23. ledna  2004  rubrika: Žáby

Skokan štíhlý

Skokan štíhlý - Foto: André Chatroux, Wikipedia, public domain - volné dílo

Skokan štíhlýFoto: André Chatroux, Wikipedia, public domain - volné dílo

Na území České republiky žije 13 druhů žab. Není to mnoho, a proto má každý druh nějaké to "nej". Skokan štíhlý jich má hned několik. Za prvé je ze všech našich žab nejotužilejší. Ze zimního spánku, který tráví buď zahrabán v bahně na dně vodních nádrží, nebo v suchozemských úkrytech, se probouzí již v prvé polovině března. V nížinách se páří pravidelně již v březnové druhé dekádě. Páření se může protáhnout až do poslední dekády dubnové; to však již nalezneme jen ojedinělé páry. Avšak není vzácností nalézt pářící se skokany během oteplení i uprostřed zimy, tedy v lednu a v únoru. Rozmnožování je, stejně jako u všech ostatních našich druhů žab, doprovázeno hlasovou aktivitou.

 

Skokan štíhlý

Vložit na svůj web

Tím se dostáváme k druhému "nej" - skokan štíhlý má nejtišší hlas. Ten je ještě navíc ztlumen vodním sloupcem, protože tento druh skokana se ozývá téměř výhradně pod vodou. Na nahrávce je hlas velice zesílen. V přírodě je téměř neslyšitelný a snadno unikne pozornosti. Samečci skokana štíhlého jsou v období páření nápadně tmavě hnědí. Chovají se teritoriálně. Leží u dna s roztaženými zadními končetinami, chvílemi se ozvou a vyčkávají samičky. Občas svůj revír obeplouvají - tehdy bývá řada jejich kvokavých tónů nejdelší. Dokonce lze z těchto zvuků rozeznat, že se zvíře pohybuje. 

Po období páření opouštějí skokani štíhlí vodní prostředí a vedou suchozemský život, podobně jako všeobecně známá ropucha obecná. Na souši jsou velice pohybliví. A jsme u třetího "nej". Literatura uvádí, že jsou schopni až dvoumetrových skoků. Avšak u Kostelce nad Labem jsem kdysi chytil na silnici velikého samce a chystal jsem se jej demonstrovat kolegům. Skokan se mi však vysmekl a skočil před auto značky Wartburg. Chtěl jsem je znovu polapit, avšak sameček mohutným skokem napodél auto přeskočil. Jeho skok jsem nemohl přesně změřit, ale rozhodně to bylo na délku více než 4 m a do výše přes metr padesát. 

Skokan štíhlý není na našem území ani příliš hojný, ani příliš vzácný. Patří mezi tzv. hnědě zbarvené neboli suchozemské skokany. Nejhojnější je v listnatých a smíšených lesích nižších poloh. Do jehličnatých lesů a vrchovin vyšších než 600 m zasahuje jen výjimečně a okrajově. Obývá však i kulturní krajinu, např. Polabí, kde se spokojí jak se zbytky lužních lesů, tak s křovinatými stráněmi či akátovými hájky. Vyloženě v odlesněné krajině ho však nenajdeme. 

Samičky skokanů kladou vajíčka ve shlucích velikosti většího pomeranče, ze kterých se asi po měsíci líhnou pulci. K proměně pulců v žabky dochází na teplejších lokalitách začátkem července, v chladnějších, zastíněných či výše položených lokalitách až koncem srpna. A to je čtvrté a poslední "nej" tohoto druhu žáby. Skokan štíhlý má nejdelší larvální vývoj. 

Základní údaje

Skokan štíhlý (Rana dalmatina). Hnědě zbarvený skokan s delší a ostřeji zakončenou hlavou, než u s. hnědého, a nápadně dlouhýma zadníma nohama. Délka těla nepřesahuje 9 cm. Hnědé zbarvení může mít různé odstíny od žlutohnědé po červenohnědou, na hřbetě jsou většinou tmavé skvrny a za hlavou kresba ve tvaru obráceného V. Břišní strana je bělavá, žlutavá až načervenalá. Mimo dobu rozmnožování, případně i zimování, se vyskytuje především v listnatých a smíšených lesích nižších až středních poloh; osidluje i sušší, od vody vzdálenější místa. Je aktivní ve dne a potravu - drobné bezobratlé živočichy - loví výhradně na souši. Silně ohrožený, zákonem zvláště chráněný druh.

Autor:  Vít Zavadil
Pořad: Vlastní příspěvek  |  Stanice: Nová Média
 
 

Nové články v rubrice

  • 19. září  2003     Fotogalerie  rubrika: Žáby

    Skokan hnědý

    Jedno přísloví říká, že na svatého Řehoře čápi letí přes moře a žába hubu otevře. A skutečně i v době, kdy ještě panují noční mrazíky a kdy ve vodách je ledová tříšť, je už možné slyšet žabí hlasy. Vůbec nejotužilejší...

     
  • 12. září  2003     Audio  rubrika: Žáby

    Kuňka žlutobřichá

    Kuňku žlutobřichou nalezneme téměř výhradně v kalužích na blátivých lesních, méně často polních cestách, případně v zatopených příkopech podél těchto cest. V rybníce jsem tento druh nikdy nenalezl. V této souvislosti...

     
  • 5. září  2003       rubrika: Žáby

    Kuňka obecná

    Kuněk u nás žijí dva druhy: kuňka obecná a žlutobřichá. Liší se hlavně zbarvením spodní strany těla - obecná má oranžově mramorované břicho a oranžové barvy je u ní poměrně málo, kuňka žlutobřichá má mramorování žlutavé...

     

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2018 Český rozhlas

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace