27. června  2003  rubrika: Sudokopytníci

Prase divoké

Prase divoké - Foto: Richard Bartz, licence Creative Commons Attribution-ShareAlike 2.5

Prase divokéFoto: Richard Bartz, licence Creative Commons Attribution-ShareAlike 2.5

Pověst o Bivojovi nelže - alespoň pokud jde o výskyt prasete divokého na našem území. Kdysi se ostatně vyskytovalo nejen u nás, ale v celé Evropě, části Asie, dokonce i v Africe. Postupně však bylo na mnohých místech vyhubeno a například v Anglii, Irsku, Dánsku nebo ve Skandinávii nežije ani dnes. K nám se začalo znovu rozšiřovat až po druhé světové válce z Německa a z Polska, kde se v té době silně přemnožilo. Naši myslivci samozřejmě z jeho výskytu měli radost, protože to je vítaná lovná zvěř. Dostávalo se mu tedy ochrany a ta způsobila, že dnes se prase vyskytuje i v Praze. Můžeme se s ním setkat na předměstích a nedávno proběhlo tiskem, že je běžné v Šárce, kde se nabourává do zahrad, žere oříšky, jablka - vlastně všechno, na co přijde.

Prasata jsou sice všude, ale málokdo je viděl. Je to tím, že i tak velké zvíře jako prase divoké dokáže žít velice skrytým způsobem života. Přes den se schovává v hustých křovinách, velice často v rákosí rybníků, a aktivní je teprve v noci, kdy většina lidí sedí doma, takže se s ním nemůže setkat. 

 

Hlas tlupy prasat divokých v bažině

Vložit na svůj web

Prase je nesmírně učenlivé, má bezmála schopnosti psa. Znal jsem hajného, který kdysi dostal darem z recese malinké prase, které se vešlo do krabice od bot. Když ho potom odchoval, doprovázelo ho i na nákupy a všude ho sledovalo. Bylo nepříjemné jenom tím, že si například zkracovalo cestu - nadzdvihlo plot, ohnulo sloupek, obtěžovalo lidi, kteří stáli ve frontě u krámu, protože jim revidovalo jejich tašky. Nakonec to skončilo tak, že milý hajný musel toto divoké prase darovat zoologické zahradě. 

 

Bachyně se selaty

Vložit na svůj web

Základní údaje

Prase divoké (Sus scrofa). V myslivecké terminologii "černá zvěř". Délka těla i více než 150 cm, výška v kohoutku do 100 cm, hmotnost kňoura i přes 200 kg. V létě má šedé nebo narezavělé zbarvení, v zimě stříbřitě šedé až černé, mláďata selata jsou podélně světle páskovaná. Původně prase divoké obývalo jen větší lesní oblasti, přizpůsobilo se však i zemědělské krajině s minimem lesů. Žije v tlupách, pouze staří kňouři jsou samotáři. Páření (chrutí) probíhá zpravidla od listopadu do prosince, bachyně je březí 16 až 17 týdnů a obvykle v březnu vrhá 2 až 8 a mnohdy i více selat. Všežravec, živí se kořínky, semeny, plody a hlízami, stejně jako zemědělskými plodinami nebo drobnými živočichy a mršinami.
Autor:  Petr Vlasák
Pořad: Vlastní příspěvek  |  Stanice: Nová Média
 
 

Nové články v rubrice

  • 6. června  2003     FotogalerieAudio  rubrika: Sudokopytníci

    Srnec obecný

    Na rozdíl od mnoha jiných zvířat, srnčí zvěř u nás v minulosti nebyla příliš hojná. Nárůst jejích stavů se datuje až v devatenáctém a zejména ve dvacátém století a došlo k němu v přímé souvislosti s úbytkem jelenů v...

     
  • 7. února  2003     Audio  rubrika: Sudokopytníci

    Los evropský

    Pokud se častěji touláte lesy na Jindřichohradecku, v okolí Lipna či na Nymbursku, můžete se setkat s neobvyklým tvorem. Za ranního šera či večerního soumraku, kdy se v houštinách objeví jeho váhavě se pohybující silueta,...

     
  • 11. října  2002       rubrika: Sudokopytníci

    Sika

    Sika je středně velký druh jelena pocházející z Dálného východu, kde žije od Ussuri, východní Číny a Koreje až po Japonsko. Ostatně jeho jméno "sika" pochází právě z japonštiny a znamená "jelen". K nám byl sika jako...

     

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2017 Český rozhlas

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace