Mimořádnou zprávu zveřejnily nedávno všechny odborné zoologické listy. V Korálovém moři východně od australského Velkého bariérového útesu byl pozorován a vyfotografován buřňáček beckův (Pseudobulweria becki). Druh, který nebyl zaznamenán od roku 1929.

Pozorovatel ho průvodce ornitologických exkurzí Richard Baxter. Ten měl přimo během pozorování možnost srovnat jemu dosud neznámého buřňáčka s jiným druhem, buřňáčkem tahitským (Pseudobulweria rostrata), který je buřňáčku beckovu v mnohém podobný.

Navzdory 77 let dlouhé pauze v pozorování byl tento druh stále řazen "jen" mezi kriticky ohrožené, ne mezi vyhubené. Jedním důvodem bylo množství ostrovů a ostrůvků v Oceánii, kde se stále mohl vyskytovat. Druhým pak zhruba 250 pozorování buřňáčků, které se nepodařilo přesně určit, na Bismarckově souoostroví a Solomonových ostrovech.

Buřňáčci se svou noční aktivitou v době hnízdění jsou velmi těžko pozorovatelní, obývají nedostupné atoly, kde si hrabou zemní díry. Ale i tak jsou počty mnohých z nich velmi nízké.

Buřňáček beckův je zpátky Autor: Richard Baxter

Baxter přejížděl Korálové moře dva dny z Noumea do Austrálie. "Tahitský buřňáček byl během cesty velice početný, na širém moři jsem jich viděl stovky. Beck byl ale jiný - velikostí se blížil buřňáčkům rodu Cookilaria (dříve řazení do rodu Pterodromas) a byl nápadně menší, podobný spíše druhům Pterodroma nigripennis a Pterodroma leucoptera, které jsme pozorovali toho dne ráno. Dobře jsem viděl i tvar a délku křídel, které byly kratší než u buřňáčka tahitského. Neměl taky tak dlouhý zobák. Spodní část křídel byla světlá."

Mezi ohrožené druhy se řadí ještě další druh buřňáčka, guadalupský (Oceanodroma macrodactyla), který byl naposledy pozorován v roce 1912. Za jeho vymizením mohou hlavně zdivočelé kočky a kozy. Ale i u něj je ještě drobná naděje, že tento druh někde přežívá - v době hnízdění je za nocí neviditelný a zbylou část roku tráví nad širým oceánem.