14. května  2002  rubrika: Svišťouni

Rorýs obecný (VIDEO)

Rorýs obecný - Foto: Zdeněk Tunka,  BirdPhoto.cz

Rorýs obecnýFoto: Zdeněk Tunka, BirdPhoto.cz

Hlasité a vysoké pískání doprovázející rychlý let skupinek rorýsů nad městem neodmyslitelně patří k atmosféře letních dnů. Tito blízcí příbuzní novosvětských kolibříků oživují svou přítomností naše města někdy již od posledních dubnových dnů, kdy přilétají až z daleké jižní Afriky. U nás pobudou pouze několik měsíců a již v průběhu srpna odlétají zpět. Hlavní masy rorýsů přilétají na jaře během několika málo dnů. Ulice, které jsou jeden den ještě tiché, mohou být nazítří plné rorýsího křiku.

 

Křik rorýsů obecných

Vložit na svůj web

Střemhlavé lety skupinek rorýsů doprovázené charakteristickým křikem jsou nezbytnou součástí toku, slouží ale také v průběhu hnízdění jako prvek posilující vazbu partnerů v páru. Sameček a samička letí v těsné blízkosti jeden od druhého, popřípadě se navzájem v těsném závěsu pronásledují. Během těchto honících letů oba ptáci hlasitě pískají v synchronizovaném duetu, které se navenek slévá do jednoho hlasu. Naši rorýsi jsou navíc ptáci společenští, skupinky jednotlivých párů, které mohou být doprovázené nehnízdícími ptáky, mohou čítat i několik desítek jedinců. Není divu, že křik takovýchto skupinek hravě přehluší i městský ruch. 

Rorýsi dříve hnízdili pouze ve skalních štěrbinách nebo v dutých stromech, rozvoj měst jim ale přinesl nepřeberné množství nových hnízdních možností. Hnízdo rorýsů je malá a plochá stavba z různých stébel, pírek, žíní či podobného materiálu, který je slepován na vzduchu tuhnoucími výměšky slinných žláz. Samička snáší do hnízda nejčastěji dvě až tři bílá vajíčka, ze kterých se zhruba po 20 až 22 dnech líhnou holá mláďata. Rychlost jejich růstu je do značné míry závislá na počasí. Za chladných a deštivých dnů nejsou rodiče schopni nachytat dostatečné množství hmyzu a doba pobytu mláďat na hnízdě se může prodloužit až o 14 dní. Mladí rorýsi jsou ale dobře připraveni na případná krátká období hladu. Brzy po vylíhnutí si nahromadí značné množství rezervních látek, které jim pomohou přečkat třeba až týden bez potravy. Navíc jsou krátkodobě schopna upadnout do stavu jakési letargie, při které se jim sníží veškeré metabolické a fyziologické pochody. Mláďata jsou krmena oběma rodiči, kteří jim přinášejí potravu v podobě malých kuliček slepených z drobného hmyzu. Když se některý z rodičů objeví u vletového otvoru s novým přídělem potravy, starší mláďata mu popolézají naproti a hlasitě žadoní. 

 

Žadonící mládě

Vložit na svůj web

V celé ptačí říši nenajdeme jinou skupinu, která by byla lépe adaptována na téměř permanentní pobyt ve vzduchu. Rorýsí tělo je dokonale aerodynamické, křídlo je úzké a dlouhé s nápadně prodlouženou ruční částí. Letky jsou o poznání tvrdší než u jiných ptáků, takže bez problémů vydrží téměř neustálé mávání, za které jsou zodpovědné létací svaly. A ty jsou díky speciálním fyziologickým adaptacím téměř neunavitelné. Rorýsi mohou létat i ve značných výškách, to jim zase umožňuje relativně větší povrch červených krvinek společně se speciálním hemoglobinem majícím vyšší schopnost vázat kyslík v prostředí s jeho nižším obsahem. 

Rorýsi ve vzduchu tráví většinu svého života, ve vzduchu za dobrého počasí pravidelně dokonce i spí. Hnízdící ptáci většinou tráví noc na hnízdě, ale nehnízdící rorýsi, ke kterým se v pozdějších etapách hnízdění přidávají i ptáci hnízdící a nakonec i vyvedená mláďata, nocují v hejnech vysoko na obloze. V podvečer se slétají jednotlivé skupinky a za hlasitého křiku stoupají v těsném hejnu až do výšky mezi jedním a dvěma kilometry. Rorýsí spánek ale není tak tvrdý, jako je spánek náš, podobně jako u jiných ptáků se jedná o série mikrospánků. Rorýsi jsou navíc schopni spát pouze na jednu polovinu mozku; zatímco jedna polovina odpočívá, druhá je schopna vnímat okolí. S rozbřeskem se rorýsi vrací v tichém letu zpět nízko nad zem, kde pokračují ve svých vzdušných honičkách z předešlého dne. 

Základní údaje 

Rorýs obecný (Apus apus). Přes jistou vnější podobnost s pěvci patří do řádu svišťounů, kam jsou řazeni např. i kolibříci. Je jen o málo větší než vlaštovka, ale celý černý, s krátkým vykrojeným ocasem a dlouhými srpovitými křídly. S hlasitým pokřikem létá ve skupinách kolem budov, věží, popřípadě skal. Celý den je ve vzduchu, nikdy neusedá, jen občas zaletuje ke hnízdu. Živí se "vzdušným planktonem", tedy převážně drobným až středně velkým hmyzem, který je unášen vzdušnými proudy. Původně byl obyvatelem skal a stromových dutin, dnes žije téměř výhradně ve městech, kde hnízdí pod střechami, v děrách zdí apod. Snůšku 2 až 3 vajec zahřívají samička i sameček, oba také pečují o mláďata. Tažný; ze zimovišť v jižní Africe se vrací na sklonku dubna a počátkem května, odlétá již od druhé poloviny července a zejména v srpnu. Patří mezi ohrožené a zvláště chráněné živočichy. 

Jak vznikaly nahrávky
Rorýs je znám především obyvatelům měst se starými výškovými stavbami, kostely a věžemi. Téměř celý život stráví ve vzduchu za letu. Ihned po příletu z jižní Afriky uvidíme a uslyšíme hejna rorýsů prudce létající kolem vrcholů budov nebo skal. Problémem při nahrávání jejich hlasů je kromě vzdálenosti i rychlost jejich letu a většinou také hlučnost městského prostředí. Po mnoha pokusech jsem úkol řešil tak, že jsem předem vypozoroval jejich způsoby na dané lokalitě a oblíbené dráhy letu hejna. Před rozedněním jsem pak čekal na okamžik, kdy rorýsi začali létat. Ve městech příležitost většinou končila začátkem dopravního ruchu. Hlasy mladých na hnízdech jsem pořídil po dlouhém čekání na přílet rorýsího rodiče ke krmení mláděte, vleže mezi trámy střešní konstrukce.
Pavel Pelz

Video: MOS, Adolf Goebel 

Pořad: Vlastní příspěvek  |  Stanice: Nová Média
 
 

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2018 Český rozhlas