10. října  2000  rubrika: Výročí

Luděk Nekuda

Když vstoupil do televize, přinesl si vlastní pořad Sešlost. A spolu s ním vzácný, jemu vlastní způsob humoru , jehož sudičkami byly laskavost, inteligence, intimní pospolitost lidí (kteří si rozumějí a baví se i bez třpytivých estrádních show) a především osobitá hravost a cit pro jazyk...

Když náhodou u sebe nemáte zmíněný notýsek, kam byste nahlédli - proti skleróze je tu i rozhlasový archiv, který vám dnes připomíná hlas Luďka Nekudy (10.10.1942-10.3.1988). Myslím, že byl mnohem známější jako konferenciér hudební skupiny Plavci, televizní komik, bavič, textař písniček populární hudby - ale vedle toho byl Luděk Nekuda taky jedním z těch, kteří vám denně na stanici Praha přáli v sedmdesátých letech Dobré jitro. A podle vzpomínek pamětníků to byla Dobrá jitra plná laskavé a příjemné zábavy, která měla pokaždé pramínek v citlivé znalosti češtiny, s níž si Luděk Nekuda pohrával jako dokonalý a bystrý slovní artista. Do pražského rozhlasu přišel Luděk Nekuda z ostravského Divadélka pod okapem, kde hráli společně s Tomášem Slámou nebo Ivanem Binarem, pozdějším dlouholetým redaktorem Svobodné Evropy. Jako muzikant a herec měl Luděk Nekuda za sebou už spolupráci s kapelou Apendix ( Jenny Morgannová, Cukr, káva, čaj, Napoleon, Nos... aj.) a jednu sezónu v pražském Semaforu. Vedle redaktorské práce a textů k autorským písničkám psal stále častěji taky scénáře k rozhlasovým kabaretům, uváděl Mikrofórum a stával se tak autorem jenom obtížně zařaditelným a ve své době velmi vyhledávaným. Práce měl tolik, že se muselo stát - co se nakonec taky stalo... 

V Dobrém jitru se o tom dodnes traduje historka, jak se Luděk Nekuda jednou ráno probudil, zapnul rádio a poslouchal jenom hudbu a zprávy. Blesklo mu hlavou, že se někomu povedlo to, z čeho má strach asi každý ranní moderátor - někdo nepřišel, protože zaspal. S hlavou na polštáři Luděk Nekuda přemýšlel, kdo měl mít tenkrát službu - a pořád mu to nevycházelo, nemohl se dopočítat - jeden kolega byl na dovolené, druhý měl vysílat až zítra... Představa, co se bude dít dopoledne na poradě a jak si budou dotyčného ostatní určitě dobírat, Luďka Nekudu prý dokonce rozesmála. A smál se až do chvíle, než u dveří zazvonil taxikář, který pro Luďka přijel, aby ho odvezl do rozhlasu na Vinohradskou třídu, protože tím chybějícím moderátorem byl samozřejmě právě on. 

V druhé polovině sedmdesátých let vyměnil Luděk Nekuda rozhlasový mikrofon za místo v dramaturgii televizní zábavy. Dařilo se mu v tom ošidném díle a v tom ošidném čase střídavě, ale stále víc bylo zřejmé, že v chóru televizní zábavy zazněl nový hlas. (J.J. Vaněk) - Nekudova televizní Sešlost, skromný klubový pořad, který to na obrazovce a hlavně v televizním zákulisí neměl vůbec jednoduché. Nebylo to vysílání masově zábavné, chyběla v něm ideologie nebo aspoň dechovka, chyběli hosté první ligy našich zpěváků tehdejší populární hudby. Sešlost patřila jemnému slovnímu humoru a hostům stylově i jinak blízkým nově vzniklé dvojici Luděk Nekuda a Jiří Cízler. Byla to právě Sešlost, která Luďka Nekudu představila divákům podle něj snad v nejpřesnějším autoportértu, který si tehdy na televizní obrazovce mohl dovolit. 

 

Nové články v rubrice

 

Diskuse

Český rozhlas si váží názoru posluchačů a má zájem o korektně vedenou diskusi. Vyhrazuje si proto právo skrýt příspěvky, které odporují dobrým mravům, jsou xenofobní, porušují platné zákony, poškozují dobré jméno Českého rozhlasu, nebo mají reklamní charakter.

Návod na použití diskusního systému DISQUS naleznete zde.

 
tyto komentáře používají systém Disqus

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2014 Český rozhlas