19. července  2002  rubrika: Šelmy

Medvěd hnědý

Medvěd hnědý - Foto: Malene Thyssen

Medvěd hnědýFoto: Malene Thyssen

Medvěd hnědý je jedním ze savců s největším areálem rozšíření, který zahrnuje - nebo lépe řečeno zahrnoval - celou Evropu, podstatnou část Asie, hory na severu Afriky a dále i nemalou část Severní Ameriky. Doby, kdy se u nás medvědi proháněli v hustých hvozdech nížin i hor, jsou dávno pryč. Jako velká a v porovnání s vlkem či rysem nepříliš pohyblivá šelma, se medvěd stával oblíbeným cílem lovců už od středověku. Skolit ho bylo hrdinským činem a výrazem odvahy, a tak není divu, že již v 16. a 17. století medvědi postupně mizeli z většiny našich hor. V Čechách se nejdéle zachovali na Šumavě, kde poslední jedinec byl uloven na želnavském polesí v listopadu roku 1856. Na Moravě je situace poněkud jiná, neboť dodnes se do Beskyd čas od času zatoulávají medvědi ze Slovenska, kde jich dodnes žije několik set.

 

Medvěd hnědý

Vložit na svůj web

Samotářsky žijící medvěd je zvíře převážně noční, během jediné noci procestuje pomalou chůzí i více než 20 km. Když ale pospíchá, dokáže tento zdánlivě nemotorný tvor běžet až rychlostí 22 km/hod. Po revíru o rozloze několika desítek km2 zanechává četné vizitky ve formě trusu a mohutnými drápy zdrápaných pruhů kůry a lýka na stromech až do výše 2,5 m, které slouží jako optická značka k vymezení teritoria. 

Jako všežravec se medvěd živí hlavně lesními plodinami, kořínky, výhonky a různými drobnými živočichy podle toho, co v kterou roční dobu má nejdosažitelnější. V horách také přicházejí k osamělým hospodářstvím a vybírají si svou daň na domácích zvířatech. Oblíbenou pochoutkou pro ně je včelí med, který vybírají jak divokým včelám v dutinách stromů, tak i v úlech. Po zimě medvědi hodně pátrají po uhynulé zvěři, kterou dovedou vyslídit na velké vzdálenosti, v turistických oblastech si medvědi navyknou chodit pro potravu i na smetiště nebo k odpadkovým košům. 

Zimu medvěd přespává v brlohu, který není snadné vypátrat. Jednou to je upravená jeskyně ve skále, jindy zalehne pod vývratem nebo si vyhrabe pelech pod silným stromem, jehož větve sahají až k zemi a nechá se zapadat sněhem. Není jen tak lehce k probuzení, neboť jeho tělesná teplota klesá až na pouhé 3 až 4 stupně Celsia. V takovémto úkrytu vrhá uprostřed zimy medvědice po 7 až 8 měsících březosti i mláďata, obvykle v počtu od jednoho do tří. Medvíďata nevidí téměř měsíc a teprve po čtvrt roce mohou bez obtíží následovat matku. 

Přes zdánlivě mírumilovný a sympatický vzhled je medvěd považován za jednu z nejnebezpečnějších šelem. Na rozdíl od velkých koček nebo vlka totiž nemá skoro žádnou mimiku obličeje, a tak jen těžko se odhaduje jeho okamžitá nálada či úmysly. Jediným viditelnějším projevem hrozby před blížícím se útokem tak často bývá jen varovné funění. Zejména v zajetí - v zoologických zahradách či v cirkusech, kdy bývá často chován tak někdy vznikají složité situace. 

Základní údaje 

Medvěd hnědý (Ursus arctos). Největší evropská šelma; tělo má dlouhé 170 až 250 cm, v kohoutku dosahuje výšky až 110 cm a hmotnost se pohybuje mezi 100 až 300 kg. Zbarvení v různých odstínech hnědé, mladí jedinci do dvou let věku mají pod krkem bílý pruh. Žije v rozlehlých lesích, v horách vystupuje až nad horní hranici lesa. V Čechách byl poslední medvěd zastřelen roku 1856, na Moravě roku 1893, občas se však i v současnosti zatoulají na Moravu medvědi ze Slovenska. Živí se lesními plody, žaludy, bukvicemi, semeny a pupeny, drobnými a příležitostně i většími živočichy, ale i mršinami a odpadky. Kriticky ohrožený druh. 

Jak vznikaly nahrávky
Na konci sedmdesátých let jsem pátral v CHKO Malá Fatra po zedníčku skalním. Tento velmi vzácný pták se občas vyskytoval na vápencových skalních stěnách. Zde lovil hmyz a pavouky nebo sbíral larvy a kukly hmyzu ze skalních puklin. Jeho pozorování dalekohledem bylo úchvatné. V té době jsem procházel, někdy i prolézal různé skalní útvary v prostoru mezi Velkým a Malým Rozsutcem ve snaze nalézt hnízdo zedníčka. V oblasti Poludňových skal a Skalního města jsem několikrát narazil na medvědí trus. V jedné části skalních strží a věží byl cítit zvláště intenzivně medvědí pach. Pro únavu jsem postupoval velmi pomalu a také opatrně s jistou dávkou obav. Podařilo se mi na kluzkých vápencových stupních uklouznout a tak uvolnit několik kamenů, které s rachotem spadly mezi nižší skalní průrvy. V té chvíli se z nedalekých skal ozvalo temné medvědí mručení a varování. Asi deset metrů pode mnou jsem na chvilku zahlédl medvědici s mladým medvědem, ustupujícími důstojně mezi skalní strže. Rychle jsem se z úleku vzpamatoval a třesoucí se rukou se mi podařilo zapnout magnetofon. Vzpomněl jsem si na rady pracovníka CHKO, který se zabýval výzkumem a chováním medvědů. Medvěda nesmíte překvapit, musí o vás vědět. Při vašem dlouhém čekání v terénu, občas raději promluvte nebo aspoň zakašlete. Radu jsem uposlechl tím, že jsem polekaně zaklel a medvěda kamsi poslal.
Pavel Pelz
Autor:  Miloš Anděra
Pořad: Vlastní příspěvek  |  Stanice: Nová Média
 
 

Nové články v rubrice

  • 31. října  2003       rubrika: Šelmy

    Vlk eurasijský

    Když si o vlkovi něco přečteme, bývá to obvykle v souvislosti, že sežral nějaké ovce, že roztrhal dobytek a podobně. To může být pravda, ale ve většině případů to jsou nadnesené informace. Vlk je velká šelma a samozřejmě...

     
  • 11. dubna  2003       rubrika: Šelmy

    Vydra říční

    Vydra říční je asi naše nejzajímavější šelma, současně je ale také docela tajuplná. Souvisí to asi s tím, že jistou dobu byla velice vzácná, poněvadž byla velmi intenzívně pronásledována. Například starší generaci je...

     
  • 28. března  2003     Audio  rubrika: Šelmy

    Tchoř tmavý

    Tchoř tmavý je malá lasicovitá šelma, kterou můžeme spatřit jen málokdy. Zato občas slýcháváme, že "někdo smrdí jako tchoř". Proč to tak je? Tato šelmička má velice dobré anální žlázy, podocasní žlázky, kterými vylučuje...

     

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2018 Český rozhlas