26. dubna  2002  rubrika: Pěvci (A-H)

Hýl rudý

Hýl rudý byl u nás před třiceti, čtyřiceti lety zcela neznámý. Rozšířil se k nám z východu, kde běžně hnízdí, a dokonce tam má i několik svých příbuzných stejného rodu. Nyní se s ním pravidelně setkáváme v našich pohraničních horách a jejich podhůřích. Zcela nově byl zjištěn i ve vnitrozemí, například v Brdech.

Vyskytuje se především v blízkém okolí vodních toků v otevřené a přehledné krajině, kde jsou ostrůvkovitě rozesety keře, keříky a stromy. Samečci tam rádi vysedávají na vyvýšených místech, kterými jsou často například suché větve, a zpívají. Samičky pro umístění hnízda potřebují nižší a hustší keře a keříky, například tavolník, vrbičky, v blízkosti podhorských osad a samot i rybíz a podobně. Anebo jehličnany, u nás to jsou nejčastěji mladé smrčky. Hnízdo však nebývá umístěno vysoko nad zemí, naprostá většina hnízd, která byla nalezena u nás v Jeseníkách a v Orlických horách, byla umístěna ve výšce do jednoho metru nad zemí. 

Samička není žádná krasavice, je to vrabcovitě zbarvený pták s šedohnědým zbarvením a čárkovitou kresbou. Podobně jsou zbarvena i mláďata a mladí samečci. Starý, dospělý sameček, to znamená tři roky a více starý, má karmínově červenou hlavu, krk a hruď, což mu vyneslo název v řadě jazyků, včetně češtiny. 

Zpěv samce je slyšitelný na velikou dálku a připomíná nám zpěv žluvy hajní. Zní nám poněkud exoticky, a tím je v naší přírodě nezaměnitelný a velice nápadný. 

Z hlediska tahu je chování hýla rudého velmi zajímavé. Létá až do Indie, a dokonce dál na východ až do Číny. Pro naše populace pro to ovšem dosud nemáme žádný doklad, ale napovídá tomu kromě jiného i poměrně brzký odlet od nás a pozdní jarní návrat. Patří k těm největším opozdilcům mezi opeřenými poutníky, přilétá až po 10. květnu. 

Základní údaje

Hýl rudý (Carpodacus erythrinus). Nový druh naší avifauny (první doložené hnízdění v roce 1968 v Krkonoších). Zavalitý, zhruba velikosti vrabce. Dospělý samec má ve svatebním šatě karmínově červenou hlavu, hruď a kostřec a narůžovělé břicho. Žije v křovinatých porostech podél vodních toků a na vlhkých loukách s roztroušenými keři; samec na sebe upozorňuje charakteristickým zpěvem. Do hnízda, které bývá nízko v křovinách nebo bylinném porostu, snáší samička většinou 4 vajíčka; hnízdní péče - oba rodiče. Hlavní složkou potravy jsou nejrůznější semena. Z hnízdišť mizí již počátkem srpna a odlétá zimovat do Asie (pravděpodobně především do Indie). Na hnízdiště se vrací až v květnu či červnu. Ohrožený a chráněný druh.
Autor:  Jaroslav Škopek
Pořad: Vlastní příspěvek  |  Stanice: Nová Média
 
 

Nové články v rubrice

  • 30. září  2011 v 15:37     Audio  rubrika: Pěvci (A-H)

    Cvrčilka zelená

    Cvrčilka zelená je drobný, šedozelený pták z řádu pěvců. Ještě v polovině minulého století se tento pták nazýval rákosník zelený, teprve později se ujal velice výstižný název cvrčilka. Jeho hlas totiž velice připomíná...

     
  • 9. ledna  2004     Audio  rubrika: Pěvci (A-H)

    Břehule říční (VIDEO)

    Za procházek kolem rybníků nebo řek často narazíme na kolmé hlinité nebo písčité břehy, které jsou někdy provrtány desítkami, nebo dokonce stovkami děr. Zasvěcenějším je jasné, že narazili na hnízdní kolonii vzácnějších...

     
  • 26. prosince  2003       rubrika: Pěvci (A-H)

    Budníček větší

    I když se tento druh budníčka česky nazývá větší, rozdíl ve velikosti oproti podstatně hojnějšímu budníčku menšímu je tak nepatrný, že jej v přírodě ani nepostřehneme. Pouze kroužkovatelé při odchytech ptáků poznají...

     

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2018 Český rozhlas