Drozd cvrčala

S drozdem cvrčalou se u nás pravidelně setkáváme během jeho podzimního průtahu. Již od konce září, především však v průběhu října a listopadu, můžeme zaslechnout jednotlivé protahující ptáky. Jejich hlas však zpravidla pozná pouze ornitolog. Je to vysoké hvízdání, které je možno slyšet i v noci. V zimních měsících u nás některé cvrčaly zůstávají a připojují se k zimujícím kvíčalám. Pak je možno se s nimi potkat v sadech, v alejích jeřabin a všude tam, kde nacházejí dužnaté plody.

Cvrčala vypadá velmi podobně jako všeobecně známý drozd zpěvný, pouze všude tam, kde drozd má okrové zbarvení, u cvrčaly nalezneme cihlově červenou barvu. Hněď vrchu těla u cvrčaly je nápadně tmavší. Vždy nás upoutá nápadný proužek přes oko. 

Drozd cvrčala u nás zahnízdí jen ojediněle; je známo pouze několik desítek případů. Většinou k hnízdění docházelo v horských a podhorských oblastech a bylo to vždy v letech, kdy naším územím probíhal nápadný jarní návrat cvrčal do severských hnízdišť. 

Základní údaje

Drozd cvrčala (Turdus iliacus) je přibližně stejně velký jako drozd zpěvný a také podobně zbarvený. Liší se od něj bělavým proužkem nad okem a rezavě hnědými spodními krovkami křídelními (drozd zpěvný je má světle žlutohnědé, drozd brávník bílé). Živí se jednak drobnými bezobratlými, jednak rostlinnou potravou, především různými bobulemi. U nás jen výjimečně hnízdí ve vlhčích lesích, běžněji se s ním však lze setkat v době tahu, hlavně v říjnu a v březnu, a také během zimy. Tehdy se objevuje ve světlých listnatých lesích, v alejích jeřábů apod. Jde o ptáky, kteří k nám přilétají ze severských lesů, kde hnízdí. Samička snáší do hnízda umístěného v dřevinách nevysoko nad zemí 5 až 6 vajec. Zahřívá je sama, zatímco partner hlídá poblíž; o mláďata se pak starají oba staří ptáci. Silně ohrožený, zvláště chráněný druh.