Lednová výročí (ne)všedních objevů
Irský chemik Robert BoyleFoto: Johann Kerseboom
V lednu si připomínáme dvě kulatá chemická výročí. A navrch jedno, které je kulaté alespoň tvarem. Ale o to víc potěší labužníky.
350 let starý duch
Kulaté výročí slaví kapalina, kterou málokdo zná pod jménem, které mu dal jeho novodobý objevitel. Pod názvem „duch zimostrázu“ se skrývá jeden z nejjedovatějších a nejjednodušších alkoholů – methanol neboli dřevný líh.
Chemie (ilustrační obrázek)Foto: Comstock Images
Poetický název mu dal irský filozof, chemik, fyzik, vynálezce a vědec Robert Boyle. Ve své laboratoři vybudované na dědičném statku ve Stalbridge učinil mnoho chemických objevů. A také vymezil pojmy prvek, směs a sloučenina.
Suchou destilací dřeva zimostrázu se r. 1661 dostal k čisté podobě látky, kterou již staří Egypťané používali při balzamování. Jeho objev však upadl v zapomnění a methanol byl znovuobjeven počátkem 19. století, od kdy začal být používán jako rozpouštědlo, přísada do nemrznoucích směsí, látka k získání formaldehydu, pokusné alternativní palivo i přísada při nelegální výrobě život ohrožujících alkoholických nápojů.
300 let skleněné špionáže
Bižuterie (ilustrační foto)Foto: Tomáš Adamec
Psal se počátek 18. století, když se bratři Fischerové vydali z Turnova do Benátek, aby odhalili tajemství zdejší výroby skleněných bižuterních kamenů.
Byla to doba, kdy se tolik nehledělo na to, zda kameny ve šperku jsou pravé, ale důležitý byl lesk a cenová dostupnost. Broušené drahé kameny a polodrahokamy začínaly být příliš nákladné a benátské imitace skla pomalu likvidovaly zavedené brusírny.
Recept na výrobu tzv. barevné skelné kompozice přivezli bratři do Čech a už r. 1711 tavili první bižuterní sklo ještě kvalitnější, než bylo italské. Utavená hmota se nejdříve po vychladnutí rozbila a úlomky brousily do požadovaného tvaru, později ale vznikly hliněné i kovové formy, do kterých se odléval potřebný tvar.
210 let plísně na camembertu
Camembert obalený v mandlíchFoto: Fotobanka stock.xchng
Když pomineme pověst o zapomenutém syrečku ve sklepě neznámé selky, dostaneme se ke skutečnému jménu, které proslavilo vynikající sýr s bílou plísní na povrchu.
V 18. století žila v Normandii, ve vesničce Roiville poblíž města Camembert, selka Marie la Fontaine Harelová. Na svém statku vyráběla samozřejmě i sýry. S jejich výrobou jí začali pomáhat mniši z oblasti Brie, kteří u ní během francouzské revoluce našli útočiště.
Spojením zkušeností vnikl nepasterizovaný sýr camembert, který paní Marie formovala do malých bochníčků, balila do dřevěných kulatých krabiček a prodávala od r. 1791 na zdejších trzích. Madam Harel se za svůj výtvor dokonce dočkala uznání v podobě pomníku.
