9. května  2001  rubrika: Sokoli v srdci velkoměsta - Praha

Jak proběhlo přidání uměle odchovaného mláděte?

I když se zdálo, že jediné vylíhlé mládě se zdárně vyvíjí, byl výsledek hnízdění stále nejistý. Proto jsme se rozhodli přidat do hnízda v nejkratším možném čase ještě jedno mládě přibližně stejného stáří z umělého odchovu. V prvních dvou týdnech života totiž nezřídka dochází k nečekaným úhynům. Může to být způsobeno anatomickými či metabolickými odchylkami v důsledku genetické konfigurace nebo náhodným onemocněním či nehodou. Závažnější genetická poškození či vysoké koncentrace toxických látek vedou zpravidla k úhynu zárodku již ve vejci. Další prověrkou jsou dny po vylíhnutí, kdy dochází k plné aktivaci běžných životních funkcí a také k získávání imunity na běžné patogeny. Rychlý růst klade velké nároky na metabolismus organismu. Jeho odchylky pak zpomalují růst u méně životaschopných jedinců, což vede k jejich retardaci s fatálními následky. Po úhynu mláďat ztrácejí rodiče během několika hodin hnízdní pud a zpravidla předčasně opouštějí hnízdiště. To může vyústit i v přesídlení na jinou lokalitu.

S transportem z odchovny v Miloticích bylo nutné vyčkat, až adoptovanému mláděti bude alespoň 7 dnů. V pondělí 7.5. se vybraný jedinec, odchovaný po umělé inseminaci, vydal na několikahodinovou cestu. Kolegové z Agentury ochrany přírody a krajiny v Pavlově zvládli tento úkol s přehledem a ve smluvený čas dorazili na Staroměstské náměstí. Po nezbytném proměření a zvážení jsme mládě dali do budky na věži Týnského chrámu. Také jsme mohli spatřit, proměřit a vyfotografovat i vlastní mládě Týny a Tycha. 

Týna v době naší návštěvy obletovala věž a výstražně křičela, zatímco Tycho klidně seděl na nejvyšším bodě věže. Rychle jsme zkontrolovali odloženou potravu v okolních věžičkách: holubi, ťuhýci, rorýs, potápka malá… Je jasné, že Tycho se polepšil. Přesto jsme přidali maso z holoubat a pospíchali do Domu U Kamenného zvonu, kde máme monitor. Než jsme však dorazili, byla Týna zpět v budce a zahřívala jedno z mláďat, zatímco druhé dolezlo na kraj hnízda. Když se nevracelo, uchopila jej Týna opatrně zobákem za krkem a přisunula pod sebe. Jak jsme předpokládali, Týna nerozlišila, že místo jednoho mláděte má dvě. To je běžné i u ostatních dravců, a proto takovéto přesuny nejsou vůbec riskantní. Dravci nejsou schopni rozlišit jakékoliv pachové stopy z cizího prostředí nebo po doteku člověka. 

Přidáním mláděte jsme snížili nebezpečí, že hnízdění skončí neúspěšně, a zároveň jsme posílili populaci sokolů o dalšího jedince z umělého chovu. Přikládání mláďat do hnízd volně žijících sokolů je nejvhodnější způsob vypouštění uměle odchovaných jedinců. Od divokých rodičů tak spolu s jejich vlastními mláďaty získají přirozené návyky pro život ve volnosti. 

 

Nové články v rubrice

  • O projektu Sokoli v srdci velkoměsta

    Přenos "Sokoli v srdci velkoměsta", nad nímž převzal záštitu primátor hlavního města Prahy ing. Jan Kasl, navazuje na obdobné projekty "Kristýna živě" (1998, přenos hnízdění čápů černých) a "Mládě milénia" (2000, přenos...

     
  • 17. června  2002 v 10:27       rubrika: Sokoli v srdci velkoměsta - Praha

    Pražské poštolky: Vylíhla se čtyři mláďata

    "V sobotu 15.6. v 19.30 na hnízdě poštolky na budově rozhlasu zaznamenal dvě vylíhlá mláďata, ráno v Meteoru jste se o nich nezmiňovali, takže patrně novinka... " Tak to bylo první zpozorování pohybu mláďat na hnízdě...

     
  • 7. června  2002 v 16:41       rubrika: Sokoli v srdci velkoměsta - Praha

    Poštolky v srdci rozhlasu

    Kamera od 27. dubna sleduje hnízdo a poštolky se střídají. Je zajímavé, že zpočátku neseděly tak pilně. Vajíčka zůstávala opuštěná i několik minut, než se poštolka vrátila na hnízdo. Bylo to v době, kdy bylo hodně...

     

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2019 Český rozhlas