28. listopadu  2003  rubrika: Pěvci (P-Ž)

Ťuhýk šedý

I když ťuhýk šedý dosahuje velikosti kosa a je výrazně šedě, černě a bíle zbarven, jen málokdy si ho v přírodě povšimneme, protože žije nenápadně samotářsky nebo nejvýše v párech, bez hnutí sedává na vyvýšených pozorovatelnách, jako jsou elektrické dráty, sloupy, myslivecké posedy a podobná místa skýtající dobrý rozhled. Ani jeho hlas není nijak nápadný a jednoduchý tichý zpěv je spíše než vrozenou melodií imitací hlasů jiných ptáků, které zaslechne v okolí.

 

Ťuhýk šedý

Vložit na svůj web

Podobně jako ostatní naši ťuhýci byl i ťuhýk šedý lidově nazýván podle zbarvení strakošem nebo strakapoudem, popř. masákem či masojídkem - to zas podle zvyku skladovat přebytky kořisti na trnech křovin a ve vidlicích větví. Ťuhýk šedý jako náš největší příslušník tohoto rodu loví hlavně velký hmyz jako jsou robustní brouci, sarančata, kobylky, pavouci. Jídelníček doplňuje hraboši a malými ptáky. Větší úlovek upevňuje ve větvích a polyká po jednotlivých soustech. Někdy mu potrava vydrží až do druhého dne, nebo na ni dokonce zapomene a mumifikovaný zbytek zůstane třeba až do opadu listí, kdy vzbudí pozornost kolemjdoucího. 

Ťuhýci zpravidla loví prudkým výpadem z pozorovatelny, ale dokážou se podobně jako poštolky třepotat na jednom místě ve vzduchu a přitom vyhlížet kořist. Tak se nejčastěji chovají nad loukami nebo poli, kde vyvýšené místo k číhání není široko daleko. Jako pozorovatelny využívají nejrůznější vyvýšená místa v otevřeném terénu, ale hnízda staví vždy v hustých korunách stromů. S oblibou volí polní lesíky nebo dřeviny ve stromořadích, odkud vylétají do volné krajiny za potravou. Jakmile se mláďata osamostatní, opouští rodiště a začnou vést samotářský život. V zimě část našich ťuhýků odlétá jižněji, ale jejich loviště dočasně obsadí ťuhýci ze severní a severovýchodní Evropy, kterým se patrně česká zima zdá mnohem mírnější než v jejich domovině. V zimě tráví více času jak na otevřených pozorovatelnách, tak aktivním vyhledáváním potravy a přeletováním. Proto jsou nápadnější než v době rozmnožování a spíše si jich všimneme. 

Základní údaje

Ťuhýk šedý (Lanius excubitor). Největší z našich ťuhýků, přibližně velikosti kosa. Svrchu je šedý, zespodu našedle bílý. Na hlavě má černý pruh, křídla a ocas jsou černobílé. Často sedává na vyvýšených místech, odkud vyletuje za hmyzem nebo jinou kořistí, včetně hrabošů či rejsků. U nás se vyskytuje v otevřené krajině se skupinami stromů, lesíky apod. Hnízdo si staví na stromech a samička do něj v dubnu snáší obvykle 7 vajec. Samec se na zahřívání snůšky příliš nepodílí, o mláďata se však starají oba rodiče. Částečně tažný, naši táhnoucí ptáci směřují do jižní Evropy, k nám přilétají ťuhýci ze severovýchodu (Pobaltí). Ohrožený, zákonem zvláště chráněný pěvec.
Autor:  Pavel Vašák
Pořad: Vlastní příspěvek  |  Stanice: Nová Média
 
 

Nové články v rubrice

  • 25. října  2011 v 12:55     Audio  rubrika: Pěvci (P-Ž)

    Strnad rákosní (VIDEO)

    Strnad rákosní vyluzuje jednotvárný, ale rytmický zpěv. Je to pták velký jako vrabec, s hnědě skvrnitými křídly a hřbetem, černou hlavou, bradou a voletem a s bílým vousem a límečkem kolem krku. Ocas je delší než u vrabce a pták jím...

     
  • 7. října  2011 v 15:52       rubrika: Pěvci (P-Ž)

    Rákosník proužkovaný (VIDEO)

    Okraje rákosin u rybníků, ostřicové porosty prorůstající nízkými vrbovými křovinami tvoří typický biotop rákosníka proužkovaného. Jeho zpěv je souvislé rychlé střídání skřípavých, vrzavých, cvrčivých slabik s charakteristickým...

     
  • 16. května  2003     Audio  rubrika: Pěvci (P-Ž)

    Pěnice vlašská

    Pouze krátkou dobu a jen místy můžeme u nás slyšet zpěv pěnice vlašské. Patří k větším druhům našich pěnic a její zbarvení je od ostatních značně odlišné: je šedá, na hřbetě tmavší, spodní strana těla je tmavě příčkovaná...

     

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2017 Český rozhlas

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace