Blatnice skvrnitá, dříve též podle charakteristického zápachu nazývaná česneková, se podobá malé zavalité ropuše s výrazným skvrněním a svisle postavenou oční zorničkou. Patří k málo známým žábám, protože ve dne bývá zahrabána v zemi, v hloubce až jednoho metru, a na lov vylézá pozdě v noci.

Přesto u nás blatnice není zdaleka tak vzácná, jak se soudilo. V jižních Čechách je poměrně běžná, vyhledává však nížiny a pahorkatiny s písčitou půdou. Přestože pro rozmnožování (které nikdy není hromadné) rovněž vyhledává tradiční tůňky, nejčastěji zatopená a zarostlá pískoviště a zátoky rybníků, je i v době rozmnožování velmi nenápadná, protože se ozývá výhradně pod vodou a její hlásek je velmi slabý, slyšitelný jen na několik metrů. Její hlas je však velmi typický a nezaměnitelný - je to zvláštní tvrdé kvokání, které se opakuje po dvou až osmi sekundách. Tento hlas připomíná spíše ťukání na nějaký rezonující předmět, který se může zesilovat a měnit frekvenci. U vody ho můžeme slyšet nejčastěji v dubnu až v květnu, zřídka i v březnu nebo červnu; ozývá se někdy v noci, jindy ve dne.

Blatnice skvrnitá je jediným druhem své starobylé čeledi u nás, v jižní Evropě žije další velmi podobný druh, dva další druhy žijí v severní Africe a v přilehlé Asii.

Jak vznikaly nahrávky		Základní údaje
Po blatnicích jsem pátral několik let. V jednom horkém létě se mi podařilo na Českomoravské vysočině objevit dva lesní rybníčky, kde bylo možné ve vodě pozorovat plující, nápadně veliké pulce tak charakteristické pro blatnici. Pulci jsou totiž větší než dospělé žáby a jsou téměř na píď dlouzí. O něco později jsem nalezl ještě jeden takový rybníček, spíše malou tůň v jižních Čechách. Příští rok, koncem dubna, jsem navštívil obě lokality. V jednom z lesních rybníčků právě probíhalo rozmnožování těchto žab. Blatnice jsou přes den někde zahrabány a aktivní jsou pouze v noci. Za úplné tmy je možno v bezprostřední blízkosti vody slyšet jejich hlasy. Na vodní hladině přitom nespatříme sebemenší pohyb nebo její zčeření. Blatnice vydávají svoje hlasy pod vodou. Jsou to tří až čtyřslabičné zvuky podobné klepavému kvokání, znějící jako "kokoko". Zvuky jsou to nepříliš hlasité, takže při nahrávání je nutno po hladině "pátrat" ostře směrovým mikrofonem nebo parabolickým zrcadlem.		Blatnice skvrnitá (Pelobates fuscus). Délka těla 4 až 8 cm. Zbarvení variabilní, s tmavými skvrnami na světlejším podkladu, které mohou splývat do pruhů. Žije v oblastech s lehčími hlinitými nebo písčitými půdami (vyhýbá se však lesům a intenzívně obdělávaným oblastem); při ohrožení se zadníma nohama rychle zahrabává. Má zakrnělé orgány středního ucha a vyvinulo se u ní náhradní vnímání vibrací přes přední končetiny. Živí se červy, korýši, hmyzem apod. Páření probíhá ve druhé polovině dubna a na začátku května, samička pak klade až 3500 vajíček, která jsou slepena do provazce silného 2 cm a dlouhého až 1 m. K metamorfóze pulců v žabky dochází po 3 měsících. Kriticky ohrožený, a tedy podle zákona zvláště chráněný druh.
Pavel Pelz		-mb-

Děkujeme za laskavé poskytnutí fotografií http://www.aquaterra-muenster.de