21. ledna  2002  rubrika: Pěvci (P-Ž)

Zvonohlík zahradní

Zvonohlík zahradní - Foto: Luděk Boucný,  BirdPhoto.cz

Zvonohlík zahradníFoto: Luděk Boucný, BirdPhoto.cz

Sameček zvonohlíka zahradního je velmi vytrvalý zpěvák. Při zpěvu se stále nakrucuje doprava a doleva, takže připomíná nataženou dětskou hračku nebo střelku kompasu. Zpívá z vyvýšeného místa, např. z vrcholku stromu či jeho okrajových větví, velmi často z telegrafního drátu nebo také za obřadného svatebního letu, při kterém se vznáší v obloucích s nepravidelným pozvolným máváním křídel za tzv. netopýřího letu kolem místa, ze kterého vyletěl.

 

Zvonohlík zahradní

Vložit na svůj web

Zvonohlík je drobný ptáček, o poznání menší než vrabec, s nápadně krátkým kuželovitým zobáčkem. Sameček má jasně žluté čelo, nadoční proužek, hruď a kostřec, vrch těla a hlavy je šedohnědý, tmavě podélně čárkovaný, křídla a ocas jsou černohnědé. Samička má mnohem méně žluté barvy, výraznější je jen kostřec a nadoční proužek. 

Je zajímavé, že zvonohlík není původem náš pták. Jeho vlastí je Středomoří. Odtud se v 19. století začal šířit na sever a už v polovině 20. století osídlil Skandinávii a Velkou Británii. Na východě zasahuje jeho výskyt zhruba po Černé moře. K nám pronikl asi před 170 lety a dnes je na většině území běžný. V Krkonoších vystupuje až do 1300 m n.m. Je to tažný pták, v září se začnou zvonohlíci houfovat a během října odlétají do krajin kolem Středozemního moře. V posledních letech se však jednotliví ptáci i malá hejnka zdržují u nás někdy až do listopadu a stále častěji i přezimují. 

Už od konce března, hlavně ale v dubnu, začnou zvonohlíci obsazovat svá stanoviště. Zvonohlík je ptákem kulturní krajiny, který se často zdržuje v blízkosti lidských sídlišť, kde žije v parcích, zahradách, sadech, na hřbitovech i v dalších typech městské zeleně. Osídluje ale i okraje lesů, remízky, aleje a stromové porosty u řek a rybníků. Brzy po zásnubách samička začne stavět nevysoko na stromě či v keři úhledné hnízdečko. Splétá jej z drobných kořínků, stébel, lýka a lišejníků a vystýlá rostlinnou vlnou, srstí a peřím. Na třech až pěti drobných namodralých vajíčkách s narezavělými skvrnkami, tmavohnědými tečkami a vlasovými čárkami sedí hlavně samička, jen za občasné pomoci svého partnera, po dobu 12 - 14 dní. Mláďata krmí oba rodiče, jejich trus však, na rozdíl od jiných pěvců, nepolykají ani neodnášejí, a ten se hromadí na okraji hnízda, což je dobrým poznávacím znakem hnízd zvonohlíků. 

Mláďata opustí hnízdo po 14 - 16 dnech a pár zahnízdí ještě podruhé. Po vyhnízdění se zvonohlíci shlukují do hejn i s jinými zrnožravci a živí se semeny plevelů a kulturních rostlin. Potravu sbírají hlavně ze země, často je lze pozorovat, jak se na trávnících pasou na semenech pampelišek a jiných bylin. 

Základní údaje 

Zvonohlík zahradní (Serinus serinus) je pěnkavovitý pták podstatně menší než vrabec. Zbarvení žlutavé, shora a po stranách s hustým skvrněním; u samce výraznější. Nápadný je výrazně žlutý kostřec. Vyskytuje se v zahradách, parcích, stromořadích, polních lesících, stromových porostech u vod. Za potravou - semeny plevelů i kulturních rostlin - vyletuje do polí. Hnízdo staví nevysoko v rozsochách větví stromů a keřů. Na 3 až 4 vejcích sedí oba rodiče (více však samička), kteří se také společně starají o mláďata. Převážně tažný, většina našich ptáků odlétá zimovat na Apeninský a Balkánský poloostrov. Na hnízdiště přilétá na přelomu března a dubna, opouští je vesměs v říjnu. 

Jak vznikaly nahrávky
Jako kluci jsme pozorovali zvonohlíky na periferii města při sběru semen plevelných rostlin na zemi. Vždy nás upoutali kanárkovským vybarvením a švitořením. Jelikož jsme neznali jejich název, pojmenovali jsme si tyto ptáčky jako "semenáčky". Teprve později jsem ocenil, že tento název jsme volili docela vhodně. Zpěv zvonohlíka je poměrně dlouhý, přednášený horlivě a velmi živě. Je to jakési rychlé, nepřetržité cvrčení. Během toku sameček občas při zpěvu vzlétne, třepotá se jako netopýr a obloukovitým letem se opět snáší dolů. Při zpěvu sedává na vyvýšených místech, na vrcholcích stromů, velmi často i na telegrafních drátech. Pro nahrávání jeho zpěvu je nutné použít směrový mikrofon s věrným zápisem těch nejvyšších zvukových kmitočtů.
Pavel Pelz
Autor:  Karel Šťastný
Pořad: Vlastní příspěvek  |  Stanice: Nová Média
 
 

Nové články v rubrice

  • 25. října  2011 v 12:55     Audio  rubrika: Pěvci (P-Ž)

    Strnad rákosní (VIDEO)

    Strnad rákosní vyluzuje jednotvárný, ale rytmický zpěv. Je to pták velký jako vrabec, s hnědě skvrnitými křídly a hřbetem, černou hlavou, bradou a voletem a s bílým vousem a límečkem kolem krku. Ocas je delší než u vrabce a pták jím...

     
  • 7. října  2011 v 15:52       rubrika: Pěvci (P-Ž)

    Rákosník proužkovaný (VIDEO)

    Okraje rákosin u rybníků, ostřicové porosty prorůstající nízkými vrbovými křovinami tvoří typický biotop rákosníka proužkovaného. Jeho zpěv je souvislé rychlé střídání skřípavých, vrzavých, cvrčivých slabik s charakteristickým...

     
  • 28. listopadu  2003     Fotogalerie  rubrika: Pěvci (P-Ž)

    Ťuhýk šedý

    I když ťuhýk šedý dosahuje velikosti kosa a je výrazně šedě, černě a bíle zbarven, jen málokdy si ho v přírodě povšimneme, protože žije nenápadně samotářsky nebo nejvýše v párech, bez hnutí sedává na vyvýšených pozorovatelnách,...

     

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2018 Český rozhlas