17. července  2001  rubrika: Šelmy

Kuna lesní

Představujeme hlasy, které patří středně velkým, mrštným šelmičkám. V přírodě se nám je podaří spatřit jen tehdy, pohybujeme-li se tiše a opatrně.

Kuna lesní je, jak již napovídá její jméno, především obyvatelem lesů, a to hlavně větších lesních komplexů. Na druhové skladbě lesa příliš nezáleží. Důležitá je především dostatečná nabídka potravy a přítomnost vhodných úkrytů. Nejčastěji přebývá kuna v nejrůznějších dutinách, může to ale být i staré hnízdo veverky nebo hnízdo nějakého dravce či vrány. Kuna je tvorem nočním a ve dne ji zahlédneme jen zřídka. V noci se pak prozradí prskavými hlasy, zejména je-li kun pohromadě více. 

Kuna lesní je něco přes 1 kg vážící, půlmetrová šelmička s asi 30 cm dlouhým, huňatým ocasem. Na hnědě zbarvené srsti se vyjímá žlutá náprsenka, která nezasahuje na přední končetiny. Právě zbarvením a tvarem této náprsenky se kuna lesní vizuálně nejvíce odlišuje od velice podobné kuny skalní, jejíž náprsenka je však čistě bílá a zasahuje až na přední končetiny. 

Kuna lesní se vyskytuje prakticky na celém našem území a je poměrně hojná. Odhaduje se, že její současná početnost je asi trojnásobně vyšší, než tomu bylo v 70. letech. Alespoň to potvrzují lovecké statistiky. Ještě více se však zvýšila početnost příbuzné kuny skalní. Ta, na rozdíl od kuny lesní, obývá různé nelesní biotopy a zejména na vesnicích, ale i ve městech se kuny skalní v posledních letech nebývale rozmnožily a pronikly i do center největších měst. Ukrývají se především na půdách, ale zalézají i pod kapoty aut, kde s velkou oblibou okusují nejrůznější kabely, samozřejmě k velké nelibosti motoristů. 

Kuna lesní, na rozdíl od kuny skalní, kabely neožírá. Její potravou jsou nejrůznější savci, hlavně drobní hlodavci, loví ale i ptáky a plení ptačí hnízda. V podstatě je kuna lesní všežravcem, neboť v létě a na podzim tvoří značnou část jejího jídelníčku nejrůznější sladké plody, což snadno poznáme, prohlédneme-li si podrobně její trus. Sladkosti mají kuny opravdu rády, jak jsem se mohl přesvědčit na vlastní oči. Můj přítel lesník choval několik let kunu lesní, a jelikož byla ochočená, často ji nechával proběhnout po kuchyni či obývacím pokoji. Jaké bylo mé překvapení, když jsem jednou tuto tzv. krvelačnou šelmičku viděl, jak si pochutnává na vánočním cukroví. 

V přírodě ovšem kuna vánoční cukroví nenajde, a tak loví, na co přijde. Vysoké stavy kun lesních někdy komplikují i snahy myslivců nebo ochránců přírody v pomoci některým vzácným nebo ohroženým druhům. Například na Třeboňsku bylo nutné přestat s vyvěšováním budek pro hoholy severní, neboť časem se kuny naučily, že na jaře je pro ně v budkách prostřený stůl plný hoholích vajíček, a začaly systematicky obcházet stromy s budkami a plenit hoholí snůšky. Hoholi se tak opět musí spokojit s přirozenými dutinami, které jsou pro kuny přece jenom obtížněji nalezitelné než nápadné budky. 

I kuna lesní má však v přírodě své místo. To jen člověk hodnotí živočichy svým lidsky subjektivním pohledem a dělí je na ty pro něj užitečné nebo naopak škodlivé. 

Základní údaje 

Kuna lesní (Martes martes) je mrštná šelma, která výborně šplhá po stromech a skáče až 4 m daleko. Tělo má dlouhé 40 až 50 cm a ocas 20 až 30 cm. Zbarvena je hnědě, na ocase a nohou černohnědě. Náprsenku, která se ve spodní části nerozvětvuje, má krémově žlutou; u blízce příbuzné kuny skalní je náprsenka bílá a vidličnatě se dělí. Dalším rozdílem mezi oběma druhy je to, že kuna lesní má chodidlové polštářky porostlé srstí, a její stopa je tedy na rozdíl od kuny skalní méně zřetelná. Žije v lesích, kde loví zejména menší obratlovce, je však schopna zaútočit i na větší ptáky a savce. Na podzim jsou v její potravě zastoupeny i různé plody. Doupě si buduje v dutinách stromů nebo v hnízdech ptáků a veverek. Páření probíhá většinou v červenci a srpnu a samice rodí po 38 týdnech březosti (přičemž 28 týdnů připadá na utajenou březost, kdy se zárodek nevyvíjí) 3 až 6 mláďat. 

Jak vznikaly nahrávky
Na svůj pelech nás kuna upozorní nejčastěji hlučným chováním a zápachem. Pokud se kuny usídlí někde na půdě, prozradí se většinou v noci hlučným pobíháním, pohazováním a převalováním různých předmětů a samozřejmě i hlasovými projevy. Kuny funí, vrčí a poštěkávají. Pokud mají mladé, nezastaví jejich lomození ani zabouchání na stěnu. Záznam jejich hlasových projevů tedy nečiní větší problémy, pokud je ovšem navštívíme ve vhodnou dobu a na vhodném místě. Jinak je tomu, setkáme-li se s kunou ráno nebo večer v lese. Zde patří mezi plaché a opatrné šelmy. Opravdovým zážitkem je pozorování kuny pronásledující svoji oblíbenou kořist - veverku.
Pavel Pelz
Autor:  Petr Bürger  (peb)
Pořad: Vlastní příspěvek  |  Stanice: Nová Média
 
 

Nové články v rubrice

  • 31. října  2003       rubrika: Šelmy

    Vlk eurasijský

    Když si o vlkovi něco přečteme, bývá to obvykle v souvislosti, že sežral nějaké ovce, že roztrhal dobytek a podobně. To může být pravda, ale ve většině případů to jsou nadnesené informace. Vlk je velká šelma a samozřejmě...

     
  • 11. dubna  2003       rubrika: Šelmy

    Vydra říční

    Vydra říční je asi naše nejzajímavější šelma, současně je ale také docela tajuplná. Souvisí to asi s tím, že jistou dobu byla velice vzácná, poněvadž byla velmi intenzívně pronásledována. Například starší generaci je...

     
  • 28. března  2003     Audio  rubrika: Šelmy

    Tchoř tmavý

    Tchoř tmavý je malá lasicovitá šelma, kterou můžeme spatřit jen málokdy. Zato občas slýcháváme, že "někdo smrdí jako tchoř". Proč to tak je? Tato šelmička má velice dobré anální žlázy, podocasní žlázky, kterými vylučuje...

     

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2018 Český rozhlas