Strakapoud velký (VIDEO)

Zbarvení strakapouda velkého je na první pohled podobné jako u jiných strakapoudů. Jde o kombinaci zejména černých, bílých a v menší míře červených ploch. Samec má na rozdíl od samice červenou skvrnu v týle, mladí mají červené celé temeno. Dobrým rozlišovacím znakem jsou bílé skvrny v černém poli po stranách krku, které nesouvisejí s bílými lícemi.

Zvuk, který jsme slyšeli, není samozřejmě hlasem strakapouda velkého, jde o jeho bubnování - instrumentální projev vznikající údery zobáku do dobře rezonujících větví. Někdy ptáci bubnují i na jiné, mnohdy neobvykle rezonující předměty, jako třeba okenní plechový parapet nebo plechovou báň vesnického kostela. 

Strakapoud velký se často ozývá i hlasitým, ostrým "kik", mnohdy spojovaným do dlouhé řady. 

Strakapoud velký obývá téměř celou Evropu, severní Afriku a Asii až po Čínu. U nás je rozhodně nejhojnějším šplhavcem. Vyhledává stromové lemy podél vodních toků, parky, zahrady, hřbitovy, remízy a rovněž lesy od nížin po horní hranici lesa. Dává přednost starším porostům, v nichž snadněji najde vhodný strom k vytesání hnízdní dutiny. Hloubí zpravidla každoročně novou, a to zejména v listnatých stromech, nezřídka se ale vrací i do loňské dutiny. Tesají oba členové páru, zpravidla do narušeného kmene a práce jim trvá dva až tři týdny. Tomu ovšem předchází tok, při kterém se samec se samicí pronásledují po kmeni i v letu a ozývají se mňoukavými zvuky a pokřikem. 

V hnízdě bývá nejčastěji 5 až 6 čistě bílých, silně lesklých vajec, v jejichž vysezování se střídají oba rodiče. V noci sedí vždy jen samec. Délka sezení je 12 až 13 dní, někdy se dokonce uvádí jen 10 dní. Není vůbec žádným problémem najít hnízdo podle hlasitě se ozývajících mláďat žadonících o potravu zprvu zevnitř dutiny, později přímo ve vchodu do ní. 

Potrava strakapouda velkého je složena z části živočišné, tvořené často podkorním hmyzem, který strakapoud musí z kmene stromu vytesat. Při takové práci jsou jednotlivé údery od sebe zřetelně oddělené. Druhou složku potravy tvoří část rostlinná, jako jsou semena jehličnatých, řidčeji i listnatých stromů či různé plody. Borové nebo smrkové šišky strakapoud utrhne zobákem, odnese je ke štěrbině v kůře nebo do úzké vidlice větví, tam je zaklesne a zpracuje. Takovým místům se říká "kovárna". Ptáci také kroužkují stromy a olizují prýštící mízu. 

Strakapoud velký je stálým druhem. Severské populace však podnikají od konce léta kratší či delší potulky na jih, které při nedostatku potravy na severu mají až ráz invazí. 

Základní údaje

Strakapoud velký (Dendrocopos major). Náš nejběžnější datlovitý pták velikosti kosa. Samec má na rozdíl od samice červenou skvrnu v týle. Prostředím strakapouda velkého jsou stromové porosty všeho druhu. Potrava je složena z drobných živočichů, zejména larev hmyzu, a ze semen jehličnanů, různých plodů apod. (borové a smrkové šišky odnáší ke štěrbině v kůře nebo do úzké vidlice stromu, kde je zaklesne a zpracuje). K hnízdění, které začíná koncem dubna, si vytesává dutinu s okrouhlým otvorem. Ve snůšce bývá obvykle 5 až 6 vajíček; zahřívají je oba rodiče, kteří také společně krmí mláďata. Je stálý, během některých zim dochází k invazím severských populací do střední Evropy.

 

Video: MOS, Adolf Goebel