reportérka, redaktorka
Moje vzpomínka na první návštěvu kina se váže k muzikálu Hello, Dolly!, kdy mi vedle sedící máma četla polohlasem titulky a táta pacifikoval nesouhlasné syčení okolních diváků. Návštěvy kina obvykle korunovala vanilková s karamelem v cukrárně U Bergerů nebo protější cukrárně U Myšáka ve Vodičkově ulici (tímto se hlásím k seniorům týmu), což jen utvrzovalo můj zájem o filmové umění. U svačiny jsem s oblibou listovala v mámině sbírce časopisů Kino, která se dodnes sentimentálně roztahuje v mém malém bytě.
Profesionálněji jsem se filmu věnovala jako redaktorka-moderátorka Rádia Golem, občasnými příspěvky do různých periodik (otiskli mi je i v Cinemě!) a posléze jako redaktorka-moderátorka ČRo 2 - Praha, nejvíce v týdeníku Kultura s filmovou oblohou. Na MFF KV mě vyslali v roce 1999, abych zpovídala replikanta Hauera a Honey Bunny včetně bollywoodského režiséra (jméno už nevím), který byl nakonec nejzajímavější. Práce filmového redaktora však vedle adrenalinu a inspirativních setkání občas přinášela i rozčarování, například když se ukázalo, že Robert Carlyle je menší než já.
Na tendenční otázku typu "vaše tři nejoblíbenější filmy" mám přichystanou odpověď: Život Briana, trilogii o Indiana Jonesovi a něco od Woodyho Allena. Počkat - a také Pelleho Dobyvatele, Smoke, Podzimní sonátu, Pána přílivu, Někdo to rád horké, Slavnosti sněženek a snad i ten muzikál Hello Dolly!... (z toho plyne poučení: až budete dělat anketu "vaše nej", nedivte se, když vám dotyčný vyrve mikrofon a přetáhne vás s ním po hlavě).
