redaktorka, reportérka
Odjakživa jsem patřila mezi Snílky. V koutku své Čisté duše jsem se chtěla stát hvězdou stříbrného plátna a mít Sladký život. Lákal mě i Tanec (a v žádném případě ne v temnotách). V hříšných okamžicích jsem si představovala jak oslňuji publikum v Moulin Rouge. Nic z toho se ale nestalo.
Jsem nesmělá. Ale léčím se. Možná proto jsem šla pracovat do rozhlasu. Pomalu se ze mě stává Černá kočka, za kterou se otočí nejeden bílý kocour. A když se ten kocour navíc jmenuje Kristián, pak rovnou zamlouvám pokoj v Hotelu u Modré hvězdy. Chápejte, Někdo to rád horké. Po noci s Půlnočním kovbojem přijde určitě vhod Snídaně u Tiffaniho. No a pokud nevnímám Hodiny, může se stát, že se jde rovnou na večeři. Nikdy nepřemýšlím jestli si dám Křidýlko nebo stehýnko. Jsem totiž vegetariánka. Z mých úst spíš uslyšíte "Což takhle dát si špenát".
Jedinou mou obavou je, aby se ze Supermana nevyklubal Blbec k večeři. To se pak ze mě stává Spalovač mrtvol. Nebo aspoň Madisonských mostů. Sladký ničema za mnou volá "Hoří má panenko". Jenže já jak Kočka na rozpálené střeše obratně utíkám. Rychle mizím co nejdál, tempo udržuji jako by mi v hlavě zněl Plechový bubínek. Mým cílem může být klidně Cassablanca, ale také ráda obdivuji Nebe nad Berlínem... Někdy se cestou zastavím i v Karlových Varech. A proč zrovna tam? Protože v Brně je Nuda.
