 | | | Autor: Jan Hošek | | | Jednotvárný hlas, který je slyšet téměř po celý rok, patří zcela nenápadnému malému zelenému ptáku - budníčku
menšímu. Jméno budníček má tento pták, stejně jako mnoho dalších příbuzných druhů, podle toho, že jeho hnízdo se
podobá i shora kryté kulaté budce. Ta je zbudovaná z trávy, listí, vystlaná srstí nebo peřím a umístěná v husté
vrstvě bylin při zemi.
 | | Budníček menší Autor:
Pavel Čtyroký | | Všichni budníčci, z nichž u nás hnízdí 4 druhy a dalších 5 bylo zastiženo vzácně na tahu, jsou velikostí a
vzhledem velmi podobní - některé druhy se dají rozeznat jenom podle poměru délky jednotlivých letek v křídle. Čím se
však jednotlivé druhy vzájemně liší, je u jednotlivých druhů naprosto odlišný hlas, především zpěv. Ten slouží nejen
k druhové identifikaci, ale především ke komunikaci uvnitř druhu - hlavně jako revírní nebo teritoriální zpěv. Tím
jednotliví budníčci označují svůj revír. Zpěv budníčka menšího však není vázán pouze na dobu hnízdění a obhajobu
hnízdního teritoria. Samozřejmě nejčastěji ho slyšíme po jarním příletu ze zimovišť, a poněvadž je to pták u nás
všude početný, slyšíme ho velmi často. V létě však zpěv umlká, ale po proběhlém hnízdění a pelichání se začínají
občas budníčci menší ozývat znovu - zejména za jasných pozimních dnů až do listopadu.
Všechny druhy budníčků jako ptáků hmyzožravých jsou tažné. Budníčci menší odlétají od srpna do října, ale
zimují často již ve Středomoří. A tam všude se občas ozývají po celou zimu. S jarním tahem, který probíhá v březnu, a
se začátkem hnízdního období zpěv nabude na intenzitě. V posledních letech zůstávají jednotliví budníčci menší u nás přes celou zimu. Dříve bylo jejich přezimování
zcela ojedinělé a každé zjištění si zasloužilo publikování v ornitologických časopisech. Při soustavném zimním
mapování ptáků v České republice však bylo zjištěno, že zde zimuje snad až 60 jedinců. Především je to v nížinách
kolem vodních toků, v jejichž hustých břehových porostech patrně nejsnadněji nalezne potravu. V době hnízdění však
obývá téměř všechny typy lesa a v posledních 50 letech pronikl i do městských parků a zahrad. A to mu jistě zajišťuje
nejlepší vyhlídky na další přežívání.
<table width="100%" border="0" cellspacing="2" cellpadding="0">
<tr>
<td width="50%" align="left" valign="top" class="text_drobny">
<b>Jak vznikaly nahrávky</b>
</td>
<td>
<img src="/img/gifik.gif" width="10" height="1"/>
</td>
<td width="50%" align="left" valign="top" class="text_drobny">
<b>Základní údaje</b>
</td>
</tr>
<tr>
<td width="50%" align="left" valign="top" class="text_drobny">Budníček menší se u nás vyskytuje běžně od března
až do listopadu v lesních a křovinatých porostech, a nalezení zpívajících samců tedy nepředstavuje žádný
problém. Pro záznam hlasu je ale důležité vyhledání klidného zákoutí s bezvětřím. I slabý větřík dokáže v
listnatých porostech, zvláště s osikami, znemožnit nahrávku. To, co sluchem v terénu nepostřehneme, dopadne
někdy na záznamu překvapivě špatně.</td>
<td/>
<td width="50%" align="left" valign="top" class="text_drobny">Budníček menší
<i>(Phylloscopus collybita)</i>je jedním z našich nejmenších ptáků, váží 5 až 9 gramů. Shora je olivově hnědý,
zespodu bělavý; od téměř stejně zbarvených dalších druhů budníčků - zejména budníčka většího - je odlišitelný
prakticky pouze podle zpěvu. Žije v jehličnatých i listnatých lesích, v parcích, zahradách apod. Kulovité
hnízdo s vletovým otvorem na boku bývá na zemi nebo v křoviskách nízko nad zemí. Snůšku 5 až 6 vajíček zahřívá
pouze samička, na kterou posléze připadne i rozhodující díl péče o mláďata - sameček je krmí jen výjimečně.
Živí se hmyzem, jeho larvami i vajíčky. Tažný (u nás přezimuje jen velmi vzácně), koncem září a v říjnu se
vydává na cestu do zimovišť, která leží ve Středomoří, severní Africe a dokonce i v tropické Africe mezi
Saharou a rovníkem. Na hnízdiště se vrací v březnu a v první polovině dubna.</td>
</tr>
<tr align="right">
<td width="50%" valign="top" class="text_drobny">Pavel Pelz</td>
<td/>
<td width="50%" valign="top" class="text_drobny">-mb-</td>
</tr>
</table>
|