30. ledna  2004  rubrika: Pěvci (CH-O)

Linduška úhorní

Linduška úhorní - Foto: Dûrzan cîrano, licence Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 Unported

Linduška úhorníFoto: Dûrzan cîrano, licence Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 Unported

Linduška úhorní je původem stepní pták. U nás hnízdí vzácně v nižších polohách na suchých místech stepního až polopouštního charakteru, jako jsou obnažené písčité či kamenité plochy s minimální vegetační pokryvností, např. úhory, výsypky po důlní činnosti i rozsáhlá suchá pole. Je to pták teplomilný, který se vysloveně vyhýbá vlhkým místům.

 

Linduška úhorní

Vložit na svůj web

Tento zpěv je rozhodně nejnápadnějším projevem lindušky úhorní v terénu. Sameček při něm vyletuje nad svůj hnízdní okrsek, v obloucích jej vlnovitě obletuje nebo přeletuje z keře na keř či na zem a neúnavně přednáší tuto poměrně jednoduchou písničku. 

Ve srovnání s ostatními linduškami působí linduška úhorní velmi světlým dojmem. Má takřka jednobarevnou, pískově šedohnědou a jen málo čárkovanou svrchní stranu těla. Spodina je bělavá s poněkud tmavšími partiemi na prsou, ovšem bez skvrnění. Nad okem je patrný bělavý proužek. Je největší z našich lindušek, štíhlá s dosti dlouhým ocasem a vysokýma, světle zbarvenýma nohama. Většinu času tráví na zemi, běhá rychle s krátkými zastávkami, při kterých se často vztyčuje do vzpřímeného postoje a pozoruje okolí. Vetřelce často sleduje tak, že tělo má skryto za terénní vlnou a vykukuje jí pouze hlava. 

V České republice linduška úhorní patří mezi velmi vzácné hnízdivce. Pravidelněji se vyskytuje pouze v Podkrušnohorské pánvi na výsypkách po povrchové hnědouhelné těžbě nedlouho po nasypání a na podobných zdevastovaných, téměř holých místech, dále ve stepní části Českého středohoří, místy občas v Polabí a na jižní Moravě. V letech 1973-77 hnízdilo u nás odhadem 100 až 200 párů, v období 1985-89 už méně než polovina - pouze 40 až 80 párů a v současnosti jen 30 až 60 párů. Proto patří linduška úhorní v České republice v Červeném seznamu mezi kriticky ohrožené druhy. 

Na jaře sameček zabírá poměrně velký hnízdní revír v průměru 200 až 300 m od hnízda. Hnízdo staví jen samička v prohlubni na zemi ze stébel trav a kořínků, vystýlá je jemnějšími travinami a někdy i nevelkým množstvím chlupů. Svrchu bývá hnízdo kryto trsem trávy, vřesu a někdy i keříkem. Vajíčka jsou barevně dosti proměnlivá, oproti ostatním linduškám řidčeji tmavo- či červenohnědě drobně skvrnitá. Bývá jich v hnízdě 4 až 5 a samička na nich sedí sama 13 až 14 dní. Přibližně za stejnou dobu mláďata vyskáčí z hnízda a oba rodiče je v okolí ještě nějakou dobu dokrmují. Potravu tvoří drobný hmyz a další bezobratlí živočichové. Část párů pravděpodobně zahnízdí i podruhé, takže hnízdní období se protahuje od května do července. 

Linduška úhorní má zhruba polovinu svého areálu v Evropě. Je rozšířena od pobaltských států a nejjižnějšího Švédska po středomořskou oblast, která je centrem jejího výskytu. Dále žije i v severní Africe a části Asie. Od 70. let minulého století se její početnost i obývaná plocha snižovaly ve více než třech čtvrtinách osídlených zemí Evropy. Příčinami jsou především ztráty hnízdního prostředí způsobené intenzivním zemědělstvím, zalesňováním a zarůstáním vhodných míst křovinami. 

Linduška úhorní je tažným ptákem, který migruje na dlouhé vzdálenosti. Její zimoviště leží až v Africe jižně od Sahary. Na hnízdištích se objevuje až v druhé polovině dubna a počátkem května, odlétá v srpnu až září. 

Základní údaje

Linduška úhorní (Anthus campestris). Konipasovitý pěvec velikosti vrabce, ale štíhlejší. Svrchu je hnědošedá, ze spodu bělavá; mladí ptáci mají výrazně skvrněnou hruď. Rychle pobíhá po zemi, zpěv však nejčastěji přednáší za vlnitého letu. U nás dosti vzácně a jen místy hnízdí na suchých místech se sporou vegetací (např. na písčitých polích a na výsypkách), za tahu se vyskytuje na polích. Živí se hmyzem a dalšími drobnými bezobratlými. Do hnízda, které je ukryto na zemi pod převislou travou, snáší samička 4 až 5 vajíček a zahřívá je bez pomoci samečka; mláďata krmí oba rodiče. Tažná, do zimovišť ležících v savanách jižně od Sahary odlétá v září a na hnízdiště se vrací v dubnu. Patří mezi zákonem zvláště chráněné živočichy a je zařazena v kategorii silně ohrožených druhů.
Autor:  Karel Šťastný
Pořad: Vlastní příspěvek  |  Stanice: Nová Média
 
 

Nové články v rubrice

  • 17. října  2003     Audio  rubrika: Pěvci (CH-O)

    Ořešník kropenatý

    Na Šumavě, v Jeseníkách nebo třeba na Českomoravské vrchovině nás někde na okraji paseky mohou znenadání překvapit drsné, hlasité, varovné skřeky. Tímto osobitým způsobem se představuje jinak plachý lesní pták velikosti...

     
  • 9. května  2003     Audio  rubrika: Pěvci (CH-O)

    Lejsek malý

    Na první pohled bychom si lejska malého mohli splést s červenkou, je také olivově hnědý se světlejší spodinou těla, na hrdle a na prsou má cihlově červenou náprsenku. To však platí jen pro starší samce, mladí, asi do...

     
  • 18. dubna  2003     Audio  rubrika: Pěvci (CH-O)

    Lejsek bělokrký (VIDEO)

    Lejsek bělokrký je velikosti štíhlejšího vrabce, je ale kontrastně černobíle zbarvený, dosti podobně jako jeho blízký příbuzný lejsek černohlavý. Samečky těchto dvou druhů ve svatebním šatě rozlišíme ještě poměrně snadno...

     

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2018 Český rozhlas