativně čistokrevné podobě již od 7. století. O něco později se tito psi dostali i do Anglie a zde probíhal jejich chov nezávisle po dlouhá staletí. Moderní chov byl založen na sloučení obou vývojových linií.
    
    </description>
</item><item>
  <title>Bobtail</title>
  <link>http://www.rozhlas.cz/_zprava/37018</link>
  <description>Původ: Osrstěná obličejová část svědčí o asijském původu. Ve velké Británii byli po celém těle chlupatí psi používáni coby ovčáci už ve středověku, ale nebylo možno mezi nimi rozlišit jednotlivá plemena. Jako takové se bobtail stabilizoval až v druhé polovině 19. století, jako počátek organizovaného chovu se uvádí rok 1870.</description>
</item><item>
  <title>Boloňský psík</title>
  <link>http://www.rozhlas.cz/_zprava/34165</link>
  <description>Původ: Jako všichni bišonci pochází ze Středomoří a dlouhá staletí byl oblíbencem nejvyšších společenských vrstev. Je blízkým příbuzným kadeřavého bišonka, s nímž v minulosti prakticky splýval, a i dnes jsou rozdíly mezi oběma plemeny jen malé. Jak už jeho jméno prozrazuje, vyhranil se v severní Itálii, oficiálně uznán byl až v roce 1934.</description>
</item><item>
  <title>Bordeauxská doga</title>
  <link>http://www.rozhlas.cz/_zprava/40383</link>
  <description>Původ: Molossoidní pes snad už keltského původu, ve středověku chován v okolí Bordeaux coby řeznický pes, používán též při zápasech s velkými šelmami i se psy. Cílevědomý chov začíná v 80. letech 19. století, první standard vychází až roku 1911.</description>
</item><item>
  <title>Border kolie</title>
  <link>http://www.rozhlas.cz/_zprava/36634</link>
  <description>Původ: Na britsko - skotském pomezí (border = hranice), vznikla vzájemným křížením mnoha různých typů anglických ovčáckých psů s cílem získat psa s co nejlepšími ovčáckými vlastnostmi. Jako plemeno se začala utvářet zhruba před 150 lety, první registrované border kolie se narodily roku 1893. Britský Kennel Club plemeno uznal až v roce 1976, FCI až koncem osmdesátých let.</description>
</item><item>
  <title>Border teriér</title>
  <link>http://www.rozhlas.cz/_zprava/41124</link>
  <description>Původ: Patří k nejpůvodnějším a moderním chovem jen málo pozměněným teriérským plemenům, a to po stránce exteriérové i povahové. Pochází z hraniční oblasti mezi Anglií a Skotskem, zmínky o jeho existenci máme už ze 17. století. Na jeho formování se prý kromě starého anglického teriéra podílel i foxhaund a otterhound. Roku 1920 byl vydán první standard a založen chovatelský klub.</description>
</item><item>
  <title>Bostonský teriér</title>
  <link>http://www.rozhlas.cz/_zprava/53694</link>
  <description>Původ: Tvoří přechod mezi dogovitými psy a teriéry. Vznikl ve 2. polovině minulého století v USA. Jeho bezprostředními předchůdci byli z Evropy dovezení kříženci buldoků a teriérů, vyšlechtění pro psí zápasy. V USA oficiálně uznán roku 1893.</description>
</item><item>
  <title>Boxer</title>
  <link>http://www.rozhlas.cz/_zprava/47948</link>
  <description>Původ: Poměrně mladé plemeno je produktem 20. století. Navazuje však na tzv. býkohryzy, kteří byli vyšlechtěni pro boj s býky a medvědy a na území dnešního Německa se vyskytovali již ve středověku.</description>
</item><item>
  <title>Brabantík</title>
  <link>http://www.rozhlas.cz/_zprava/30216</link>
  <description>
    Původ:
    Má společné předky s pinči a knírači: tzv. stájové pinče, všestranné selské psy. Je možné, že v době rozrůzňování do jednotlivých psích plemen byli za účelem zjemnění typu a zmenšení velikosti přikříženi jorkšírští teriéři, kvůli zkrácení čenichové partie pak mopsové.
    
    </description>
</item><item>
  <title>Brazilská fila</title>
  <link>http://www.rozhlas.cz/_zprava/36638</link>
  <description>Původ: Vznikla v Brazílii pravděpodobně křížením dovezených dogovitých psů z Portugalska, Španělska, Anglie, některých loveckých psů - zvláště významný byl podíl krve anglického bladhaunda - a původních domácích forem indiánských psů. Docházelo k němu už od konce 19. století, registrovaný moderní chov však začal až po 2. světové válce.</description>
</item><item>
  <title>Briard (Berger de Brie)</title>
  <link>http://www.rozhlas.cz/_zprava/34425</link>
  <description>Původ: Osrstěná čenichová partie briarda prozrazuje, že jeho předkové patřili k asijským ovčáckým psům. I když podle dochovaných vyobrazení se podobní psi ve Francii vyskytovali už ve 14. století, k vydělení dlouhosrstých ovčáckých psů coby samostatné skupiny došlo až na výstavě v Paříži v roce 1896, zároveň s jejich označením "Berger de Brie" , tedy "ovčák z kraje Brie".</description>
</item><item>
  <title>Bruselský grifonek</title>
  <link>http://www.rozhlas.cz/_zprava/28829</link>
  <description>
    Původ:
    Má společné předky s pinči a knírači: tzv. stájové pinče, všestranné selské psy. Je možné, že v době rozrůzňování do jednotlivých psích plemen byli za účelem zjemnění typu a zmenšení velikosti přikříženi jorkšírští teriéři, kvůli zkrácení čenichové partie pak mopsové.
    
    </description>
</item><item>
  <title>Bulmastif</title>
  <link>http://www.rozhlas.cz/_zprava/43459</link>
  <description>Původ: Plemeno vzniklo v 2. polovině 18. století křížením buldoků a mastifů. Cílem bylo vytvořit ideálního psa, který by pomáhal lesníkům v boji s pytláky, byl dostatečně rychlý i bojovný. V roce 1924 uznán anglickým Kennel Clubem.</description>
</item><item>
  <title>Bulteriér</title>
  <link>http://www.rozhlas.cz/_zprava/52327</link>
  <description>Původ: Jak už jeho jméno napovídá, vznikl křížením anglických buldoků se bílými, dnes už neexistujícími staroanglickými teriéry a jeho "posláním" bylo zápasit v arénách s býky, se psy, či na čas dávit krysy. Zpočátku se hledělo se pouze na bojové schopnosti, na vnější vzhled se poprvé zaměřil jistý James Hinks z Birminghamu, považovaný dnes za zakladatele moderního bulteriéra.</description>
</item><item>
  <title>Clumber španěl</title>
  <link>http://www.rozhlas.cz/_zprava/40363</link>
  <description>Původ: Údajně již od 18. století byli jeho předchůdci čistokrevně chováni vévodou z Newcastlu na zámku Clumber, kam se prý dostali z Francie. Typický těžkopádný zjev se přičítá překřížení bladhaunda, baseta a svatobernardského psa.</description>
</item><item>
  <title>Coton de Tuléar</title>
  <link>http://www.rozhlas.cz/_zprava/36480</link>
  <description>Původ: I když bezprostředně pochází z Madagaskaru, jako všichni ostatní bišonci, i on je evropského původu. Na ostrov se pravděpodobně dostal s evropskými mořeplavci někdy v 16. - 17. století. Prý zde byl dokonce lovecky používán a za tímto účelem křížen s bedlingtonteriérem.</description>
</item><item>
  <title>Curly coated retrívr (retrívr s kudrnatou srstí)</title>
  <link>http://www.rozhlas.cz/_zprava/31401</link>
  <description>Původ:     Bývá považován za nejpůvodnějšího ze všech retrívrů. Důkazy o jeho existenci najdeme již kolem roku 1800. Opět vznikl křížením kanadského St. John´s Dog, tentokrát zřejmě s vodními španěly a předchůdci pudlů, později s pointry a setry.</description>
</item><item>
  <title>Čau - čau</title>
  <link>http://www.rozhlas.cz/_zprava/41128</link>
  <description>Původ: Velmi staré plemeno, jehož počátky sahají, jak o tom svědčí nálezy starých hliněných figurek, do doby před naším letopočtem. S největší pravděpodobností pochází z Číny, z oblasti Mandžuska. Do Evropy se dostal v roce 1887 a brzy se z něj stal módní pes. Již v roce 1895 byl v Anglii založen klub chovatelů tohoto plemene.</description>
</item><item>
  <title>Černý ruský teriér</title>
  <link>http://www.rozhlas.cz/_zprava/31796</link>
  <description>Původ: Nové plemeno, vyšlechtěné počátkem šedesátých let v Rusku. Cílem bylo vytvořit mimořádně drsného psa, který by byl schopen obstát v tvrdých místních podmínkách. Za základ byl zvolen velký knírač, který byl ve dvou liniích křížen jednak s erdelteriérem, jednak s rotvajlerem, a psi vzešlí z obou linií pak byli opět vzájemně kříženi.</description>
</item><item>
  <title>Československý vlčák</title>
  <link>http://www.rozhlas.cz/_zprava/42394</link>
  <description>Původ: Nově vytvořené plemeno, vzniklé křížením německého ovčáka a vlka. Silou, odolností, vytrvalostí a zčásti i vzhledem se mělo blížit vlkovi, aniž by mělo jeho typickou plachost a nedůvěřivost. I když bylo v roce 1989 FCI uznáno coby národní plemeno bývalého Československa, původní záměr se podařilo uskutečnit jen zčásti.</description>
</item><item>
  <title>Český horský pes</title>
  <link>http://www.rozhlas.cz/_zprava/28894</link>
  <description>Původ:
    Od roku 1977 formující se plemeno, které má být "specialistou" na podmínky v českých horách. Jako základ byli použiti slovenští čuvači a z Kanady dovezení alaskani, což jsou kříženci nejrůznějších plemen, šlechtění po mnoho generací pouze na maximální výkon ve spřežení.</description>
</item><item>
  <title>Český strakatý pes</title>
  <link>http://www.rozhlas.cz/_zprava/30320</link>
  <description>
    Původ:
    Vyšlechtil ho v padesátých letech tvůrce českého teriéra František Horák s cílem vytvořit vhodného laboratorního psa pro potřeby Biologického ústavu ČSAV, jehož byl členem. Zkřížil křížence německého ovčáka s křížencem foxteriéra a dále pak postupoval metodou zpětné příbuzenské plemenitby za pozdějšího přikřížení německého hladkosrstého ohaře. "Horákův laboratorní pes" přišel na počátku 80. let o své uplatnění v laboratořích a takřka vyhynul. V posledních letech však zájem o něj ožívá, vznikl samostatný chovatelský klub a plemeno je zřejmě zachráněno před zánikem.
    
    </description>
</item><item>
  <title>Český teriér</title>
  <link>http://www.rozhlas.cz/_zprava/43954</link>
  <description>Původ: Původní české plemeno, vyšlechtěné v 50. letech známým kynologem Františkem Horákem křížením skotského a sealyhamského teriéra. Jeho cílem bylo vytvořit plemeno s menším obvodem hrudníku než má první, ale s méně světlou a bohatou srstí, než má druhý, celkově ovladatelnější a v myslivecké praxi lépe upotřebitelné jak při práci na povrchu, tak zvláště pod zemí. K oficiálnímu uznání ze strany FCI došlo v roce 1963.</description>
</item><item>
  <title>Čínský chocholatý pes</title>
  <link>http://www.rozhlas.cz/_zprava/43226</link>
  <description>Původ: Jako všichni tzv. naháči vznikl pravděpodobně genetickou mutací, tj. náhlou změnou dědičné informace, kterou člověk chovatelsky podchytil. V Číně se bezsrstí psi chovali již před naším letopočtem, proto jiná hypotéza má za to, že všichni naháči světa jsou odvozeni od čínských předků - není to však pravděpodobné. V Evropě byli bezsrstí psi z Číny poprvé předvedeni roku 1885, skutečný chov však byl zahájen až nedávno, v 70. letech.</description>
</item><item>
  <title>Čínský chocholatý pes - Labutěnka</title>
  <link>http://www.rozhlas.cz/_zprava/43861</link>
  <description>Původ: Jako všichni tzv. naháči vznikl pravděpodobně genetickou mutací, tj. náhlou změnou dědičné informace, kterou člověk chovatelsky podchytil. V Číně se bezsrstí psi chovali již před naším letopočtem, proto jiná hypotéza má za to, že všichni naháči světa jsou odvozeni od čínských předků - není to však pravděpodobné. V Evropě byli bezsrstí psi z Číny poprvé předvedeni roku 1885, skutečný chov však byl zahájen až nedávno, v 70. letech.</description>
</item><item>
  <title>Čivava dlouhosrstá</title>
  <link>http://www.rozhlas.cz/_zprava/43981</link>
  <description>Původ: Starobylý. Nálezy hliněných sošek svědčí o existenci podobných psů u Toltéků, Aztéků a Mayů už v době několik set let před naším letopočtem, i když přesnější důkazy chybějí. Do podoby nejmenšího psa světa však byl formován až od konce minulého století v USA, kde byl také počátkem století dvacátého založen první chovatelský klub a sepsán standard.</description>
</item><item>
  <title>Čivava krátkosrstá</title>
  <link>http://www.rozhlas.cz/_zprava/43982</link>
  <description>Původ: Starobylý. Nálezy hliněných sošek svědčí o existenci podobných psů u Toltéků, Aztéků a Mayů už v době několik set let před naším letopočtem, i když přesnější důkazy chybějí. Do podoby nejmenšího psa světa však byl formován až od konce minulého století v USA, kde byl také počátkem století dvacátého založen první chovatelský klub a sepsán standard.</description>
</item><item>
  <title>Dalmatin</title>
  <link>http://www.rozhlas.cz/_zprava/44649</link>
  <description>Původ: Nejasný, nesporně však patří k nejstarším existujícím plemenům psů. Na základě dochovaných vyobrazení víme, že podobně skvrnití psi byli chováni již ve středověku, nejméně od 14. století, na různých místech v Evropě a byli používáni coby lovečtí psi - honiči.</description>
</item><item>
  <title>Dandie Dinmont teriér</title>
  <link>http://www.rozhlas.cz/_zprava/47111</link>
  <description>Původ: Jméno dostal trochu neobvykle po románové postavě, farmáři jménem Dandie Dinmont z historického románu Waltera Scotta "Guy Mannering", jenž vlastnil šedožlutavé teriéry. Vzhledem k tomu, že kniha vyšla už v roce 1815, je jasné, že už v té době se podobní teriéři ve Skotsku běžně vyskytovali. Byli používáni k lovu lišek, vyder, jezevců, hubili myši a potkany a spolehlivě hlídali pánův majetek. K jejich stabilizování do podoby samostatného plemene však došlo v roce 1875, kdy vyšel první standard a byl založen chovatelský klub.</description>
</item><item>
  <title>Dobrman</title>
  <link>http://www.rozhlas.cz/_zprava/30691</link>
  <description>Původ:
    V 60. a 70. letech 19. století ho vyšlechtil jistý K. F. L. Dobermann, výběrčí daní a exekutor v durynském městě Apolda. Ten pro výkon svého povolání naléhavě potřeboval ostrého psa, který by mu dokázal zjednat respekt. Hladkosrstí pinčové, které použil jako výchozí materiál, se však na německém území vyskytovali už ve středověku, byli jím zušlechtěni a také výrazně zvětšeni. Domníváme se, že za tímto účelem bylo přikříženo ještě několik dalších plemen.</description>
</item><item>
  <title>Erdelteriér</title>
  <link>http://www.rozhlas.cz/_zprava/29247</link>
  <description>
    Původ:
    Pochází z anglického hrabství Yorkshire, jméno dostal podle říčky Aire. Jako plemeno se z různých drsnosrstých teriérů nejednotného typu začal formovat po roce 1860, byla přikřížena i další plemena (zřejmě otterhound, bulteriér, gordonsetr).
    
    </description>
</item><item>
  <title>Eurasier</title>
  <link>http://www.rozhlas.cz/_zprava/42690</link>
  <description>Původ: Plemeno, nově vyšlechtěné v padesátých letech v Německu křížením vlčího špice a čau - čau (pro osvěžení krve, zvýšení elegance a zlepšení plodnosti byl jednou přikřížen i samojed). Cílem bylo vytvořit psa s vynikající vyrovnanou povahou, zdravého, s funkční tělesnou stavbou. FCI uznán v roce 1973.</description>
</item><item>
  <title>Faraónský chrt</title>
  <link>http://www.rozhlas.cz/_zprava/44635</link>
  <description>Původ: Vyobrazení podobných psů byla nalezena již v hrobkách staroegyptských faraonů. Kosterní nálezy svědčí o tom, že předkové faraonského chrta už v dobách 2 000 let před naším letopočtem obývali celou oblast Středozemního moře. Skutečné plemeno se však paradoxně ustálilo až ve zcela nedávné době, v šedesátých letech našeho století, z chrtů žijících na Maltě.</description>
</item><item>
  <title>Flanderský bouvier</title>
  <link>http://www.rozhlas.cz/_zprava/52105</link>
  <description>Původ: Flandry, tedy oblast, která v 16. a 17. století tvořila jeden celek, ale dnes spadá částečně pod Belgii, částečně pod Francii. V překladu znamená bouvier totéž co honácký pes. Na jeho formování se kromě původních evropských ovčáků podíleli i předchůdci pinčů, kníračů, špiců i psů dogovitých.</description>
</item><item>
  <title>Flat coated retrívr (retrívr s hladkou srstí)</title>
  <link>http://www.rozhlas.cz/_zprava/30202</link>
  <description>
    Původ:
    Podobný jako u labradora. Vznikl ve Velké Británii křížením St. John´s Dog se setry, vodními španěly a snad i s koliemi, od nichž měl zdědit dlouhou hladkou srst. V Anglii oficiálně uznán roku 1898, standard z roku 1923 víceméně platí dodnes.
    
    </description>
</item><item>
  <title>Foxteriér drsnosrstý</title>
  <link>http://www.rozhlas.cz/_zprava/34686</link>
  <description>Původ: Původnější formou je foxteriér hladkosrstý, který bezprostředně navazuje na starého anglického teriéra, a sice na jeho hladkosrstou, bíle zbarvenou variantu. Podobní psi vykonávali na ostrovech práci norníků již ve 14. století. Drsnosrstý foxteriér vznikl později křížením hladkosrstých psů s jinými, blíže neurčenými drsnosrstými teriéry. Od počátku 20. století novější varianta postupně zastiňovala původní hladkosrstou, aby se ve 30. letech stala jedním z nejpopulárnějších psů vůbec.</description>
</item><item>
  <title>Foxteriér hladkosrstý</title>
  <link>http://www.rozhlas.cz/_zprava/33503</link>
  <description>Původ: Původnější formou je foxteriér hladkosrstý, který bezprostředně navazuje na starého anglického teriéra, a sice na jeho hladkosrstou, bíle zbarvenou variantu. Podobní psi vykonávali na ostrovech práci norníků již ve 14. století. Drsnosrstý foxteriér vznikl později křížením hladkosrstých psů s jinými, blíže neurčenými drsnosrstými teriéry. Od počátku 20. století novější varianta postupně zastiňovala původní hladkosrstou, aby se ve 30. letech stala jedním z nejpopulárnějších psů vůbec.</description>
</item><item>
  <title>Francouzský buldoček</title>
  <link>http://www.rozhlas.cz/_zprava/54433</link>
  <description>Původ: Považován za plemeno francouzské, částečně ale potomek starých anglických buldoků. Předkové bývali aktéry psích zápasů, lovili krysy, byli společníky řezníků a drožkářů. Stabilizován ve 2. polovině 19. století, v té době populární i v nejvyšších společenských vrstvách.</description>
</item><item>
  <title>Hannoverský barvář</title>
  <link>http://www.rozhlas.cz/_zprava/43959</link>
  <description>Původ: Plemeno nejen starobylého původu, ale i typu - domníváme se, že podobně vypadali kdysi tzv. keltští honiči, dnes považovaní za předky všech honičů a barvářů. Hannoverský barvář se v samostatné plemeno vyvinul v okolí Hannoveru, kde máme od konce 18. století zprávy o mimořádně výkonných a vytrvalých barvářích těžšího typu.</description>
</item><item>
  <title>Havanský psík</title>
  <link>http://www.rozhlas.cz/_zprava/35399</link>
  <description>Původ: Společný s ostatními bišonky, tedy Středomoří. Někteří z nich se v průběhu 15. - 16. století dostali se španělskými mořeplavci až na Kubu. Zde se časem, tak jak je to u bišonků pravidlem, stali oblíbenci nejbohatších vrstev. Po kubánské revoluci a svržení "buržoazie" téměř zanikli, naštěstí se jich ujali chovatelé v USA.</description>
</item><item>
  <title>Hovawart</title>
  <link>http://www.rozhlas.cz/_zprava/47103</link>
  <description>Původ: Plemeno vzniklo uměle na počátku našeho století s cílem znovuvytvořit starého německého selského psa. Do chovu byli použiti nečistokrevní psi chovaní na německých vesnicích, dále němečtí ovčáci, maďarští kuvaszi, gordonsetři, pyrenejští horští psi, leonbergři a snad i psi novofundlandští a švýcarští salašničtí.</description>
</item><item>
  <title>Chodský pes</title>
  <link>http://www.rozhlas.cz/_zprava/31779</link>
  <description>Původ: I když se jeho chovatelé snaží navazovat na tradici starých chodských ovčáckých psů, jak je známe z obrazů Mikoláše Alše a knih Aloise Jiráska, chodský pes začal fakticky vznikat až od roku 1985 v důsledku snah J. Findejse. Zpočátku byli použiti různí vesničtí psi odpovídajícího typu, jejichž majitelé se přihlásili na základě výzvy a fotografie, zveřejněné v kynologickém časopise. Dodnes bylo odchováno přibližně kolem 500 jedinců.</description>
</item><item>
  <title>Ibizský podengo</title>
  <link>http://www.rozhlas.cz/_zprava/46701</link>
  <description>Původ: Tento primitivní chrtovitý pes pochází z Baleárských ostrovů. Jeho předkové se sem pravděpodobně dostali s Féničany a Kartáginci z Afriky, protože v Egyptě byla nalezena několik tisíc let stará vyobrazení podobných psů. V původní podobě se tento pes zachoval prakticky až do dnešních dnů.</description>
</item><item>
  <title>Irský teriér</title>
  <link>http://www.rozhlas.cz/_zprava/35412</link>
  <description>Původ: Pochází z jižního Irska. Má společné předky s ostatními teriéry irského původu (kerry blue, glen of imaal, soft coated wheaten teriér). Skutečný chov začíná až po roce 1879, kdy byl založen specializovaný chovatelský klub.</description>
</item><item>
  <title>Irský vodní španěl</title>
  <link>http://www.rozhlas.cz/_zprava/43116</link>
  <description>Původ: Spřízněn se starším portugalským vodním psem, jemuž se dodnes velmi podobá. Již v 10. století byli podobní psi v Irsku užíváni k aportování vodního ptactva. V 19. století téměř vyhynul, zachován zůstal díky úsilí jediného chovatele J. McCarthyho.</description>
</item><item>
  <title>Jack Rusell teriér</title>
  <link>http://www.rozhlas.cz/_zprava/49176</link>
  <description>Původ: Vznikl v průběhu 19. století díky anglickému vesnickému faráři Jacku Rusellovi. Ten byl vášnivým lovcem a pro svou potřebu choval malé drsno či hladkosrsté bílostrakaté teriéry, jež užíval při štvanicích na koních i jako norníky. Vždy to byli ryze pracovní psi, u nichž byla exteriéru věnována minimální pozornost. K jejich oficiálnímu uznání proto došlo až v roce 1990.</description>
</item><item>
  <title>Jagdteriér</title>
  <link>http://www.rozhlas.cz/_zprava/27032</link>
  <description>
    Původ:
    Patří k nejmladším teriérům. Vznikl až ve dvacátých letech našeho století z netypicky zbarveného, tmavého foxteriéra a manchesterského teriéra. Hlavní důraz při šlechtění byl kladen na pracovní využitelnost.
    
    </description>
</item><item>
  <title>Japonský čin</title>
  <link>http://www.rozhlas.cz/_zprava/50578</link>
  <description>Původ: Pochází pravděpodobně z Číny, teprve později se dostal do Japonska. Dávné dějiny má zřejmě společné s pekinézem a tibetským španělem. Stal se oblíbencem japonských císařů a jeho chov se omezoval skutečně jen na nejvyšší vrstvy. Do Evropy se poprvé dostal v polovině minulého století, nikdy však nedosáhl takové popularity jako pekinéz.</description>
</item><item>
  <title>Jihoruský ovčák</title>
  <link>http://www.rozhlas.cz/_zprava/43447</link>
  <description>Původ: Asijský, zabydlel se v jižních oblastech Ruska a na Ukrajině, v Kazachstánu, na Krymu a na Kavkaze. Na jeho formování údajně měli podíl i pastevečtí psi ze Španělska, kteří sem byli dovezeni zároveň s novým ovčím plemenem merino. Ve své vlasti se dlouho rozvíjel v izolaci, a uchoval se tak v relativně přírodní formě. K uznání ze strany FCI došlo teprve nedávno.</description>
</item><item>
  <title>Jorkšírský teriér</title>
  <link>http://www.rozhlas.cz/_zprava/50128</link>
  <description>Původ: Kdysi ryze pracovní pes, jehož předkové splývali s ostatními nízkonohými skotskými teriéry. Měli podstatně kratší srst, byli větší a užívali se především k chytání krys a potkanů. Přerod z loveckého v luxusního společenského psa v Anglii započal koncem 19. století.</description>
</item><item>
  <title>Kadeřavý bišonek</title>
  <link>http://www.rozhlas.cz/_zprava/33013</link>
  <description>Původ: Patří do velmi starobylé skupiny bišonků, bílých "dámských" psíků, kteří prokazatelně existovali již ve starověku. Celý středověk byli oblíbenci královských rodin v Itálii a ve Francii. Novodobá historie bišonka začíná až mezi válkami, kdy se na jeho definování podíleli francouzští a belgičtí chovatelé.</description>
</item><item>
  <title>Karelský medvědí pes</title>
  <link>http://www.rozhlas.cz/_zprava/36652</link>
  <description>Původ: Pochází z Karélie, z hraniční oblasti mezi Ruskem a Finskem. Je velmi blízce spřízněn s ruskými lajkami, v minulosti s nimi prakticky splýval. Byl vyšlechtěn především k lovu velkých zvířat, včetně medvědů.</description>
</item><item>
  <title>Kavalír King Charles španěl</title>
  <link>http://www.rozhlas.cz/_zprava/50870</link>
  <description>Původ: Původně lovecký pes, používaný až do 19. století jako slídič, blízký příbuzný ostatních španělů. Zároveň už od středověku oblíbený společník korunovaných hlav (jméno získal po anglickém králi Karlovi I., jenž vládl v 1. polovině 17. století). Standard byl vydán roku 1928.</description>
</item><item>
  <title>Kavkazský pastevecký pes</title>
  <link>http://www.rozhlas.cz/_zprava/55105</link>
  <description>Původ: Patří k původním psům přírodního typu, kteří se už od pravěku vyskytovali v oblasti Kavkazu. Po staletí zde pomáhali místním pastevcům chránit stáda před vlky, medvědy i zloději. Jediným kritériem při výběru do chovu byla ostrost a odvaha, což se na povaze těchto psů projevuje dodnes.</description>
</item><item>
  <title>Kerry blue teriér</title>
  <link>http://www.rozhlas.cz/_zprava/36650</link>
  <description>Původ: Vzdálený původ společný s irským teriérem. Původně používaný především jako vodní pes. K vydělování stříbřitě modrých psů s měkkou srstí začalo docházet v hrabství Kerry od konce 80. let minulého století. Došlechtění plemene do dnešní ušlechtilosti a elegance se uskutečnilo v Anglii.</description>
</item><item>
  <title>King Charles španěl</title>
  <link>http://www.rozhlas.cz/_zprava/51311</link>
  <description>Původ: Blízký příbuzný kavalíra King Charles španěla, který byl v 19. století "přešlechtěn" do podoby malého pokojového psíka s extrémně zkrácenou čenichovou partií. Počátkem našeho století pak dochází k regeneračnímu chovu s cílem získat opět sportovního psa. Výsledkem je dnešní "kavalír", který se sice více podobá původnímu typu, ale paradoxně je přesto vývojově mladší, odvozený od "kinga".</description>
</item><item>
  <title>Knírač střední</title>
  <link>http://www.rozhlas.cz/_zprava/33205</link>
  <description>Původ: I když dnes jsou knírači podle velikosti rozděleni do tří samostaných plemen s vlastními standardy, předky mají společné zároveň s pinči. Byli jimi středně velcí, většinou hrubosrstí, málo elegantní selští psi. Chovali se převážně v jižním Německu, ale vlastně i v dalších středoevropských zemích, včetně naší (kde se jim říkalo stájoví pinčové), jako univerzální pomocníci ve stájích, při hubení obtížných hlodavců i hlídání příbytků, jako doprovod formanů. K definování plemene a následnému vydělení velikostních rázů do samostatné podoby docházelo od 80. let minulého století.</description>
</item><item>
  <title>Knírač velký</title>
  <link>http://www.rozhlas.cz/_zprava/35408</link>
  <description>Původ: I když dnes jsou knírači podle velikosti rozděleni do tří samostaných plemen s vlastními standardy, předky mají společné zároveň s pinči. Byli jimi středně velcí, většinou hrubosrstí, málo elegantní selští psi. Chovali se převážně v jižním Německu, ale vlastně i v dalších středoevropských zemích, včetně naší ( kde se jim říkalo stájoví pinčové), jako univerzální pomocníci ve stájích, při hubení obtížných hlodavců i hlídání příbytků, jako doprovod formanů. K definování plemene a následnému vydělení velikostních rázů do samostatné podoby docházelo od 80. let minulého století.</description>
</item><item>
  <title>Kuvaszs</title>
  <link>http://www.rozhlas.cz/_zprava/48627</link>
  <description>Původ: Jeho předchůdci byli psi typu tibetské dogy, patřící nomádským pastevcům. Ti v době stěhování národů táhli z Asie do Evropy a část se jich někdy v 10. století zastavila na území dnešního Maďarska. Jiní táhli dál, takže velmi podobné bílé pastevecké psy nalezneme po celé Evropě. Moderní chov začíná až na počátku našeho století, kdy byl vydán první standard.</description>
</item><item>
  <title>Labradorský retrívr</title>
  <link>http://www.rozhlas.cz/_zprava/28799</link>
  <description>Původ:     Pravděpodobně společný s novofundlandským psem. Obě plemena navazují na místního rybářského psa zvaného St. John´s Dog z kanadského New Foundlandu. Ti se počátkem 19. století dostali do Anglie, byli zde zušlechťováni a od původně černého psa byly vytvořeny i žlutá a hnědá varieta. K oficiálnímu uznání dochází roku 1903.</description>
</item><item>
  <title>Lakeland teriér</title>
  <link>http://www.rozhlas.cz/_zprava/32243</link>
  <description>Původ: Pochází z jezerní oblasti zvané Lake District v severozápadní Anglii, kde byli jeho předkové po staletí používáni především ke štvanicím na lišky. I když má společné kořeny s velšteriérem, jemuž se velmi podobá, vzhledem k uzavřenosti místa jeho vzniku se vyvíjel nezávisle na něm. Později byl křížen s bedlington teriérem. Oficiálně uznán byl v Anglii v roce 1928.</description>
</item><item>
  <title>Landseer</title>
  <link>http://www.rozhlas.cz/_zprava/51297</link>
  <description>Původ: Shodný s novofundlandským psem, za jehož barevnou variantu byl velmi dlouho (v USA a ve Velké Británii dodnes je) považován.</description>
</item><item>
  <title>Leonberger</title>
  <link>http://www.rozhlas.cz/_zprava/53132</link>
  <description>Původ: Vznikal od poloviny minulého století v důsledku chovatelského záměru městského radního z německého města Leonberg Heinricha Essiga, který chtěl vyšlechtit psa podobajícího se lvu. Jako základ byli použiti psi novofoundlandští, svatobernardští a pyrenejští horští.</description>
</item><item>
  <title>Lhasa apso</title>
  <link>http://www.rozhlas.cz/_zprava/47092</link>
  <description>Původ: Pochází z Tibetu, jeho předkové tam pomáhali horalům s pasením dobytčích stád. Chováni byli také v lámaistických klášterech, kde byli nejen využíváni jako hlídači, ale také uctíváni. Do Evropy se dostali v roce 1928, tehdy ještě prakticky splývali s dnešním ši-tzu a tibetským teriérem. Jako samostatné plemeno byl lhasa apso uznán až roku 1934.</description>
</item><item>
  <title>Luzernský švýcarský honič</title>
  <link>http://www.rozhlas.cz/_zprava/35926</link>
  <description>Původ: Velmi starobylý, v curyšské katedrále se dochovalo vyobrazení podobných psů už z roku 1 100 našeho letopočtu. Jako ostatní honiči, i oni navazují na psy starých Keltů. Po celý středověk byli užíváni k lovu zajíců, lišek, ale i vysoké. K rozčlenění do jednotlivých plemen, která jsou dnes považována za samostatná, dochází však až počátkem našeho století.</description>
</item><item>
  <title>Lvíček</title>
  <link>http://www.rozhlas.cz/_zprava/37015</link>
  <description>Původ: Starobylý. S podobnými malými psy "lvího" střihu se setkáváme už od 14. století na obrazech největších malířů, např. Lucase Cranacha, F. Goyi aj. Vždy byli oblíbenci nejvyšších vrstev. V novověku, s klesajícím významem šlechty, téměř vymizeli. K jejich regeneraci došlo až po 2. světové válce zásluhou belgické chovatelky Bennertové.</description>
</item><item>
  <title>Maltézáček</title>
  <link>http://www.rozhlas.cz/_zprava/31403</link>
  <description>Původ:     Jako ostatní bišonci (z nichž je zřejmě nejstarší) pochází pravděpodobně ze Středomoří. Jak dokládají starověké malby, jeho předkové patřili již k oblíbencům římských patricijů. Do současné podoby byl vyšlechtěn až na počátku tohoto století ve Velké Británii.</description>
</item><item>
  <title>Malý hladkosrstý pinč</title>
  <link>http://www.rozhlas.cz/_zprava/29243</link>
  <description>
    Původ:
    Vyšel ze stejných předků jako pinč, tedy ze středně velkých psů užívaných především k chytání krys a k hlídání. K rozlišování jednotlivých forem podle velikosti a kvality srsti začalo docházet až od druhé poloviny 17. století. K oficiálnímu oddělení malého hladkosrstého pinče došlo ovšem až na samém konci 19. století.
    
    </description>
</item><item>
  <title>Malý kontinentální španěl (motýlek a phaléne)</title>
  <link>http://www.rozhlas.cz/_zprava/52342</link>
  <description>Původ: Starý. S trpasličími španěly se setkáváme na obrazech starých mistrů už od 12. století, později i na plátnech Rembrandtových, Goyových, Tizianových. Vždy byli oblíbenci nejvyšších vrstev, po Velké francouzské revoluci s klesajícím významem šlechty postupně upadali v zapomenutí. Teprve na počátku 20. století dochází v Belgii k obnovení chovu, který se však výrazněji rozvíjí až po roce 1945.</description>
</item><item>
  <title>Manchesterský teriér</title>
  <link>http://www.rozhlas.cz/_zprava/51302</link>
  <description>Původ: Navazuje na staroanglického black and tan teriéra, jemuž se vzhledově velmi podobá a představuje tak jednu z nejpůvodnějších teriérských forem. Používán byl především k dávení hlodavců, a to jak v domácnostech, tak i při závodech v zabíjení krys. Za účelem zvýšení jeho rychlosti byl v 19. století křížen s vipetem.</description>
</item><item>
  <title>Mastif</title>
  <link>http://www.rozhlas.cz/_zprava/43865</link>
  <description>Původ: Bývá někdy odvozován od bojových psů římských legií. Ve středověku byli jeho předkové používáni nejen k zápasům, ale také při lovu. Moderní chov začíná v první polovině minulého století, roku 1883 byl vydán první standard.</description>
</item><item>
  <title>Mexický naháč</title>
  <link>http://www.rozhlas.cz/_zprava/49182</link>
  <description>Původ: Nejasný. Jedni se domnívají, že jde o původního psa starých Aztéků, druzí, že se do Ameriky dostal s mořeplavci z Asie. Nálezy hliněných figurek z doby 3 700 let před naším letopočtem podporují dokonce teorii, že mexický naháč patří k nejstarším psím plemenům. Naháči pravděpodobně vznikli v důsledku mutace.</description>
</item><item>
  <title>Mops</title>
  <link>http://www.rozhlas.cz/_zprava/57195</link>
  <description>Původ: Nejasný. Nejpravděpodobnější se zdá, že pochází z Číny a je spřízněn s pekinézem, vyloučen však není ani molossoidní (dogovitý) původ tohoto plemene. V 17. - 18. století byl nejoblíbenějším psem vysoké společnosti, panoval dokonce "kult mopse". V 19. století téměř vyhynul, zájem o něj výrazně vzrůstá až v posledních desetiletích.</description>
</item><item>
  <title>Neapolský mastin</title>
  <link>http://www.rozhlas.cz/_zprava/42400</link>
  <description>Původ: Jako všichni tzv. molossoidní psi bývá odvozován od řeckého kmene Molossů, a jeho původ tudíž sahá do doby několik set let př.n.l. Římané podobných psů používali ke zvířecím zápasům v arénách i při tažení svých legií. FCI uznán až v roce 1949.</description>
</item><item>
  <title>Německá doga</title>
  <link>http://www.rozhlas.cz/_zprava/37020</link>
  <description>Původ: Bezprostředními předchůdci německé dogy byli tzv. býkohryzové, psi používaní k nahánění dobytka, k lovu, ke štvanicím na divoká prasata i šelmy. První standard německé dogy byl vydán roku 1880 u příležitosti výstavy psů v Berlíně. Německá doga z přelomu století už v zásadě odpovídala dnešnímu vzhledu tohoto plemene.</description>
</item><item>
  <title>Německý křepelák</title>
  <link>http://www.rozhlas.cz/_zprava/38793</link>
  <description>Původ: Středně velcí psi typu španěla, zvaní "ptačí psi", se na území dnešního Německa používali k lovu pernaté zvěře již ve středověku. Teprve na přelomu 19. a 20. století se z nich začala vydělovat samostatná plemena: známější německý ohař dlouhosrstý a křepelák, jenž vznikl přikřížením již stabilizovaných plemen španělů.</description>
</item><item>
  <title>Německý ovčák</title>
  <link>http://www.rozhlas.cz/_zprava/40367</link>
  <description>Původ: Poměrně mladé plemeno, ustáleno až na přelomu 19. a 20. století z německých selských psů nejednotného typu. V základních rysech se shoduje s ostatními evropskými ovčáky. Hlavní zásluhu na jeho vzniku má rytmistr Max von Stephanitz, kterému se za pomoci dalších chovatelů podařilo stvořit nejčastěji chované plemeno světa.</description>
</item><item>
  <title>Německý špic malý černobílý</title>
  <link>http://www.rozhlas.cz/_zprava/39521</link>
  <description>Původ: Špicové patří k nejstarším formám domácího psa, podobní psi existovali již několik set let před naším letopočtem, jak o tom svědčí četná vyobrazení z antických dob. Jsou na nich psi s typickými znaky špice: špičatým čenichem, nad hřbet zatočeným ocasem, se vzpřímenýma ušima. Někteří autoři dokonce tvrdí, že už kosterní nálezy psa bažinného z paleolitu vykazují typické znaky špicovitých psů. V Německu a vůbec na území střední Evropy špicové podobní dnešním žili již ve středověku, nicméně s registrovaným chovem se začalo tak jako u většiny ostatních plemen až koncem 19. století.</description>
</item><item>
  <title>Německý špic vlčí</title>
  <link>http://www.rozhlas.cz/_zprava/38297</link>
  <description>Původ: Špicové patří k nejstarším formám domácího psa, podobní psi existovali již několik set let před naším letopočtem, jak o tom svědčí četná vyobrazení z antických dob. Jsou na nich psi s typickými znaky špice: špičatým čenichem, nad hřbet zatočeným ocasem, se vzpřímenýma ušima. Někteří autoři dokonce tvrdí, že už kosterní nálezy psa bažinného z paleolitu vykazují typické znaky špicovitých psů. V Německu a vůbec na území střední Evropy špicové podobní dnešním žili již ve středověku, nicméně s registrovaným chovem se začalo tak jako u většiny ostatních plemen až koncem 19. století.</description>
</item><item>
  <title>Norfolský teriér</title>
  <link>http://www.rozhlas.cz/_zprava/48674</link>
  <description>Původ: Pochází z okolí města Norvich ve východní Anglii, je blízce příbuzný se skotskými teriéry. Vznikl v průběhu 19. století z různých teriérských plemen, z nichž byli vybíráni a spojováni jedinci co nejmenší, krátkonozí a červenavě zbarvení, kteří měli uši buď vztyčené  (dnešní norvičský teriér), nebo klopené (dnes norfolský teriér). K oddělení těchto dvou typů do samostatných plemen došlo až v padesátých letech našeho století.</description>
</item><item>
  <title>Norský buhund</title>
  <link>http://www.rozhlas.cz/_zprava/33512</link>
  <description>Původ: Kořeny tohoto přírodního špicovitého plemene ze Skandinávie sahají mnoho set let do historie. Podobní psi se v jihozápadním Norsku vyskytovali už v prvním tisíciletí našeho letopočtu. Vždy to byli především pomocníci pastevců ovcí a zároveň dobří hlídači. Jejich vzhled se po dlouhá staletí až do dnešní doby takřka nezměnil.</description>
</item><item>
  <title>Norský losí pes šedý (elkhund)</title>
  <link>http://www.rozhlas.cz/_zprava/34910</link>
  <description>Původ: Starobylý. Podobní špicovití psi žili v severní Evropě, jak dokládají archeologické nálezy, již několik tisíc let před naším letopočtem. Byli univerzálně použitelní (lov i pasení losů, hlídání) a až do 19. století nebyli přesně definováni do jednotlivých plemen. Moderní chov začíná od 70. let minulého století.</description>
</item><item>
  <title>Norský lundehund</title>
  <link>http://www.rozhlas.cz/_zprava/32246</link>
  <description>Původ: Na ostrovech severního Norska Vaeroy a Rost, kde byl odpradávna používán k lovu papuchalků (severští ptáci). Díky reproduktivní izolaci se vyvinul ve svérázné plemeno s několika výraznými anatomickými odchylkami, které mu umožňovaly pohyb v těžkém skalnatém terénu a vytahování papuchalků z jejich úzkých nor.</description>
</item><item>
  <title>Norvičský teriér</title>
  <link>http://www.rozhlas.cz/_zprava/47951</link>
  <description>Původ: Pochází z okolí města Norvich ve východní Anglii, je blízce příbuzný se skotskými teriéry. Vznikl v průběhu 19. století z různých teriérských plemen, z nichž byli vybíráni a spojováni jedinci co nejmenší, krátkonozí a červenavě zbarvení, kteří měli uši buď vztyčené  (dnešní norvičský teriér), nebo klopené (dnes norfolský teriér). K oddělení těchto dvou typů do samostatných plemen došlo až v padesátých letech našeho století.</description>
</item><item>
  <title>Novofundlandský pes</title>
  <link>http://www.rozhlas.cz/_zprava/50610</link>
  <description>Původ: Pravděpodobně evropského původu, formoval se však po století coby pomocník rybářů na kanadském ostrově New Foundland. Byl tehdy mnohem menší a lehčí, měl hrubou nebo vlnitou srst. Do moderní podoby byl, tak jako mnoho jiných plemen, vyšlechtěn ve Velké Británii.</description>
</item><item>
  <title>Pekingský palácový psík</title>
  <link>http://www.rozhlas.cz/_zprava/49187</link>
  <description>Původ: Starobylý. Jeho předkové, tzv. lví psi, byli na dvorech čínských císařů chováni už v 6. století našeho letopočtu. Jejich držení bylo vyhrazeno pouze členům panovnického rodu, omezovalo se na areál Zakázaného města a bylo podřízeno velmi přísným regulím. Do Evropy se první pekinézové dostali až po vpádu britských vojáků do Pekingu v roce 1860. Tam okamžitě vzbudili pozornost a britští chovatelé je postupně přetvořili do dnešní vysoce prošlechtěné podoby.</description>
</item><item>
  <title>Peruánský naháč</title>
  <link>http://www.rozhlas.cz/_zprava/50145</link>
  <description>Původ: Platí o něm v zásadě totéž co o mexickém naháčovi. Zatímco ten je však připisován Aztékům, peruánský naháč je považován za psa Inků. Prakticky se však jednalo o téhož bezsrstého psa, k jehož rozrůznění do samostaných plemen došlo až v moderní době.</description>
</item><item>
  <title>Pinč</title>
  <link>http://www.rozhlas.cz/_zprava/27029</link>
  <description>
    Původ:
    Pravděpodobně má nejblíže k původnímu typu pinče, od něhož byli později odvozeni dnes známější dobrmani i malí hladkosrstí pinčové. Středně velcí hladkosrstí psi se odnepaměti vyskytovali na německém, ale i českém venkově a plnili tam nejrůznější úkoly : lovili krysy, hlídali dvůr, doprovázeli formany a povozníky.
    
    </description>
</item><item>
  <title>Polský ovčák nížinný (PON)</title>
  <link>http://www.rozhlas.cz/_zprava/39696</link>
  <description>Původ: Potomek asijských ovčáckých psů typu tibetského teriéra, kteří se do Evropy dostali v dobách stěhování národů s kočovnými kmeny z Asie. S mnohasethlavými stády ovcí pomáhali středně velcí chundelatí psi lidem po celý středověk, ale skutečné plemeno se z nich začalo formovat poměrně velmi pozdě, až ve dvacátých letech našeho století. Slibné začátky přerušila druhá světová válka, po níž se začínalo parkticky znovu. K oficiálnímu uznání plemen došlo až v roce 1963.</description>
</item><item>
  <title>Portugalský vodní pes</title>
  <link>http://www.rozhlas.cz/_zprava/43624</link>
  <description>Původ: Velmi staré plemeno, máme důkazy o tom, že jeho předchůdci se v Portugalsku vyskytovali již ve 13. století. Již tehdy to byl pes rybářů, který pomáhal přitahovat sítě, chytat z nich vyklouzlé ryby a přenášet zprávy z lodě na pevninu a zpět. V novověku přišel o práci a nevyhynul jen díky obrovskému nadšení hrstky chovatelů, kterým se podařilo ho stabilizovat až v 60. letech 20. století.</description>
</item><item>
  <title>Pražský krysařík</title>
  <link>http://www.rozhlas.cz/_zprava/33179</link>
  <description>Původ:Velmi malí pinčové - "ratlíčci" se na území Čech prý vyskytovali už dobách Rudolfa II (přelom 16. a 17. století), později však prakticky vymizeli nebo byli zahrnuti do německého plemene " malý hladkosrstý pinč". Dnešní pražský krysařík je výsledkem chovatelské rekonstrukce moderních českých chovatelů od počátku šedesátých let našeho století.</description>
</item><item>
  <title>Pudl královský</title>
  <link>http://www.rozhlas.cz/_zprava/41142</link>
  <description>Původ: Vznikl z tzv. vodních psů, užívaných k lovu vodního ptactva, kteří byli příležitostně využíváni i při pasení ovcí. Byli to psi přibližně velikosti německého ovčáka. K rozrůzňování do jednotlivých velikostních typů dochází až ve 20. století. Společenským psem se pudl stává teprve koncem 18. století. První standard vychází roku 1880.</description>
</item><item>
  <title>Pudl střední</title>
  <link>http://www.rozhlas.cz/_zprava/38798</link>
  <description>Původ: Vznikl z tzv. vodních psů, užívaných k lovu vodního ptactva, kteří byli příležitostně využíváni i při pasení ovcí. Byli to psi přibližně velikosti německého ovčáka. K rozrůzňování do jednotlivých velikostních typů dochází až ve 20. století. Společenským psem se pudl stává teprve koncem 18. století. První standard vychází roku 1880.</description>
</item><item>
  <title>Pudl trpasličí</title>
  <link>http://www.rozhlas.cz/_zprava/40365</link>
  <description>Původ: Vznikl z tzv. vodních psů, užívaných k lovu vodního ptactva, kteří byli příležitostně využíváni i při pasení ovcí. Byli to psi přibližně velikosti německého ovčáka. K rozrůzňování do jednotlivých velikostních typů dochází až ve 20. století. Společenským psem se pudl stává teprve koncem 18. století. První standard vychází roku 1880.</description>
</item><item>
  <title>Puli</title>
  <link>http://www.rozhlas.cz/_zprava/43862</link>
  <description>Původ: Předkové puliho se zřejmě dostali do východní Evropy v době stěhování národů s kočovnými asijskými pastevci. I když k přímé práci u ovcí byli jeho předkové využíváni po celý středověk, plánovitý chov začal až v roce 1910 zásluhou doktora Raitsise, který popsal a roztřídil všechna maďarská ovčácká plemena.</description>
</item><item>
  <title>Pumi</title>
  <link>http://www.rozhlas.cz/_zprava/44003</link>
  <description>Původ: Je mladším příbuzným puliho, vznikl v 18. století křížením tohoto plemene s německým špicem a údajně také blíže neurčeným teriérem a briardem. Trochu paradoxně zůstalo toto mladší z obou příbuzných plemen do dnešních dnů zachováno v původnější formě a je také dosud pracovně používáno.</description>
</item><item>
  <title>Pyrenejský horský pes</title>
  <link>http://www.rozhlas.cz/_zprava/53719</link>
  <description>Původ: Asijského původu, odvozuje se od tibetské dogy. Je největším z řady navzájem si velmi podobných bílých pasteveckých psů, kteří pomáhali pastevcům v horách od Karpat až po Pyreneje.</description>
</item><item>
  <title>Pyrenejský ovčák</title>
  <link>http://www.rozhlas.cz/_zprava/49650</link>
  <description>Původ: Navazuje na prastaré ovčácké psy asijského původu, kteří se s kočovnými pastevci dostali až na Pyrenejský poloostrov. Formoval se v oblasti mezi Lurdami a Gavarnií, kde se prý na selských dvorech vyskytuje dodnes. Ostatně i čistokrevní pyrenejští ovčáci jsou typově značně nejednotným a jen velmi málo prošlechtěným plemenem. Původnější varietou je typ s dlouhou srstí v obličeji.</description>
</item><item>
  <title>Rhodéský ridgeback</title>
  <link>http://www.rozhlas.cz/_zprava/46703</link>
  <description>Původ: Pochází z Jižní Afriky, kde byl vyšlechtěn z původních psů afrických Křováků a evropských plemen, která si přivezli holandští přistěhovalci (mastifů, dog, erdelteriérů, chrtů, bladhaundů). Od roku 1922 má svůj standard, od roku 1924 mezinárodně uznaný.</description>
</item><item>
  <title>Rotvajler</title>
  <link>http://www.rozhlas.cz/_zprava/39712</link>
  <description>Původ: Navazuje pravděpodobně už na římské bojové a válečné psy, kteří se na území Německa smísili s domácími honáky a ovčáky. I když velcí silní psi, používaní k hnaní dobytka, k tahu i k ochraně, existovali na jihu Německa po dlouhá staletí, moderní rotvajler z nich vznikl až koncem 19. století. Rotvajleři z počátku století už v zásadě odpovídali dnešnímu typu.</description>
</item><item>
  <title>Samojed</title>
  <link>http://www.rozhlas.cz/_zprava/31003</link>
  <description>
    Původ:
    Psy tohoto typu používali odnepaměti Samojedové (dnes nazývaní Němci), sibiřský kmen, kočující po nejsevernější části Asie. Jejich psi dovedli nejenom táhnout sáně, ale také vydatně pomáhat při lovu, udržet pohromadě mnohasethlavá stáda sobů i spolehlivě ohlídat skrovný majetek. Na konci minulého století se dostali do USA i do Evropy.
    
    </description>
</item><item>
  <title>Sealyham teriér</title>
  <link>http://www.rozhlas.cz/_zprava/43463</link>
  <description>Původ: Vznikl v druhé polovině minulého století záměrným chovatelským působením jistého kapitána Edwardse z Walesu. Ten si vytkl cíl vytvořit ideálního teriéra pro lov lišek, jezevců a vyder, jenž by byl dostatečně ostrý a nebojácný, ale zároveň snadno ovladatelný a snášenlivý vůči jiným psům. Nezanechal po sobě žádné chovatelské záznamy, pouze se domníváme, že pro křížení použil Dandie Dinmont teriéry, foxteriéry, francouzské hrubosrsté basety a snad i další plemena. K prvnímu oficiálnímu uznání došlo v roce 1911.</description>
</item><item>
  <title>Schwyzský švýcarský honič</title>
  <link>http://www.rozhlas.cz/_zprava/34987</link>
  <description>Původ: Velmi starobylý, v curyšské katedrále se dochovalo vyobrazení podobných psů už z roku 1 100 našeho letopočtu. Jako ostatní honiči, i oni navazují na psy starých Keltů. Po celý středověk byli užíváni k lovu zajíců, lišek, ale i vysoké. K rozčlenění do jednotlivých plemen, která jsou dnes považována za samostatná, dochází však až počátkem našeho století.</description>
</item><item>
  <title>Sibiřský hasky</title>
  <link>http://www.rozhlas.cz/_zprava/29268</link>
  <description>
    Původ:
    Po staletí chovali jejich předchůdce v téměř čisté podobě kočovní Čukčové, žijící na území dnešní Sibiře, především v Jakutsku. I když je pravděpodobné, že přes zamrzlé moře se tito psi dostávali na nedaleký americký kontinent už mnohem dříve, oficiálně se zde představili až v roce 1909 u příležitosti závodů psích spřežení.
    
    </description>
</item><item>
  <title>Silky teriér</title>
  <link>http://www.rozhlas.cz/_zprava/50860</link>
  <description>Původ: Vznikl v Austrálii z evropských předků: předchůdců dnešních skotských teriérů, kteří se od nich vlivem reproduktivní izolace výrazně odlišili, a sice jako jejich "pokojová" varianta. Pravděpodobný je i podíl krve později dovezených jorkšírských teriérů. První standard vznikl roku 1908.</description>
</item><item>
  <title>Skajteriér</title>
  <link>http://www.rozhlas.cz/_zprava/44627</link>
  <description>Původ: Pochází ze skotského ostrova Skye, kde byli už od konce 18. století chováni dlouhosrstí nízkonozí teriéři, určení pro lov malých šelem na povrchu i v norách. Poté, co si ho v polovině minulého století oblíbila britská královna Viktorie, se rychle šířil. Roku 1876 byl založen klub chovatelů tohoto plemene a v tomtéž roce vyšel také první oficiální standard.</description>
</item><item>
  <title>Skotský ovčák - kolie</title>
  <link>http://www.rozhlas.cz/_zprava/46395</link>
  <description>Původ: Původní evropský ovčák. Pojmenování získal nejspíše po starém ovčím plemeni "colley", chovaném od 18. století ve Skotsku. K jejímu většímu rozšíření došlo až poté, co si ji oblíbila britská královna Viktorie. Je velmi pravděpodobné, že pro celkové zušlechtění typu došlo k přikřížení barzoje.</description>
</item><item>
  <title>Skotský teriér</title>
  <link>http://www.rozhlas.cz/_zprava/42405</link>
  <description>Původ: Společný s ostatními nízkonohými teriéry, pocházejícími ze Skotska (vesthajlendský, skaj, kernteriér). Krátké končetiny, vzniklé pravděpodobně náhodnou mutací, byly chovatelsky podchyceny, neboť umožňovaly využití při lovu lišek, jezevců a dalších zvířat žijících v úzkých podzemních norách. Skotský teriér v podobě, v jaké ho známe dnes, existuje od 80. let minulého století, kdy byl vydán první standard, jenž s menšími úpravami platí dodnes.</description>
</item><item>
  <title>Slovenský čuvač</title>
  <link>http://www.rozhlas.cz/_zprava/47657</link>
  <description>Původ: Všichni bílí karpatští pastevečtí psi (např. maďarský kuvasz, polský ovčák podhalaňský, maremmansko-abruzský pastevecký pes) spadali v minulosti do skupiny horských pasteveckých psů bez bližšího rozlišení. K vydělování jednotlivých plemen začalo docházet až od konce 19. století. O vznik slovenského čuvače se zasloužil především profesor Vysoké školy veterinární v Brně Antonín Hrůza, jehož snahy vyvrcholily mezinárodním uznáním plemene v roce 1965.</description>
</item><item>
  <title>Slovenský kopov</title>
  <link>http://www.rozhlas.cz/_zprava/41134</link>
  <description>Původ: Starobylé plemeno, které se na území dnešního Slovenska formovalo už ve středověku a navazuje na tzv. panonské honiče, používané v celé střední Evropě. Jako samostatné plemeno se však stabilizoval až na počátku 20. století, k oficiálnímu uznání tohoto původně československého plemene došlo dokonce teprve v roce 1963.</description>
</item><item>
  <title>Soft coated wheaten teriér</title>
  <link>http://www.rozhlas.cz/_zprava/38132</link>
  <description>Původ: Úzce spřízněný s ostatními irskými teriéry (irský, kerry blue, glen of imaal), od nichž se definitivně oddělil až ve 30. letech našeho století svou měkkou srstí plavé barvy (odtud název soft coated wheaten = s měkkou pšeničnou srstí).</description>
</item><item>
  <title>Stafordšírský bulteriér</title>
  <link>http://www.rozhlas.cz/_zprava/53431</link>
  <description>Původ: Stejný jako u předchozího amerického stafordšírského teriéra, s nímž dlouho téměř splýval. Do samostatného plemene se začal vyvíjet až od 30. let našeho století, kdy vznikl samostatný chovatelský klub.</description>
</item><item>
  <title>Středoasijský pastevecký pes</title>
  <link>http://www.rozhlas.cz/_zprava/56590</link>
  <description>Původ: Podobně jako kavkazský pastevecký pes pochází z oblasti Kavkazu, kde se jeho předkové vyskytovali již ve starověku. Jedná se o původní, přírodní plemeno, používané kočovnými pastevci k hlídání a ochraně stád. Přesto patří k nejmladším, tedy oficiálně teprve zcela nedávno uznaným plemenům.</description>
</item><item>
  <title>Svatobernardský pes</title>
  <link>http://www.rozhlas.cz/_zprava/52107</link>
  <description>Původ: Navazuje na římské dogovité psy, ve svébytné plemeno se vyvinul díky prostorové izolaci. Po staletí byli jeho předchůdci chováni ve švýcarském klášteře sv. Bernarda a pomáhali vyhledávat zbloudilé poutníky. V 19. století téměř vyhynuli, chov byl obnoven za použití novofundlandských psů.</description>
</item><item>
  <title>Šarpej</title>
  <link>http://www.rozhlas.cz/_zprava/46406</link>
  <description>Původ: Moderní svět se s ním seznámil teprve v 70. letech našeho století, kdy byl první exemplář přivezen z Číny do Spojených států. Do Evropy se dostal až počátkem 80. let. Přesto coby blízký příbuzný čaua patří k velmi starým plemenům a svými kořeny zřejmě dosahuje až do dob před naším letopočtem.</description>
</item><item>
  <title>Šarplaninec</title>
  <link>http://www.rozhlas.cz/_zprava/54042</link>
  <description>Původ: Asijského původu, vzdáleně spřízněný s tibetskou dogou. Pochází z Makedonie, z pohoří Šarplanina, kde byl po staletí držen tamními pastevci na ochranu ovčích stád před velkými šelmami.</description>
</item><item>
  <title>Šeltie</title>
  <link>http://www.rozhlas.cz/_zprava/47098</link>
  <description>Původ: Přímo se nabízející domněnka, že šeltie je zmenšeninou kolie, kupodivu není správná. Vše nasvědčuje tomu, že šeltie je plemeno starší, původnější. Vznikla na Shetlandských ostrovech, kde jsou extrémní klimatické podmínky a nedostatek potravy, na základě potřeby co nejmenších a nejskromnějších psů, přesto však výkonných ovčáků. K jejím předkům pravděpodobně patřili severští špicové. Svět šeltii objevil až počátkem tohoto století, poté, co byla roku 1906 vystavena na proslulé Cruftově výstavě v Anglii.</description>
</item><item>
  <title>Ši - tzu</title>
  <link>http://www.rozhlas.cz/_zprava/47651</link>
  <description>Původ: Shodný s lhasa apso. K jeho oddělení dochází až ve třicátých letech našeho století. Zkrácená čenichová partie i kratší končetiny oproti ostatním tibetským plemenům jsou přikládány přikřížení pekinézů.</description>
</item><item>
  <title>Šiba inu</title>
  <link>http://www.rozhlas.cz/_zprava/43957</link>
  <description>Původ: Patří k velmi starým plemenům. Kosterní pozůstatky jejích špicovitých prapředků, jako jsou vztyčené uši a nad hřbet stočený ocas, pocházejí z doby několik tisíciletí před naším letopočtem. Dnešní šiby ve své miniaturizované podobě jsou výsledkem křížení několika typů z horských oblastí.</description>
</item><item>
  <title>Šiperka</title>
  <link>http://www.rozhlas.cz/_zprava/51294</link>
  <description>Původ: Dodnes se odborníci nedokázali shodnout, zda šiperku zařadit mezi špice nebo mezi ovčáky. Klasifikace FCI se rozhodla pro její zařazení do skupiny I, tedy k ovčákům. Na území dnešní Belgie byli podobní psi chováni už ve středověku především drobnými řemeslníky, kteří pro své psy dokonce již v roce 1890 uspořádali výstavu - zřejmě první na světě. Až do 19. století byla velmi oblíbeným psem lodníků, však také slovo "šiperka" prý ve vlámštině znamená "malý lodník". První oficiální standard byl vydán roku 1888.</description>
</item><item>
  <title>Španělský mastin</title>
  <link>http://www.rozhlas.cz/_zprava/53430</link>
  <description>Původ: Dosud značně nevyrovnané molossoidní plemeno, teprve nedávno uznán ze strany FCI. Předtím byl po staletí chován kočovnými španělskými pastevci jako pomocník při hnaní stád i k jejich ochraně před velkými šelmami.</description>
</item><item>
  <title>Švýcarský nízkonohý honič bernský drsnosrstý</title>
  <link>http://www.rozhlas.cz/_zprava/36655</link>
  <description>Původ: V zásadě shodný se švýcarským honičem. Teprve na přelomu našeho století, kdy byl ve Švýcarsku zaveden systém lovu v jednotlivých revírech, pro který byli klasičtí honiči příliš velcí, došlo k vytvoření krátkonohé, a tudíž pomalejší variety. Specializovaný klub byl pro ně založen roku 1905.</description>
</item><item>
  <title>Švýcarští nízkonozí honiči schwyzský a bernský</title>
  <link>http://www.rozhlas.cz/_zprava/38406</link>
  <description>Původ: V zásadě shodný se švýcarským honičem. Teprve na přelomu našeho století, kdy byl ve Švýcarsku zaveden systém lovu v jednotlivých revírech, pro který byli klasičtí honiči příliš velcí, došlo k vytvoření krátkonohé, a tudíž pomalejší variety. Specializovaný klub byl pro ně založen roku 1905.</description>
</item><item>
  <title>Tibetská doga</title>
  <link>http://www.rozhlas.cz/_zprava/49678</link>
  <description>Původ: Patří k nejstarším plemenům světa, bývá považována za předchůdce všech dogovitých. S vyobrazeními podobných psů se setkáváme už na reliéfech z doby několik set let před n.l. Jako první Evropan ji popsal Marco Polo. I když se od počátku 20. století do Evropy několik jedinců z Tibetu dostalo, systematický chov začal až úplně nedávno, koncem 70. let.</description>
</item><item>
  <title>Tibetský španěl</title>
  <link>http://www.rozhlas.cz/_zprava/48624</link>
  <description>Původ: Zřejmě není blízkým příbuzným lhasy, ši-tzu a tibetského teriéra, neosrstěná čenichová partie spíše hovoří o příbuzenství s tibetskou dogou. Mnohem nápadnější je podobnost s pekinézem, s nímž má společné předky, přičemž tibetský španěl je zřejmě forma vývojově starší, původnější. Jeho předkové bývali uctívanými klášterními psy, ale plnili i úlohu hlídačů. Moderní evropský chov začíná až v roce 1934, rozhodující podíl na formování plemene měli britští chovatelé.</description>
</item><item>
  <title>Tosa inu</title>
  <link>http://www.rozhlas.cz/_zprava/44010</link>
  <description>Původ: Pochází z Japonska, kde vznikla křížením původních domácích špicovitých psů, používaných ke psím zápasům, s evropskými bojovými psy: mastify, bulmastify, bulteriéry, buldoky aj. Moderní chov začíná po roce 1848.</description>
</item><item>
  <title>Toy špic pomerančový</title>
  <link>http://www.rozhlas.cz/_zprava/39716</link>
  <description>Původ: Špicové patří k nejstarším formám domácího psa, podobní psi existovali již několik set let před naším letopočtem, jak o tom svědčí četná vyobrazení z antických dob. Jsou na nich psi s typickými znaky špice: špičatým čenichem, nad hřbet zatočeným ocasem, se vzpřímenýma ušima. Někteří autoři dokonce tvrdí, že už kosterní nálezy psa bažinného z paleolitu vykazují typické znaky špicovitých psů. V Německu a vůbec na území střední Evropy špicové podobní dnešním žili již ve středověku, nicméně s registrovaným chovem se začalo tak jako u většiny ostatních plemen až koncem 19. století.</description>
</item><item>
  <title>Velký švýcarský salašnický pes</title>
  <link>http://www.rozhlas.cz/_zprava/58582</link>
  <description>Původ: Původ má shodný se všemi švýcarskými salašnickými psy (bernský, appenzellský, entlebušský). K jeho vydělení došlo až po roce 1908.</description>
</item><item>
  <title>Velškorgi (pembroke a cardigan)</title>
  <link>http://www.rozhlas.cz/_zprava/50592</link>
  <description>Původ: Jedná se o velmi starého psa, pravděpodobně keltského původu. Doklady o existenci předchůdců corgiů v Británii máme už z 10. století. Přesto je oficiální kynologie objevila až velmi pozdě, na výstavě v roce 1925. Zájem veřejnosti o ně byl probuzen až ve třicátých letech, kdy si je pořídila anglická královská rodina (k oblíbencům britské královny patří dodnes).</description>
</item><item>
  <title>Velššpringršpaněl</title>
  <link>http://www.rozhlas.cz/_zprava/36661</link>
  <description>Původ: Blízký příbuzný špringršpaněla. Vznikl ve Welshu z místního typu slídičů. Vzhledem k relativní uzavřenosti této oblasti vysokými horami zde byl po staletí chován v relativně čisté podobě. Přesto byl oficiálně uznán až počátkem 20. století.</description>
</item><item>
  <title>Velšteriér</title>
  <link>http://www.rozhlas.cz/_zprava/30697</link>
  <description>
    Původ:
    Velmi staré a relativně původní plemeno. Bezprostředně navazuje na hrubosrstého staroanglického black and tan teriéra, užívaného na tzv. škodnou (lišky, kuny, ale i jezevce, vydry). V 19. století byl zušlechťován prostřednictvím dalších plemen (bedlingtonteriér, foxteriér, irský, jorkšírský a manchester teriér, snad i kolie). Roku 1887 v Anglii poprvé oficiálně uznán.
    
    </description>
</item><item>
  <title>Vendéeský hrubosrstý baset</title>
  <link>http://www.rozhlas.cz/_zprava/39725</link>
  <description>Původ: Původem patří k nejstarším formám evropských honičů. Nízkonozí baseti byli poprvé cíleně chovatelsky podchyceni v 90. letech minulého století hrabětem Christianem d´Elve z kraje Vendée.</description>
</item><item>
  <title>Vesthajlendský teriér (West highland white teriér)</title>
  <link>http://www.rozhlas.cz/_zprava/46408</link>
  <description>Původ: Má společné předky s ostatními skotskými nízkonohými teriéry, i on byl v minulosti užíván k lovu tzv. škodné sídlící v norách. Od ostatních se však už v 17. století začal oddělovat nápadnou bílou barvou, která i při loveckém zaujetí vylučovala záměnu s lovenou zvěří. Jako moderní plemeno se stabilizoval v letech 1905 - 1907, kdy vznikly první chovatelské kluby a byl uznán anglickým Kennel Clubem.</description>
</item><item>
  <title>Wetterhoun</title>
  <link>http://www.rozhlas.cz/_zprava/43961</link>
  <description>Původ: Pochází z Fríska, to znamená ze severního Holandska, a zmínky v literatuře o něm najdeme již od 16. století. I když patří do skupiny vodních psů, stejnou měrou jako rybáři byl využíván také lovci i coby pes hlídací. V našem století plemeno takřka zaniklo, o jeho záchranu se zasloužila hrstka holandských nadšenců. Roku 1946 byl uznán FCI.</description>
</item><item>
  <title>Západosibiřská lajka</title>
  <link>http://www.rozhlas.cz/_zprava/35916</link>
  <description>Původ: Pochází z rozsáhlého pásma lesů Západní Sibiře a Uralu a z povodí řeky Ob, kde byla chována kočovnými kmeny Chantů a Mansů. Pomáhala při lovu pernaté zvěře, ale především větších zvířat, jako jsou medvědi, losi, sobi, divoká prasata či rysové. Pro všechny lajky byl charakteristický způsob lovu: samostatně a značně vzdáleny od člověka vyhledávaly zvěř, aby ji pak ohlásily hlasitým štěkotem (odtud pramení název: ruské "lajať" znamená "štěkat"). Ke stabilizaci této lajky došlo ve třicátých letech našeho století.</description>
</item><item>
  <title>Zlatý retrívr (golden retrívr)</title>
  <link>http://www.rozhlas.cz/_zprava/32932</link>
  <description>Původ: Vznikl křížením předchůdců flat coated retrívrů s dnes už neexistujícími vodními španěly, které se poprvé uskutečnilo roku 1868 díky lordu z Tweedmounthu. Pro zušlechtění typu byli prý později přikříženi i irští setři. K oficiálnímu uznání poprvé došlo roku 1913.</description>
</item></channel>
</rss>
