 | | | Autor: Jan Hošek | | |
Chrám panny Marie před Týnem, známější jako Týnský chrám, jedna z dominant Prahy, měl už před staletími
výjimečné obyvatele. Kdysi na něm hnízdili čápi bílí - k pobouření věřících, protože z hnízda padali žáby a hadi.
Nyní obývají jednu z věží chrámu sokoli, kteří zde téměř každoročně vyvádějí mláďata.
Sokol stěhovavý u nás asi nikdy nebyl zcela běžným ptákem a na jistou dobu zcela vymizel. Dnes u nás hnízdí asi
10 až 12 párů, z nichž dva ve městech. Kromě Prahy žijí sokoli také v Plzni. Je však třeba dodat, že stejně jako na
vymizení sokolů má i na jejich návratu zásluhu člověk. Oněch zhruba deset párů, které hnízdí na skalách ve volné
přírodě (na místech, která jsou pečlivě tajena), má skoro jistě původ především v ptácích, kteří byli v uplynulých
desetiletích vypouštěni v Německu. Pražský pár zakládala samice, která uletěla ze sokolnického chovu. A Plzeň, ta se
může pyšnit tím, že se o své sokoly zasloužila sama - byli tam vysazováni uměle a projekt se vydařil.  | | | Sokol na Týnském chrámu | |
Sokol je vynikající, chce se dokonce říci dokonalý lovec. Kořist vyhledává ze vzduchu a útočí rychlým,
střemhlavým letem (s křídly přitaženými k tělu), při kterém - jak se uvádí - dosahuje rychlosti přes 200 kilometrů v
hodině. Loví především ptáky od pěvců přes holuby a havrany až po kachny nebo dokonce - byť výjimečně- volavky. Jeho
lovecké umění odedávna využívali sokolníci. Nejprve pro obživu, později se sokolnictví stalo zálibou, která je dodnes
zvlášť oblíbená v arabském světě. Bohužel, sokolnictví je spolu s rušením na hnízdištích a s nebezpečím, která pro
sokoly představují vedení vysokého napětí, stále jednou z příčin jejich ohrožení, a je nutné tajit, kde ve volné
přírodě sokoli hnízdí, anebo dokonce hnízda hlídat před lidmi, kteří by se rádi obohatili prodejem mláďat.
Sokolnictví a také odstřel jistě svou měrou přispěly k úplnému vymizení sokola stěhovavého u nás a téměř
úplnému jinde ve světě. Mělo to však i jinou, asi ještě závažnější příčinu. Sokol stojí na vrcholu potravní pyramidy.
V 50. letech se zjistilo, že sokoli snášejí méně vajíček, že jejich skořápky jsou příliš křehké a že i vylíhnutá
mláďata zdánlivě bezdůvodně hynou. Ukázalo se, že na vině je DDT a další chlorované uhlovodíky, které se kumulovaly v
potravě sokolů. Byla to jedna z prvních výstrah před nebezpečím chemizace prostředí. Trvalo ale ještě dlouho než bylo
DDT zakázáno a než se sokolí populace začaly pomalu vzpamatovávat. Snad brzo přijde doba, kdy u nás bude ne deset,
ale desítky hnízdících párů. Zahlédnout sokoly nad Staroměstským náměstím nebo přímo na Týnském chrámu vyžaduje hodně pozornosti,
trpělivosti - a pokud možno také silný dalekohled. Při návštěvě Staroměstského náměstí ale určitě stojí zato se o
pozorování sokolů alespoň pokusit. Koneckonců, naše hlavní město v nich má jednu z nových (a velmi významných)
dominant.
<table width="100%" border="0" cellspacing="2" cellpadding="0">
<tr>
<td width="50%" align="left" valign="top" class="text_drobny">
<b>Jak vznikaly nahrávky</b>
</td>
<td>
<img src="/img/gifik.gif" width="10" height="1"/>
</td>
<td width="50%" align="left" valign="top" class="text_drobny">
<b>Základní údaje</b>
</td>
</tr>
<tr>
<td width="50%" align="left" valign="top" class="text_drobny">V sedmdesátých a osmdesátých letech jsem si vytkl
za cíl sestavit kolekci hlasů našich dravců. Na Slovensku jsem nahrával hlasy orlů a přitom pátral po hnízdě
sokolů. Sokol je vzácný a řídce hnízdící dravec, kterého dobře nepozná ani lesní personál. Od lesníků jsem
získal informaci, že v Povážském Inovci je obsazené hnízdo sokola. Na místě jsem však zjistil, že ve skalní
dutině hnízdil raroh velký. Pozorování loveckých výkonů sokola je opravdovým zážitkem. Jeho let je přímočarý,
prudký a velmi rychlý. Loví jen létající kořist. Vrány velmi často obtěžují i velké dravce pronásledováním za
letu, ale u sokola si to nedovolí, velmi rychle by se staly jeho kořistí. Hnízda těchto nádherných dravců jsou
po zásluze hlídána dobrovolnými pracovníky ochrany přírody. Je toho opravdu třeba, neboť poptávka po mladých
sokolech je, s ohledem na jejich vysokou cenu v zahraničí, veliká. Vím o případu, kdy nepozornost strážců vedla
k vykradení hnízda. I rušení ptáků na hnízdišti může vést k opuštění snůšky vajec nebo i mláďat. Sám jsem nikdy
nechtěl riskovat potíže s hnízděním, a proto jsem od pokusů o nahrávání u hnízda upustil. Tok sokola jsem
nahrál u jednoho známého, který měl sokoly v chovné komoře. Takový záznam je nepřirozený a je zatížen špatnou
akustikou komory, která je vlastně jakousi obrovskou bednou.</td>
<td/>
<td width="50%" align="left" valign="top" class="text_drobny">Sokol stěhovavý (Falco peregrinus). Samička je
velká přibližně jako havran, sameček podstatně menší. Dospělí ptáci jsou shora břidlicově šedí, spodinu těla
mají bílou s tmavším skvrněním. Charakteristický je černý "vous" na bílé tváři. Obývá různé typy prostředí -
otevřenou i lesnatou krajinu, a dokonce také města. Hnízdí buď na skalách či budovách, anebo obsazuje hnízda
jiných druhů ptáků. Samička snáší koncem března nebo během dubna 2 až 4 vajíčka. Samec se na zahřívání snůšky
podílí v menší míře, obstarává však samici potravu. Téměř výhradně loví letící ptáky. Naši sokoli zčásti táhnou
do zimovišť v západní Evropě, zčásti jsou stálí. Kriticky ohrožený, podle zákona zvláště chráněný druh.</td>
</tr>
<tr align="right">
<td width="50%" valign="top" class="text_drobny">Pavel Pelz</td>
<td/>
<td width="50%" valign="top" class="text_drobny">-mb-</td>
</tr>
</table>
Související weby
Sokoli v srdci velkoměsta
| 
Hlas pro tento den 
