1. srpna  2001  rubrika: Pěvci (A-H)

Drozd kvíčala (VIDEO)

Zpěv drozda kvíčaly není příliš nápadný. Zkušené ucho v něm postřehne zjednodušené strofy dalších drozdovitých ptáků, kteří patří mezi naše nejlepší zpěváky: měkké a melodické strofy, dlouhé u kosa nebo krátké u brávníka, stejně jako rozčleňovaný a tvrdý zpěv drozda zpěvného.

Co je však na hlasovém repertoáru kvíčaly zcela odlišné, je vábení, naprosto charakteristické a často slyšitelné. Podle něho na dálku poznáme přeletující hejno kvíčal v zimě nebo nalezneme hnízdiště v létě. 

 

Drozd kvíčala

Vložit na svůj web

Velikostí ani vzhledem se kvíčala od našich hnědých drozdů příliš neliší, je však vždy zblízka poznatelná podle světle šedé hlavy a stejně zbarvené spodní části hřbetu. Tyto barvy působí značně kontrastně, a celý dojem z kvíčaly je tak značně pestrý. Samice a samec jsou velikostí i zbarvením zcela nerozeznatelní. 

Kvíčala je původem sibiřský pták, který teprve v nové době osídlil i severní Evropu - například na Islandu a v Grónsku se objevila až ve 20. století. Střední Evropu osídluje od severu od 19. století, ale toto šíření se odehrálo v několika vlnách, mezi kterými rozšíření kvíčaly opět ustoupilo k severu. Svědky poslední vlny šíření jsme byli v průběhu druhé poloviny 20. století: kvíčaly osídlily všechna vhodná místa v Čechách a o něco později i na Moravě. 

Vhodná hnízdiště pro kvíčaly představují stromy obklopené vlhčími loukami nebo podobnými místy s krátkým travním porostem. Na nich hledá v době hnízdění potravu, což jsou především drobní bezobratlí živočichové, jako je různý hmyz, měkkýši nebo i červi. Tito živočichové jsou také hlavní potravou přinášenou mláďatům. Hnízda jsou na stromech, většinou dosti vysoko v rozsochách větví při kmeni. Může to být i osamělý strom, ale většinou jsou hnízda v malých lesících nebo břehových porostech. Na vhodných místech mohou být kolonie až desítek párů, někdy však nalezneme hnízdit i jednotlivé páry. Pět vajec snášejí nejčastěji v půli dubna, někdy je však možné najít vejce i koncem června. Samice sedí na vejcích 14 dní, stejně dlouho rodiče krmí v hnízdě mláďata. 

Již od konce září k nám začínají přiletovat hejna kvíčal ze severu, nejpočetnější hejna až 3 000 ptáků je možno zastihnout v říjnu. Na zimu táhnou kvíčaly až do jihozápadní Evropy, ale značný počet zimuje i u nás, v březnu a dubnu táhnou hejna severských ptáků zpět. 

Od podzimu do jara můžeme spatřit hejna kvíčal především v alejích jeřábů u silnic, stejně tak navštěvují sady, v nichž zůstává na zemi spadlé ovoce. Dříve byly oblíbenou kvíčalí potravou kuličky jalovce, po nichž má kvíčala nejen jméno v některých jazycích, ale její maso z nich získávalo výraznou chuť. A tak v kuchařce Magdaleny Dobromily Rettigové můžeme nalézt recepty na úpravu kvíčal a v našem mysliveckém zákoně z roku 1965 kvíčalu ještě i mezi druhy zvěře užitkové. Naštěstí pro kvíčaly však s celoroční dobou hájení. 

Základní údaje 

Drozd kvíčala (Turdus pilaris) je poněkud větší než kos. Nápadná je šedá hlava, šedý kostřec a živě hnědý hřbet. Obývá pásy zeleně v blízkosti vod a menší lesíky; na podzim a v zimě se často zdržuje v alejích jeřábů a dalších dřevin s dužnatými plody. Vedle rostlinné složky je v potravě kvíčaly zastoupena i složka živočišná ? měkkýši, brouci a další hmyz, červi apod. Hnízdí v různě velkých koloniích, někdy lze na jednom stromě nalézt i několik hnízd. Vejce jsou modrozelená s jemným skvrněním, samička jich snáší 5 až 6 a většinou je zahřívá bez pomoci samce. Mláďata krmí oba rodiče. Jen malá část našich kvíčal je stálá, ostatní odlétají v říjnu a listopadu zimovat především do Itálie a Francie; vracejí se v březnu. Současně je naše území zimovištěm severských ptáků. 

Jak vznikaly nahrávky
S pořizováním nahrávek hlasů kvíčal jsem měl vždycky smůlu. Nemelodické hlasy vábení a varování nepředstavovaly velký problém. Horší už to bylo s nahrávkou zpěvu. Kvíčaly se totiž dlouhou dobu ozývají pouze kontaktními hlasy, až najednou krátce zazpívají. Většinou kvíčalu pozorujeme v koruně stromu, najednou odlétá a o několik desítek metrů dál za letu zazpívá. A to většinou právě v okamžiku, kdy už je vypnutý magnetofon. Takových marných pokusů jsem udělal na Českomoravské vysočině celou řadu.
Pavel Pelz

 

 

Video: MOS, Adolf Goebel
 

Autor:  Karel Hudec
Pořad: Vlastní příspěvek  |  Stanice: Nová Média
 
 

Nové články v rubrice

  • 30. září  2011 v 15:37     Audio  rubrika: Pěvci (A-H)

    Cvrčilka zelená

    Cvrčilka zelená je drobný, šedozelený pták z řádu pěvců. Ještě v polovině minulého století se tento pták nazýval rákosník zelený, teprve později se ujal velice výstižný název cvrčilka. Jeho hlas totiž velice připomíná...

     
  • 9. ledna  2004     Audio  rubrika: Pěvci (A-H)

    Břehule říční (VIDEO)

    Za procházek kolem rybníků nebo řek často narazíme na kolmé hlinité nebo písčité břehy, které jsou někdy provrtány desítkami, nebo dokonce stovkami děr. Zasvěcenějším je jasné, že narazili na hnízdní kolonii vzácnějších...

     
  • 26. prosince  2003       rubrika: Pěvci (A-H)

    Budníček větší

    I když se tento druh budníčka česky nazývá větší, rozdíl ve velikosti oproti podstatně hojnějšímu budníčku menšímu je tak nepatrný, že jej v přírodě ani nepostřehneme. Pouze kroužkovatelé při odchytech ptáků poznají...

     

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2018 Český rozhlas